Filmová recenze: Zlodějka knih

Knihy skrývají mnoho. Sílu slov, fantazii, tajemství, hloubku uvědomění a spoustu vědomostí. Otevírají se těm, kteří jim jsou otevřeni. Odkrývají se zvídavým a neposedným, aby je uzemnily. Servírují se malým, starým, prostě všem, kteří o ně stojí. Knihy jsou hotovým pokladem. Ale ne v každé době jich jsou plné regály jako nyní.

Fascinující válečné drama Zlodějka knih /The Book Thief/ režiséra Briana Percivala bylo natočeno dle scénáře Markuse Zusaka a Michaela Petroni. Předlohou mu byla stejnojmenná kniha napsaná australským spisovatelem Markusem Zusakem /1975/.

Desetiletá Liesel /Sophie Nélisse/ přijde o malého bratříčka, posléze i o matku, která není schopna se o ni postarat. Dostane se do německé rodiny pěstounů Hanse Hubermanna /Geoffrey Rush/ a jeho manželky Rosy /Emily Watsonová/. Příběh se odehrává v předválečném období druhé světové války a posléze během jejího průběhu. Křišťálová noc, brutální diskriminace židovského obyvatelstva, ničení a pálení knih, jež jsou považovány za škodlivé a jeduplné pro německé obyvatelstvo. Film diváka seznamuje s nelehkými začátky Liesel v novém prostředí. Věrně po boku s jejím prvním kamarádem a věrným společníkem Rudym /Nico Liersch/, prochází ne příliš přátelským prostředím ve škole i šikanou ze strany přihlouplého sebestředného spolužáka. Pěstounská rodina se také zdá býti nelehkým soustem, jež Liesel má strávit. Na jedné straně Hans se srdcem na dlani, na druhé jeho panovačná a věčně kritická manželka Rosa, jež pro slovo nejde daleko.

Z Liesel si spolužáci utahují, že neumí číst , natož psát, což v ní probudí    doslova posedlost učením. Čte vše, co jí zrovna přijde pod ruku. Postupem času se z ní stane tzv. zlodějka knih. Pro koho krade? Respektive, půjčuje si knihy, jak sama říká. Jejím oddaným posluchačem se stane Max /Ben Schnetzer/, židovský uprchlík, skrývající se u nich ve sklepě.

Dětská duše je bezbřehá. Liesel je sice už za věkem sedmi let, kdy je dítě otevřenou nádobou a bezelstně a s naprostou důvěrou přijímá vše, co k němu přichází. Vzhledem k nastalé skutečnosti je Liesel malou slečnou se svým vlastním rozumem. Díky svému dobrosrdečnému novému tatínkovi Hansovi se naučí výborně číst, psát a orientovat se v nové životní situaci. Válečné období je těžko pochopitelné dospělým, natož dětem, respektive desetiletým. V knihách nalézá Liesel klid a mír, které v nastalé šílené době potřebuje každý.

Přemýšlím, který herecký výkon mě zaujal nejvíce. Všichni byli naprosto úžasní, protože tvořili tým. Rodinu, komunitu, společenství, bez něhož by nebyli schopni válečné utrpení zvládnout.

Zlodějka knih patří k velmi silným emocionálním snímkům. Nejenom proto, že vypravěčem je Smrt, ale v hlavních rolích jsou děti a jejich dospělí, jež s politikou nemají vůbec nic do činění. Oni chtějí "pouze" žít.

Přeji vám silný lidský zážitek.

Twentieth Century Fox, USA, 2014

Žánr: válečné drama

Režie: Brian Percival

Hrají: Sophie Nélisse, Geoffrey Rush, Emily Watson, Nico Liersch, Ben Schnetzer

Přístupnost: nevhodné pro děti do 12 let

Premiéra: 16. 1. 2014

Zdroj foto: http://www.cinemart.cz

Napsala: Hana Kasalová