Zeptejte se mužů

Ela(38) se ptá:

Jsem zamilovaná, velmi. Doposud jsem měla pocit, že když muži(obecně) dávám lásku příliš najevo, ztratím ho. Možná že se ale nikdy nenašel ten pravý, nikdy jsem neměla ten správný dojem, že muž je zamilován do mně stejně bláznivě jako já do něj. Až nyní. Mám chuť být s ním stále, volat, psát, vyznávat se ze svých tělesných i duchovních pochodů, být spontánní, radovat se, dávat i brát atd. Kvůli předchozím zkušenostem ale tohle dávám najevo jen sporadicky. Obden napíšu sms, někdy jednu, někdy dvě, on vždy volá, vidíme se prakticky každý den i když jen na chvilku, někdy i dvakrát, na chvilku a na delší dobu se vidíme asi jednou do týdne. Kdyby to však šlo, pořád bych s ním byla a hladila ho a mačkala a já nevím co...:-)Je to velmi krásné, ale mám trochu strach. Nechci totiž svého miláčka vyplašit, třebaže vím, že to prožívá také. Nevyčítám nic,nechci aby mi vysvětloval cokoli když se náhodou delší dobu (půl dne :-) )neozve(on tu potřebu vysvětlovat má asi byl zvyklý-já ho zarazím), nejsem žárlivá, jsem stále usměvavá, trochu zmatená když s ním mluvím-asi hormony:-), často se hodně smějeme, vlastně stále, jsem trochu dětinská-nejde to jinak-je tak roztomilý, on se chová podobně, nejsem žárlivá... stále je o čem povídat..., ale přesto se bojím, že city k němu jsou na mně moc vidět a že to ho odradí. Odradí? Jak by se měla chovat hodně zamilovaná ženská, aby chlapa neodradila? Opravdu je třeba nějaká taktika?Ta, co si o ní povídají ženské spolu? Počkej až zavolá... nehrň se mu do postele... nedávej mu tolik najevo, jak ho miluješ... nech ho vydusit... Já taková být prostě neumím, možná právě proto jsem nenašla toho pravého, chtěla jsem v tomto případě vsadit na nějakou taktiku, ale nevoní mi to, chci být taková jaká jsem-bláznivá...

Milá Elo: Hezky se to čte, jak jsi zamilovaná... A on taky, zdá se... Proč se na něco (jiného) hrát? Jsi sama sebou - a on snad také. Vychutnejte si to. Co bude zítra? Když váš zamilovaný vztah přeroste do lásky - tak spolu prožijete zbytek života... Jak si to přeješ. A když ne, budeš mít hezké vzpomínky na krásné, ničím nerušené chvíle, měsíce, možná roky... Jinak žádná „finta“ Ti chlapa neudrží, když přestane být zamilovaný a nepřeroste váš vztah v lásku (platí i obráceně)... Kterou by jste dále oba už spolu pak pěstovali. Dřív nebo později se prostě rozejdete. Ale to poznáš sama, až se ten vztah začne měnit tímto směrem. Zatím jste šťastni, vypadá, „jako dvě (tokající) hrdličky“... Ano, můžeš všechny ty „taktické rady“ kamarádek použít, které zmiňuješ. Ale raději to nepřeháněj s nimi do extrémů. Jsou to vlastně celkem dobré rady. Dokonce patří snad ke normálnímu chování zralé a slušné ženy. Například, že by měl muž ženu „dobývat“. A to déle něž pět minut. Čím více „taktiky“, tím více se nakonec do toho sama zamotáš... A muž taky není slepej. Když je jen průměrně inteligentní, tak si ty „nesrovnalosti“ začne všímat, klást si otázky „proč“... Pamatuj, muž je logik. Ať mluví, nebo mlčí. Na druhé straně, i muž vysílá signály směrem k Tobě, i nevyřčené, vnímej je... Myšlenky a slova mezi řádky. Jeho mimiku, „body language“ řeč jeho těla... Ptej se a odpovídej si. Příklad: Přeje si být vyrušován během práce? Je vhodné mu volat do práce, psát tehdy SMS? Má čas tehdy se Ti věnovat? Neobtěžuje ho to? Má ještě jiné povinnosti v kterých jej (možná) svým konáním zdržuji, omezuji? Někdy? (Stejně platí i pro něj, samozřejmě...). A tak dále. „Méně znamená (někdy) více“? Poper se sama s tímto naším příslovím či pořekadlem... Já je mám rád, protože jsou dlouhověkou destilovanou moudrostí našich předků, a když je potřeba, tak o nich chvíli přemýšlím, co je v nich. Můj názor? Užívej si svého „miláčka“, a váš vznikající vztah nech přirozeně plynout, měj z něj radost a dávej jej najevo... Jemu - i ve svém životě kolem, jiným lidem. Oťukávejte se spolu, jinak se to zjistit nedá, co si přeje on, a co si přeješ ty... Kdy a kde a jak a co... To tajemství „co právě teď udělat“ přeci patří k tomu, k poznávání se, hledání a nalézání, co má „můj partner rád“, i „co se mu nelíbí“... Až když se oba „prokouknete“ navzájem, a to může trvat roky - zjistíte, jestli k sobě skutečně patříte... Nic co budeš schovávat v sobě, „sama sebe“ za „nějakou jinou“, která nejsi – nezůstane nakonec schované před zraky druhého během času, to mi věř... „Panta rei...“ Všechno plyne. Když vy dva „vyplynete“ jeden ze druhého, že „jste jedno“, vše jak má být, dáš nám vědět pak možná o veselce... ;-) Já Ti jí přeji, Elo... Držím Ti, vám, palce... :-) Juraj PS: Buď bláznivá