Gabriela Demeterová umí pohladit duši

Ve středu 9.listopadu jsme se v romantickém prostředí Břevnovského kláštera s nadšením účastnili křtu nového CD Gabriely Demeterové a Norberta Hellera. I vy ostatní, kteří milujete Mozartovu hudbu, se můžete těšit na čtvrtý díl kompletní nahrávky všech Mozartových sonát pro klavír a housle, kterou pro Vás tito světoví interpreti společně připravili na zámku v Libochovicích.

Album vychází symbolicky v „předvečer“ velkého mozartovského výročí, které připadá na leden 2006.

Když oslovil Gabrielu Demeterovou Norbert Heller s nabídkou natočit celý komplet sonát W. A. Mozarta pro klavír a housle, a to v původním ladění a za použití originálního kladívkového klavíru z dílny Conrada Grafa, Gabriela neváhala a jeho nabídku přijala. Kompletní nahrávka Mozartových sonát není ve světě příliš běžná, rozhodně nikoliv na historických nástrojích.

Kladívkový klavír z dílny Conrada Grafa z libochovické zámecké sbírky Českého muzea hudby byl postaven sice na přelomu 18. a 19. století, ale krásou zvuku patří k nejcennějším původním kladívkovým klavírům u nás. Gabriela Demeterová si speciálně pro tuto příležitost zvolila přes dvě stě let staré housle z dílny Kašpara Strnada z roku 1795. Nástroj má rovněž zapůjčený ze státní sbírky Muzea české hudby. Je to originál, jeho kopie neexistují, takže jeho cena je nevyčíslitelná. U houslí pak přispívá autentickému zvuku také použití střevových strun a historického smyčce. Nejen nástroje, ale i jejich ladění odpovídá Mozartově době. Proti dnešním zvyklostem je kmitočet komorního „a“ značně nižší (415 Hz), což dodává celé nahrávce příjemný, neagresivní zvuk. Je zřejmé, že také akustika prostoru zámku a jeho inspirující genius loci sehrál při natáčení stěžejní roli.

W. A. Mozart: Sonata F dur K. 377, Es dur K. 380 a B dur K. 454

Když pětadvacetiletý Wolfgang Amadeus Mozart (1756 – 1791) odmítl nadále sloužit v salcburské arcibiskupské kapele, byl už zralá umělecká osobnost. Přestěhoval se do císařského sídelního města Vídně a byl natolik přesvědčen o svých uměleckých kvalitách, že byl až do trpkého konce života nezdolným optimistou, který již příští den očekával přesvědčivý umělecký a finanční úspěch. Tento optimismus mu také pomáhal překonávat nepřestávající odpor a námitky přísného otce.

Dnem 16. března roku 1781 se stala Vídeň Mozartovým domovským městem. Už 17. března svůj příjezd hlásil v dopise otci. Z životního hlediska nastává nekončící období existenčních problémů. Živil se koncertováním, vyučováním a komponováním, pro různé neshody nebo finanční problémy se až příliš často stěhoval z jednoho bytu do druhého, dělal dluhy, občas naletěl nějakému vydavateli, od nějž očekával finanční efekt za vydání skladeb, občas se dostavil i výrazný úspěch u publika. Zcela idealisticky spoléhal na pomoc bratří ze zednářské lóže. A pravda, byli to někteří z nich, kteří mu občas finančně vypomáhali.

Stále pilně komponoval. V dopisech otci referoval, že dopoledne obvykle věnuje psaní. V tomto roce také vznikly dvě ze tří sonát pro klavír a housle (takto se tehdy obvykle udávalo pořadí obou nástrojů), které najdeme na tomto snímku. Jsou to sonáty F dur K. 377 a Es dur K. 380. Třetí sonátu tohoto alba – B dur K. 454 – napsal Mozart 21. dubna 1784 a vyšla jako třetí v cyklu sonát Opus 7. Všechny tři sonáty tedy vznikly v tzv. prvním vídeňském období 1781–84, jež se pokládá za první vrcholné období Mozartovy tvorby. Všechny tři jsou třívěté. Jejich formální rozmanitost svědčí o tom, jak bytostně skladatel ovládal formy klasické hudby. Úvodní věty mají samozřejmě sonátovou formu, v sonátě B dur uvedenou ještě pomalým úvodem. Pak tu najdeme variační větu, menuet, rondo... Každá sonáta je řešena po stránce stavby poněkud odlišně od těch druhých, není tu žádná šablona, jak ji často nacházíme v té době u skladatelů menší invence, menšího talentu.

Gabriela Demeterová začala hrát na housle již ve třech letech. Od roku 1983 studovala na Pražské konzervatoři a následně na AMU u profesorky Nory Grumlíkové. Ale to už se celé tři roky před nástupem na uvedenou uměleckou střední školu účastnila mnoha soutěží doma i ve světě. V roce 1987 získala dokonce jako vůbec první Češka v historii titul finalistky na Mezinárodní soutěži Yehudi Menuhina v Anglii. V roce 1992 získala druhou cenu v houslové soutěži Pražského jara.

Gabriela spolupracuje s význačnými tělesy, jako je např. Česká filharmonie, English Chamber Orchestra, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, a dirigenty, jako jsou Libor Pešek, Paavo Järvi, Serge Baudo ad. Byla sólistkou a uměleckou vedoucí komorního souboru Collegium českých filharmoniků, který se specializuje na interpretaci barokní hudby a málo známých děl českých autorů.