Klára (41): Máme ponorku. Manžel se neumí přizpůsobit chodu domácnosti

Zkuste nevydávat zákazy, třeba bude doma menší dusno :D

Kláro, cituji vás: "Absolutně na ně nedám dopustit a zbožňuju je. Když přišel koronavirus, okamžitě jsem manželovi i dětem, i když nerada, zakázala se s nimi vídat. Nákup, přinesený v rukavicích vždy necháme za dveřmi a odcházíme. Už to samozřejmě rodina nese těžce. Já sama snad vůbec nejhůř. A nebyl to jediný zákaz, který jsem vydala. Protože se se starouškama chci i já vídat zase co nejdříve a ve zdraví, jsme vlastně doslova zavření jen doma. Stoprocentně jsme omezili kontakt s kýmkoliv a pracujeme z domu." Uf! 1. Vy "staroušky" tak zbožňujete, že jste je uzavřela do vězení. 2. Vězení jste zorganizovala i ve své domácnosti. Když jsem četla váš příspěvek, viděla jsem před očima "Velkou Sestru" Ratchedovou z Přeletu nad kukaččím hlízdem. "Vždyřt já to přece dělám pro jejich dobro." Váš muž a vaše děti potřebují někdy jít ven (s rouškami). Proběhnout se, zajít si do lesa, kde nejsou lidé (zajet si k němu autem, pokud žádný nemáte blízko), blbnout na čerstvém vzduchu. Uvolnilo by to v nich napětí, i ve vašem manželovi. Režim, co jste zavedla, škodí nejen psychické pohodě, ale i fyzickému zdraví. (tedy, pokud jste nepopisovala stav v Litovli a okolí , kde karanténa znamenala opravdu zákaz vycházení.) Váš muž možná dosud věděl málo o chodu domácnosti, ale asi si říká, že věděl málo i o vás. Vy píšete, že ho nepoznáváte, on asi ale možná totéž říká o vás. Že jste velký diktátor. Jakmile dostanete příležitost, zneužijete ji. Zdůvodňujete to dobrem "staroušků", které "zbožňujete". Brrr. Nevěřím vám. Ani si s nimi nepřijdete popovídat pod okno? Ukázat jim, jak se mění vnoučata, popovídat si s nimi? Je hezké, že v zájmu ochrany starých a/nebo nemocných lidí jim stát nařídil izolaci i od blízkých, ale mnoho z nich dopadne špatně kvůli tomu stresu, který jim izolace přináší. Takhle si pozdní léta svého života nepředstavovali. Vy ve jménu toho terorizujete i svou rodinu. Jen vaše vlastní rodina ale epidemiologickou situaci v zemi nevyřeší, záleží i na všech ostatních. Vaše drakonické zákazy jsou tedy kontraproduktivní. Nechte manžela s dětmi jezdit do volné přírody (s rouškami), vy si přitom můžete udělat domácí práce, při kterých vám řeči vašeho manžela vadí. Když k tchánovi a tchýni vezete nákup, zkuste aspoň jednou týdně jet in s dětmi (s rouškami) a zpod oken si s nimi popovídejte, nebo si "zahrajte pantomimu" (pokud bydlí ve vysokém patře paneláku). . Je to něco jiného než jen telefon. (Nevím, jestli rodiče vašeho muže ve svém věku používají mobilní a(/nebo počítačové aplikace pro videorozhovory, zvláště když jim je nespustíte.) Nevydávejte zákazy. Váš muž je stejně svéprávný a plnoprávný jako vy. To není jen ponorka, kterou vám zbytečně tuhá izolace přinesla, ale fakt, že mimořádná situace nechala na povrch vyplout i rysy, které bylo lepší držet hodně hluboko. Hodně štěstí.

Kláro, zůstaňte u svého "domácí práce beru jako oddechovku" a nepruďte s nimi manžela. Dost si protiřečíte. Kdyby jí (oddechovkou) skutečně byly, manžel by si buď ani nevšiml že nějaké děláte, nebo by se na vás při nich spokojeně díval z gauče! Další vaše protimluvy... Škoda slov, lžete sama sobě, a ještě jste tak tupá, že to nepoznáte napsané černé na bílém. On papír všechno jen tak neunese.

"Manžel se neumí přizpůsobit chodu domácnosti" - vypadá to, že manžel se umí přizpůsobit úplně stejně jako manželka :)

"A nebyl to jediný zákaz který jsem vydala".......................ta věta hovoří za vše.Takže jedna ženská se pasuje na premiéra celé rodiny,včetně manželových rodičů.Chudáci lidi.

A jak to bylo dřív? To věčně nebyl doma, že neví, jak to vás chodí?

Kolcava - ale to, co ona dělá, je správné, dělá to pro jejich dobro. Spousta lidí to nechápe a místo toho jen nadávají, jak je obtěžuje, že se chvíli musí omezit. "Díky" takovým lidem se té nákazy jen tak nezbavíme.

Gagos: Znám muže, jehož žena dělá vždy a vše pro jeho dobro.. často si posteskne, kdyby tak toho dělala méně :D Přijde mi, že hodně žen má patent na "dobro" a ostatní jsou ze hry (partneři, děti), jejich názor není podstatný, protože žena "ví" a ví to samozřejmě nejlíp! :)

Palomita: toto si ale nevymyslela ta žena jen tak z plezíru. To je obecné doporučení hygieniků i epidemiologů....

Gagos: Ale on nemá problém, že nemůže za rodiči. Větší kámen úrazu je "chod domácnosti" a to snad žádný zákon neupravuje.. aspoň doufám! Pokud opravdu nikam nechodí, je zbytečné každý den gruntovat jak šílenec. Ve finále by možná vše vyřešilo, kdyby ho jen pustila do práce.

Gagos, tak neumřou na koronavirus, umřou na stesk, smutek a pocit zbytečnosti a osamělosti. I ve své rodině mám velmi staré lidi zčásti, anebo v jednom případě stoperocentně, závislé na pomoci. Na NAŠÍ pomoci (v pečovatelském domě už bychom o nich možná mluvili v minulém čase.) U stopocentně závislé, zcela nemohoucí babičky ve čtvrtém stupni postižení samozřejmě o izolaci nelze uvažovat - je to o zodpovědnosti nás všech, abychom do jejího prostředí něco nezatáhli. (A chodíme k ní samozřejmě s čistou rouškou, v oblečení, které nebylo venku a při dodržení všech nejpřísnějších zásad hygieny. U těch částečně soběstačných by o izolaci teoreticky uvažovat šlo, ale oni ji velmi těžce nesou. Už druhý týden bylo jasné, že by sešli osaměním a že je potřeba volit přiměřený kompromis - se vší obezřetností a opatrností, samozřejmě. Jsem jediná, kdo k nim do jejich prostředí chodí i osobně (se stejnou obezřetností a opatrností, s jakou by tam chodila setřička z terénní služby, nebo pečovatelka), ostatní chodí mávat a povídat pod okno, nebo před dveře (s odstupem a rouškou). Myslím, že nikdo nechce konec života, ve kterém ho společnost úplně oddělí i od nejbližších s odůvodněním, že je to pro jeho dobro. Napříč nejen Českou republikou slyšíme a čteme jeden příběh za druhým o tom, jak starouškové velmi špatně snášejí, že k nim ani jejich nejbližší nesmějí, a často to nechápou, vysvětlují si to tak, že pro ostatní lidi začali být prašiví. Pokud by tato izolace starých lidí měla trvat rok, nebo i několik let, jak někteří vědci a epidemiologové vyhrožují, uvidíme nárůst sebevražd a nárůst úmrtí žalem. Velmi staří lidé přestanou jíst, protože nebudou mít pro co žít, a ve vysokém věku je konec po přerušení příjmu potravy rychlý. Jistě je bezohledné, pokud vnučka po dovolené v severní Itálii vtrhne k babičce a dědečkovi do jejich prostředí. Nebo když se u nich, v jejich prostředí, střídají návštěvy kdekoho. Když ale např. pečujete v domácím prostředí o velmi těžce onkologicky nemocného pacienta v době chemoterapie, tj. s paralyzovanou imunitou, který se o sebe nepostará, také musíte udržovat řadu pravidel, abyste ho ničím nenakazil(a). To neznamená, že ho opustíte a necháte samotného (samotnou). Není to jen při epidemii koronaviru.

A nebo, vám váš muž sděluje totéž, co Bůh těžce zkoušenému věřícímu, ze známého vtipu, zkoušenému všemi pohromami, počínaje zničením úrody, po likvidaci blízkých, mu na otázku: "Bože, co jsem ti udělal?, odpoví: Nevím, prostě mě tak nějak sereš."

Vidím to jako skutečnou ponorkovou nemoc. Jsme všichni doma a co se děje venku nám řekne televize. Informace odrovnají za malou chvíli i silného člověka. Všechno má vliv na psychiku. Zkuste jít / s rouškami / někam ven do přírody aspoň na hodinku. Manžel má kousek u vesnice políčko, kolem jsou jen stromy a příroda. Chodím tam s ním a je mi podstatně líp.

zákaz na zákaz a ostatní nechápou? nedivím se jim, tak milujete své bližní, že je necháte osamocené? s určitými zdravotními pravidly se můžete stýkat stále, staří nás mladší potřebují stále a v současnosti ještě více