Začala jsem bojovat sama se sebou

Po čtyřech letech na střední škole, které utekly jako voda, jsem s vysvědčením v ruce vstoupila do nového světa. Do světa dospělých lidí, do světa konkurence, nástrah a nových zkušeností.

Vysoká škola mi nevyšla, i když po zkoušce z dospělosti mi to nepřipadalo jako velká prohra. Byla jsem na sebe pyšná a přála si jen odpočívat...

Dostala jsem příležitost uplatnit své vědomosti v práci a byla spokojená. Trápilo mě však odloučení od kamarádek, jako každé z nás.

My ženský máme daleko větší potřebu sdílet své myšlenky a pocity, vyprávět si zážitky, chodit všude spolu. Ale to s odchodem ze školy skončilo. Občas jsem byla dokonce vystavena debatě o studiu na vysoké škole, ač jsem si z počátku byla naprosto jistá, že mi ke štěstí stačí střední vzdělání, s každým rozhovorem na téma vysoká se stejným koncem - minimum šancí v příštích letech, jsem začala bojovat sama se sebou.

S novu prací jsem získala nové prostředí, bezvadného šéfa (takového, kterých je na světě jen málo), tímto bych mu chtěla poděkovat za jeho milý přístup a trpělivost. Děkuji i všem ostatním lidem, s kterými se dostávám do kontaktu, a dokážou se usmát a popřát pěkný den.

Každý den se totiž snažím otrkat, jednat s lidmi, což je při mé mírně plaché povaze někdy jako souboj. Jsou chvíle, kdy bych se nejraději někam schovala, ale jakmile jde problémům čelem, přestává se postupně bát. Snažím se proto odnaučit bát se a působit sebevědomě. Pomalu ale jistě si zvykám mít se ráda, dodnes mi to totiž činilo velký problém, vážit si sama sebe a být takovým dospělákem, který by se za sebe nemusel stydět. Kdo ví, třeba ani ta vysoká nebude potřeba :-)

Mějte pěkný den.

Máte i Vy podobnou zkušenost? Chcete se podělit o svůj zážitek s ostatními? Napište nám do redakce na info@babinet.cz.