Jak odpouštět?

Dnes si spolu s vámi kladu jednoduchou otázku: Umím skutečně odpouštět? Chci to a dokážu? Odpověď už tak jednoduchá nebude. Mám na odpouštění i vlastní recept, o který bych se s vámi ráda podělila, třeba pomůže i někomu jinému... Vznikl v dobách, kdy jsem pracovala s problémovou mládeží. Jak mít ráda dívku, která mluví jak dlaždič, krade a fetuje, jak učit kluka, co mi včera ukradl mé klíče nebo peníze? A bez lásky je to utrpení každý den pro obě strany. Proto jsem se musela naučit dětem odpouštět. To ovšem nesouvisí v žádném případě se schvalováním jejich chování nebo s nečinným přihlížením, jak jistě chápete...

Krok 1. - Poznání. Poznání je vždy první, nejdůležitější krok. Vidět, že matka denně pije láhev vína není totéž jako poznat, že je závislá na alkoholu. S poznáním totiž velmi souvisí i přijetí reality takové, jaká je. Někdo zavírá oči před nevěrou svého muže celý život, bojí se svého "poznání" a raději ho odmítne. Jiný je takového poznání schopen na první pohled, hlavně když není citově zainteresován. Naslouchejte proto pozorně svým přátelům! Kdo se zastaví na této cestě, nemůže udělat krok druhý. Pochopení.

Pochopení znamená přemýšlet o příčinách a souvislostech. Potřebuje klidnou hlavu a hodně času. Lépe se k němu dochází při komunikaci - s přáteli, odborníky, hledáme rady v knihách. Vykládat problém si můžeme ze všech různých stran, ale "pochopit" jej vyžaduje velké úsilí a zkušenosti. "Proč to udělal?" nebo "Proč odešel?" či "Proč byl dnes tak zlý?"

Když však pochopíme, proč lidé jednali, jak jednali, zjistíme, že jinak ani jednat v té chvíli nemohli. Protože zloděj si vždy vezme nabízenou peněženku a záletník není schopen věrnosti. Pokud se sám neodhodlá změnit ve věrného člověka, ale pak už nebude přece záletník, že.

Teprve, když pochopíme, můžeme odpustit druhému člověku. Přijmout bez výčitek a bez hněvu jeho čin, který nám předtím ublížil nebo nás zranil, a odpustit mu. Bude to určitě znamenat vysvobození z duševních muk a druhá strana jej vnímá. Nesmíme za to však očekávat žádný vděk, odpouštíme totiž pro sebe! A další bolavé upozornění. I když to dokážeme jednou, neznamená to, že odpustit dokážeme všechno a každému i podruhé. Och, to by byl život opravdu moc jednoduchý!

(Máte téma, které chcete zveřejnit Pod lupou? Zašlete na info@babinet.cz)