Dejte mu šanci

Hezký den přeji, mám dotaz na muže, co si o tom myslíte... :-) S mužem jsme skoro 5 let od sebe, rozvedeni nejsme, odluku způsobilo to, že se zamiloval do jiné zrovna na začátku mého těhotenství, takže jsem ho vyhodila a pečuji o našeho syna sama. Nicméně můj muž často za námi dochází, trávíme čas i spolu dohromady, má o malého zájem, chodí s ním do kroužků, někdy zůstane i na večeři... asi by nikdo ani nepoznal, že spolu nejsme, že odjíždí "domů" se prakticky jen vyspat. Intimně ale spolu nežijeme. Před známýma poslední dobou mluví jen o tom, že by se chtěl vrátit zpátky, ale když je se mnou tak ani o tom řeč... chápete to? pokud chce, proč mi to neřekne? nebo nechce, ale chce mě třeba takhle držet v šachu, že kdybych se ve finále rozhodla já, že to ukončím definitivně rozvodem, tak já budu ta špatná, protože on známým přeci říkal, že chce zpět...? Any idea? Tereza

Milá Terezo,

najít si jinou, když se svou milou čekáme miminko je beze sporu jedna z největších křiváren, kterou vám jako muži můžeme provést. Přesto bych otce Vašeho dítěte šmahem neodsuzoval: podobnou chybu udělá hodně z nás, protože, ať se nám to líbí nebo ne, je to vcelku přirozená biologická reakce (máme splněno, jdeme jinam). Nejsme ale zvířata a tedy bychom měli svoje tělo ovládat a ne dělat podobé pitomosti. Co tím chci říct? Váš manžel udělal pěkný průšvih, ale podle mě to není ten průšvih, přes který by nejel vlak.

Sama říkáte, že už se minimálně srovnal, že má zájem o syna a že je stále ve Vaší přítomnosti. Samozřejmě Vašeho muže neznám, přesto si dovolím tvrdit, že už dávno je mu líto, že se nechal unést a stejně jako každý jiný chlap s věkem aspoň trochu moudří. I proto podle mě kolem sebe testuje terén, jestli by to nešlo ještě spravit. Určitě je mu jasné, že pokud má ještě šanci váš vztah zachránit, bude šance poslední. Nechce tedy riskovat, že ho odmítnete a s návrhem společného života přijde až v nejzašší možné době.

Navíc nesmíme zapomínat, že muži jsou tvory ješitnými a ne zrovna rádi jsme odmítáni. Tedy pokud máte trpělivost, nechte to na něm, aby to byl on, kdo vám společný život a standardizaci vztahů navrhne. Ale upozorňuji, že to může trvat roky. A nebo, což je taky řešení, se ho prostě přímo zeptejte, co vlastně chce a trvejte na konkrétní odpovědi.

Co je ale podle mě nejdůležitější: musíte mít jistotu, že mu dokážete bez podmínek úplně odpustit a že ho máte ráda takového, jaký je teď. Protože už určitě sama víte, že chlap ve své podstatě prostě předělat nelze. Stojí za to?