Knižní tip: Adam Rex: Křup!

Ujetý příběh plný chytrého humoru, kde se moderním světem mezi lidmi prohánějí kouzelné bytosti – to je KŘUP!

Americký ilustrátor a spisovatel Adam Rex, autor zfilmovaného bestselleru Konečně doma, napsal a nakreslil další vtipný román pro moderní děti - Křup! Napínavé vyprávění o zlovolné společnosti vyrábějící snídaňové cereálie vydává Paseka.

Příběh Adama Rexe je příběhem prokrastinace. V současnosti jeden z nejpopulárnějších autorů knih pro děti a mládež psal svůj první román Konečně doma pro vlastní zábavu a v době, kdy se chtěl rozptýlit od skutečného zaměstnání a povinností. Dnes má to štěstí, že jeho největší hobby – psaní a kreslení – ho také velmi dobře živí. Po „apokalyptické komedii“ Konečně doma, jejíž animovanou adaptaci vidělo v českých kinech už přes sto tisíc diváků, vychází v Nakladatelství Paseka první díl Rexovy trilogie Křup!. Do jedné misky autor nasypal svižné vyprávění, nápadité ilustrace, "přestávky na reklamu" i zapeklité rébusy - a vytáhl vtipný příběh pro čtenáře od osmi do 99 let.

Autora, který ve Spojených státech publikuje pravidelně už od roku 2003, přivedl do Nakladatelství Paseka šéfredaktor Jakub Sedláček. „Na Rexových knížkách se mi líbí, že své dětské čtenáře nepodceňuje, ale naopak v nich vidí chytrého a zvídavého partnera,“ vysvětluje, co ho na Rexově tvorbě zaujalo. „Proto jsem rád, že v Pasece Adama Rexe vydáváme, ať už jeho vtipný román o invazi mimozemšťanů Konečně doma, nebo fantasy ságu Křup!. Tu ušil na míru moderním dětem, které mají rády kouzla, ale neberou je zas tak vážně. A to, že si svá díla sám také se stejnou rozpustilou fantazií ilustruje, je další bonus. Konečně o jeho výtvarné zdatnosti svědčí i skutečnost, že mimo jiné ilustruje sérii dětských knížek o kýchající pandě, kterou píše mág fantastiky Neil Gaiman.“

Oceňovaného amerického autora Sedláček propojil prostřednictvím překladu s uznávanou domácí autorkou Lenkou Uhlířovou. Také její kniha Velká cesta Malého pána posloužila jako předloha filmařům – v kině je právě její adaptace Malý Pán. „Překládat knížku tak čtivou, vtipnou a zatraceně chytře napsanou je vždycky hlavně velká radost a zábava, ale musím přiznat, že ten půlrok strávený nad Křup! si na mně vybral i svou daň,“ říká s nadsázkou Lenka Uhlířová. „Jednak jsem začala být krajně podezřívavá ke snídaňovým cereáliím – od té doby na každé krabici vždycky pečlivě zkoumám složení, jestli tam náhodou nenajdu třeba kukuřince nebo ještě něco horšího – a jednak jsem přišla o většinu vlasů. Jak jsem si je po večerech rvala při překládání všech těch slovních hříček, vtípků, rébusů a básniček, kupříkladu během několikadenního počítání písmenek u veršované hádanky založené na dvojsmyslech, z níž mimo jiné musela podle pořadí a počtu určitých písmen vyjít dvě specifická telefonní čísla, nebo při hledání českého slova, které by v sobě shrnulo významy prázdnota, vakuum a vysavač,“ popisuje složitou práci, a s úsměvem dodává: „Došlo mi, že než začnu pracovat na druhém dílu ságy, musím se preventivně nechat ostříhat.“

Adam Rex si našel příznivce i mezi našimi odborníky a literárními kritiky. Jedním z nich je Pavel Kořínek z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, čerstvý držitel Zlaté stuhy za Dějiny československého komiksu 20. století. „Jedním ze zajímavých trendů posledních let je mísení tradičně bohatě ilustrované prózy pro děti s komiksovými či parakomiksovými segmenty. A nejde zdaleka jen o nešťastné mimoňky a poseroutky. Že taková forma může nabývat i netriviálního, zábavného, inteligentního a textově i výtvarně zdařilého obsahu, skvěle dokazuje právě Adam Rex, jehož Konečně doma jsem měl tu čest redigovat.“

Adam Rex: Křup!

Kluk s neodpustitelně divným jménem, který trpí přeludy, geniální dvojčata se svou podezřele velkou a podezřele chlupatou "chůvou", dva tisíce let starý zlodějský skřítek a zlovolná společnost na výrobu snídaňových cereálií - to jsou základní ingredience, z nichž Adam Rex ve svém Křup! namíchal vskutku výživnou snídani. Do jedné misky nasypal svižné vyprávění, nápadité ilustrace, "přestávky na reklamu" i zapeklité rébusy - a vytáhl lehce ujetý příběh plný chytrého humoru, kde se moderním světem mezi lidmi prohání spousta nejrůznějších kouzelných bytostí. Toto je kniha, kterou zaručeně zhltnete na posezení, a už se vám budou sbíhat sliny na další díl. Tak dobrou chuť a ať jste v mléce vždycky křupaví!

Z anglického originálu Cold Cereal, vydaného nakladatelstvím Balzer + Bray – HarperCollins Publishers v New Yorku roku 2013, přeložila Lenka Uhlířová Ilustrace a obálka autor Odpovědný redaktor Jakub SedláčekPočet stran 336, MOC 299Vydalo Nakladatelství Paseka roku 2015V českém jazyce vydání první

Ukázka z knihy – str. 11, Prolog

Uvnitř rušné letištní haly se na pásu zvolna točila zavazadla. Kolem postával hlouček lidí, čekali se zkříženýma rukama a někteří přitom civěli na televizi s vypnutým zvukem, přišroubovanou ke stropu. Titulky na spodku obrazovky běžely s několikavteřinovým zpožděním a se spoustou chyb, takže i když už zpravodajci referovali o smrti miliardáře sira Petera Humphreyse, dole se stále ještě psalo:

křupky lupky – dlší dobré cerálie
od dobrých lodí z dobrospolu
//trocha kozla v každé krbici!

Kolem čekajících lidí prošel letištní zřízenec v naškrobené uniformě. Nesl klec, která nemohla jet na pásu s ostatními zavazadly, protože uvnitř byl nějaký živý tvor. Lidé po přepravce pokukovali a říkali: „Roztomilé štěňátko“ nebo: „Koukni,někdo měl v letadle pejska“. Pak zřízenec položil klec vedle hromady dosud nevyzvednutých zavazadel a odešel do kanceláře pro nějaké papíry.

Nad přepravkou se sehnula žena s culíkem utaženým tak, že jí to zvedalo zmalované koutky do permanentního širokého úsměvu.

„Božžínku, nažždálek, ččivavičto,“ prohlásila. „No nažždálek.“Pak vstala a odešla tam, odkud se takoví lidé berou. Vedle dvířek do klece se objevila další žena, jejíž mikinu zdobila nášivka v podobě párku v rohlíku.   „Martine, koukni!“ zavolala přes rameno. „To je jezevčík! Přesně jako ten, co jsem ho chtěla v tom zvířecím obchodě! Pojď se podívat! Martine!“   Když začalo být jasné, že Martin se přijít podívat nehodlá, odkráčela a okamžitě se objevil další obličej. Mužský. Chlapík nakoukl do přepravky, pak se přes rameno nevěřícně ohlédl za ženou s párkem v rohlíku a znovu se podíval do přepravky.

„Ty nejsi pes,“ řekl tomu stvoření v kleci. „Ty jsi mužíček.“   Hubený mužíček v kleci, starý hubený mužíček v červené teplákové soupravě a s obličejem jako shnilé jablko se rozzářil a otočil se ke dvířkám.

„Ty mňa vidíš, synku!“ zvolal. „Bóže, po takové době. Honem, otevři ty dveře.“   „Není to pes,“ mumlal muž, „ale mužíček v bedně.“   „Honem, synku! Pusť mňa ven! Ona si pro mňa zas příde!“   Pán se širokým obličejem na něj jen dál zíral.   „Věc se má tak, že jsi něčí mužíček. Nejsi můj. Možná v té bedně máš být.“   „Prosím ťa, synku,“ škemral maličký stařík v přepravce. „Unesli mňa. Už su v tom kurníku zavřený tři dni. Ja… postarám sa, aby sa ti to vyplatilo. Bohatstvo. Zlato! Dám ti všecko, co je v mojí moci –“   Jenže člověk před klecí už vstával. Když se postavil, řekl:„Do toho mně nic není,“ a odkráčel.   Uvězněný mužíček s obličejem přitisknutým k chladné mříži dvířek sledoval, jak odchází. Pak dostal do nosu ránu pěstičkou svírající panenku Barbie a zacouval do zadní části přepravky.   „Štěňátko!“ zapištěla holčička s barbínou, když dvířka vyplnil její obličej. „štěňátko !“   „Musím být v New Yorku,“ vzdychl mužíček. „New York sem dycky nesnášel.“

Adam Rex (1973) patří k nejvýraznějším americkým ilustrátorům a spisovatelům knih pro děti a mládež. Vystudoval umění na Arizonské univerzitě a už jedna z jeho prvních knih, Frankenstein Makes a Sandwich (Frankenstein připravuje sendvič, 2006), se stala bestsellerem deníku New York Times. Spolupracoval mj. s Neilem Gaimanem a kromě řady jiných děl napsal a nakreslil bláznivý román Konečně doma (2007, č. Paseka 2015), který se stal předlohou úspěšného animovaného filmu.