Filmová recenze: Strnadovi

Paní režisérka Helena Třešťíková právě dokončila nový celovečerní snímek o manželském páru Strnadových. V lednu příštího roku - což je už za rohem - Strnadovi vstupují do našich kin.

Strnadovi mě strhli každým coulem. Či na každý pád, chcete-li. Nicméně začněme pěkně od začátku.

Subtilní blondýnka Ivanka si bere vysokého statného Václava. Tvoří krásný pár. Proč se bereme? No přece proto, že se máme rádi! Svatba v té době ještě černobílém provedení. Ivanka mi přijde spíše jako holčička, ale moc jim to spolu sluší. Manželství jim svědčí a jde k duhu, jak se říká. Jsou mladí, upřímní, nadšení a plní radostných úsměvů. Úspěšně dokončují vysokoškolské vzdělání. Po nedlouhé době se jim narodí první dítko. Syn. Kluk jako buk. Krásný, veselý a má se k světu. Strnadovi budují. Budují v rámci možností jako ostatně tady každý pár v době socialistické. Co si sami neopraví, nezařídí či neupletou, jako Ivanka svetříky pro sebe a další členy rodiny, to jednoduše nemají.

Přichází velký životní zlom. Jak pro mladý pár Strnadovic, tak pro celý tehdejší socialistický blok. Končí staré a začíná nové. Lidé zvoní klíči na Václavském náměstí a řičí radostí. Počáteční nadšení se pojí s budováním svého vlastního živobytí, málokdo zůstává pozadu. Lidé chtějí znovu budovat, co socialismem zlikvidovali, což ale není jednoduché. Na druhou stranu, ti vytrvalí, jako manželé Strnadovi, se jen tak nevzdávají. Oni vlastně ani nemohou! Za krkem jim dřímá půjčka, která se jich jen tak nepustí. Je zakousnutá jako pijavice. A počet potomků roste. Strnadovi jsou na čísle pět. Mají čtyři krásné chlapce a jednu nádhernou holčičku. Růžičku mezi trním, jak se s úsměvem říká.

Ne nadarmo se traduje, že život není procházkou růžovým sadem. Nahoru střídá dolů a obráceně. Zřejmě proto, aby člověk neusnul na růžích. A jak se ostatně říká, nemáme na růžích ustláno. Ani Strnadovi neměli. Nový dokumentární film Heleny Třešťíkové nás provází doslova všemi životními peripetiemi tohoto sympatického českého páru. Jsou upřímní, syroví, servítky si rozhodně neberou. Občas mi z toho všeho běhá mráz po zádech a cítím husí kůži. Život se s nimi skutečně nemazlí.

Dokumentu o Strnadových dávám deset bodů z deseti. Ukazují nám devadesát devět procent svých životních zkušeností. Jedno jediné procento zůstává ztraceno v překladu a myslím si, že tak je to správně. Každý máme svoji třináctou komnatu. Klíč by neměl být k zapůjčení.

Vřele vám nový snímek o české rodině Strnadových doporučuji. Doufám, že po jeho shlédnutí jim budete držet palce nejméně tak jako já. Děkuji za sdílení paní Třešťíkové a rodině Strnadovic. Kéž by se začal natáčet druhý díl!

Česko 2017

Žánr: Dokumentární

Režie a scénář: Helena Třešťíková

Premiéra: 19. 1. 2017

Zdroj foto: 4PRESS

Napsala: Hana Kasalová