Vanilka se ptá:
Dobrý den, má otázka zní: zůstat nebo odejít? Jsem s přítelem 7,5 roku (je nám oběma 27 let) - on je můj první, máme za sebou jeho nevěru, která proběhla před 4 roky... milujeme se, avšak jsme naprosti rozdílní, jako den a noc, někdy mám pocit, že nemůžeme být dál spolu, ale ani bez sebe... máme za sebou hodně dobrého, krásného, ale i toho špatného. Nyní přítel začíná mluvit o tom, že bych chtěl už se mnou dítě... A tady začíná ten problém. Já nevím, váhám. Dítě je vážný krok a já nechci udělat chybu. Najednou nevím, jestli on je ten pravý. Asi mám v hlavě trochu tu nevěru, nevím. Jak mám poznat, jestli on je ten pravý. Já vím, takovou záruku nebudu mít nikdy s nikým. Ale prostě aspoň trochu si musí být člověk jistý a to já nejsem vůbec. Nevím, jak mám rozlišit, jestli to je láska nebo jen zvyk... Také se bojím, že už jsem moc 'stará' a pokud chci někdy rodinu, tak už nemám moc času... možná už bych ani žádnýho jinýho chlapa, který by byl v tomto věku volný, nenašla... Já opravdu nevím, co s tím. Máte pro mě nějakou radu? Velmi děkuju.
Milá Vanilko, to, co potkalo Tebe, potkává docela dost z nás, nejen ženy. Pravou lásku je opravdu těžké poznat, ale pokud máš pochybnosti, jestli je ten Tvůj přítel pravý, miminko si rozhodně nepořizujte. Dítě je natolik zásadní životní krok, že v něm prostě musíš mít jasno a nesmíš pochybovat. Na druhou stranu neříkám, že se máš se svým přítelem rozejít. Zkus si s ním o tomto a svých pochybnostech otevřeně mluvit. Je na něm, aby Tě svým chováním a společným žitím přesvědčil o tom, že on je ten nejlepší otec pro Tvé dítě. A neboj se, na dítě máš ještě mnoho času a opravdu není kam spěchat. Volných mužů je mnohem více, než si myslíš...
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Dobrý den, již delší dobu přemýšlím, zda sem napíšu svůj příběh. Každý z malá si píše svůj příběh, ale někdo neví, jak má dal pokračovat a právě to nevím ani já. Nechci, aby mi tu někdo psal, tak co vlastně chceš, ale jen potřebuji navést na tu správnou cestu a pak si opět poradím sama. Již 16 let žiji se svým manželem, jsme si svoji. Máme dvě děti a teď mi začíná docházet, že mi psychicky a začíná i trochu fyzicky ubližovat. Není to každý den, kdy mě uráží a chytá pod krkem nebo za nos, ale já se ho začínám bát. Díky tomu, jak mi ubližuje se mi úplně “zhnusil”, již čtyři roky s ním nespím a nechci se na něj ani dívat. Vždy když me slovně uráží, má v očích “zlo”. Když mi něco udělá a já mu sdělím, že odejdu, moooc se omlouvá. Nejsem konfliktní člověk a chci žít v klidu a bez stresu. A co mě vlastně trápí? Mám s ním zůstat nebo odejít. Našla jsem si podnájem, peníze také mám, ale jak to mám vysvětlit dětem? Dcera má lehkou mentální retardaci a má nás ráda oba. Nechci odejít do cizího bytu, máme novostavbu a tady je můj a dětí domov, ale na vyplacení manžela nemám a on nás tu žít nechce nechat, kdyby došlo prý na rozvod, tak to chce prodat. Tohle mi rve srdce, i když jsem tu štěstí nenašla. Nechce se mi pryč z baráku, ale manžela již nemiluji. Jak mám žít dál?