Zeptejte se mužů

Eva se ptá:

Dobrý den, prosím o Váš názor. před pár dny jsem se rozešla s přítelem, kterého velice miluji. Problém byl v tom, že jsem nedokázla akceptovat některé jeho vlastnosti. Teď řeším, jestli vydržet neskutečný smutek nebo se vrátit. Můj dotaz je - když muž hodne miluje, je schopen se v určitých věcech změnit, i když celý tříletý vztah říkal, že v tomhle se nikdy nezmění?Nyní slibuje,že se změní, ale nevěřím mu.Děkuji za odpověď, potřebuju slyšet názor muže, ne jen kamarádek...je mi 22. Na shledanou

Milá Evo: S muži je to stejně jako s „jinými“ lidmi ;-) Někteří se změní, někteří ne. Znáš ve svém okolí člověka, bývalého kuřáka? Pevně věřím, že ano. Obyčejně je to člověk, myslím, kteří se sám - protože moc chtěl, rozhodl jednoho dne, že kouřit přestane – a pak přestal. Klobouk dolu... Určitě znáš taky ve svém okolí pár lidí, kteří říkali, nebo pravidelně říkají - že kouřit přestanou... A nikdy nepřestali. A asi ani nikdy nepřestanou. Jsou odsouzeni k tomu býti „věční kuřáci“... Lidi bez vůle, pevné vůle? Z nějakého důvodu nemají asi „skutečný důvod“ přestat. Nebo asi líp řečeno u některých ještě - i když ten důvod mají - nejsou prostě ani schopni přestat... To se stává. Odsuzovat je však za to nemusíme. Každý jsme nějakej, a nikdo ne dokonalej... Do které z těch skupin patří Tvůj (bývalý) přítel? Kouření si zaměň, samozřejmě... Neznám Tě, Evo. Ale vím, že býti Tvým „vážným, už 3letým přítelem“ pro mě by znamenalo, že když něco řeknu - že se podle toho řídím. Dodržím slovo. Jo, možná zklamu, sem-tam, jednou, dvakrát. Z deseti... Nejsem dokonalej, ani já... (Ani ty však ne, viď... Dáváš mi šanci každý den... Dávám Ti taky šanci každý den... Chybama – a odpuštěními naše láska roste, sílí...?) Ale pokud to s Tebou myslím vážně - tak Tě nevodím za nos. A dodržím, co slíbím. Alespoň po většině. Musíš mít prostě pocit, cítit sílu mého slova, mých kroků – převedených v činy... Že máš po svém boku člověka, muže, kterého slovo a skutky něco znamenají... Jsem Tvá jistota... Můžeš se na mne spolehnout. Věřit mi. (Já Tobě taky) Nedodržím své slovo ani po opakovaných slibech? Po dobu tří let? Nebo jen prvně po třech letech, když mi dáš ještě vůbec šanci teď „nevěřit mému vlastnímu slovu“, za kterým jsem si po celou tu dobu naopak „stál“ - tedy že se NEZMĚNÍM? Že prostě „jsem jaký jsem?“ Že změny vlastně nejsem schopen? Tak jsem Tě přesvědčoval – dokonce opakovaně?!? Pak se Ti musím podívat jako chlap rovnou do očí – a přiznat to. Dát Ti svou hlavu - na špalek. A pak mít alespoň dost sil na to - přijmout Tvůj ortel... Nemám ani na to sil? Pak musíš rozhodnout ty sama. "Pláču", prosím...? Vyhrožuji snad? Jak „spravedlivá“ budeš teď vůči mne, by mělo však teď záležet ne jen na Tvých citech vůči mně (z kterými se dokážem my muži někdy „hezky hrát“) - ale i na Tvém zdravém rozumu. Pamatuj však. Tvé rozhodnutí je však zejména o „Tvé spravedlnosti k sobě samé“ teď... To zejména. (A spravedlnost citem nenaslouchá vždy správně...). Tady máš možnosti: * Věříš mi ještě? Vrať se... Prosím Tě o to - a čekám Tě... (Slibuji, že co jsem Ti 3 roky sliboval neplatí, a platí to, co Ti slibuji až teď, uff... Jen mi uvěř (až teď a naposled) už...!!!) * Už mi nevěříš, protože jsem Tě tisíckrát (z 999 slibů, resp. mé 999x proklamované neochotě se změnit) zklamal? Máš pravdu... (Zklamu Tě opět, buď jsi jista, i z dalších 1000 slibů opět dodržím jen jeden... Nedej se mi zmást... Když jsem chlap, koupím Ti proto raději drahý parfém na rozlučku a přijmu Tvé rozhodnutí... Já se budu kát, sám před sebou, ne ty... Dále ale Ti nebudu Tvůj život komplikovat... Máš právo na své rozhodnutí. Tys jej teď konečně udělala. Svojí příležitost, své příležitosti - jsem nevyužil... :-( „Hodně milovat“, znamená (dle mého názoru) taky vnímat toho druhého, jeho přání, potřeby... Prosby... Platí pro oba. (On měl ty tři roky Ti to ukázat. Možná teď ještě naposled Ti to skutečně může ukázat?). Myslet na ně. Činem. Slova jsou jinak jen prázdné zvuky, za kterými možná můžeš vidět tóny, basy a výšky – jinak však nečekej od nich nic více... Ale to si raději pusť hudbu, kterou máš ráda - než poslouchat (prázdná?) slova (............)* chlapa. * doplň si zde slovo, které sama teď cítíš, Evo... PS: Já za Tebe rozhodnout nemohu, Evo. Vím ovšem, co bych udělal já, abych Tě neztratil... „Přestal bych kouřit ze dne na den. Navždy.“