604. Blízko i daleko

Blízko i daleko

Když usíná,

usínám taky

a myslím na něj...

Je blízko - a přesto daleko,

je vedle - a přesto za řekou...

Je za vodou?

Snad, možná, snad...

To nevím ani náhodou,

jen chci, aby mě měl rád.

Je blízko,

však dělí nás stěny,

jsem z jedné

a on z druhé strany...

Možná je též zamilovaný...

Ta zeď však hodně dělí nás,

však možná jednou přijde čas.

On zaťuká - a přijde včas.

Obejde stěnu mého domu,

teď patřím málo - málokomu,

až přijde,

a doufám - přijde včas,

neb i ten čas teď dělí nás

- a děsí nás?

Až přijde,

padnu mu do náručí,

dobrovolně dám se do područí.

Štěstím rozkvetu jako růže,

snad přijde - však ví, že on může...

Řeknu:"Však já tak dlouho čekala."

On zazpívá mi:"Tralala."

Budu veselá - a žádné stěny...

Přijď, moje lásko, dobře je mi...

Přijď, moje lásko, stěna nestěna -

teď připadám si trochu nechtěná.

Já vím - či toužím

po tobě,

po nás dvou v jedné osobě...

Zatím však spíme za stěnou,

já připadám si nechtěnou,

ale ty přijdeš,

já to vím,

blízko i daleko, teď spím.

A myslím přitom na tebe

a podívám se na nebe...

Já vím, že nebe není strop...

Ty přijdeš, přijdeš...

tak už pojď.