Marie (42): Syn má výrazně starší partnerku. Chtějí mít dítě

Je to jejich věc a paní máť absolutně nemá právo jim to rozmlouvat. Věk se nedá srovnávat. Někdo má ve čtyřiceti víc energie a chuti než jiná dvacítka. Asi bych takovýmu páru rozmlouvala umělý oplodnění, ale pokud se zadaří samo, tak možná příroda ví, co dělá.

Milá Marie, vůbec vám nezávidím, a to hlavně proto, že pokud se vašemu synovi zadaří vaši vrstevnici oplodnit, s vysokou pravděpodobností budete znovu vychovávat malé dítě, i když nechcete. Anebo přinejmenším budete babičkou dítěte, které nebude vyrůstat v harmonickém domově s dvěma milujícími rodiči. Vy, která jste sama zažila ještě horší variantu téhož (stáří rodičů a jejich úmrtí ve vašem mladém věku - a každý, kdo přišel o rodiče v podobném věku jak vy, by asi souhlasil, že to člověka to poznamená napořád). Osobně jsem hluboce přesvědčená, že mít děti ve věku nad 50 (i otcové!) je krajní nezodpovědnost vůči dětem, naprosté upřednostnění vlastních zájmů a zájmů matek před zájmy svých dětí. Má to více rovin, vy je sama popisujete, nebo naznačujete: velký rozdíl pohledů na svět mezi dětmi a rodiči kvůli velkému věkovému rozdílu, nadměrné ochranitelství rodičů vůči dětem plynoucí z věku, rostoucí fyzická neschopnost (někdy neochota) pouštět se s dětmi plnohodnotně do různých forem "blb.utí", které k formování rané lásky dětí k rodičům a radosti ze společného času patří, omezená fyzická schopnost postarat se o děti, vznikne-li nějaký problém (invalidita dítěte, vážná nemoc dítěte), podstatně zvýšená pravděpodobnost geneických postižení dětí kvůli věku rodičů (ovlivňujícímu poškoení vajíček a spermií), vystavení dětí častému posměchu jiných dětí, proč pro ně místo mámy/táty chodí babička/děda, vystavení dětí příliš brzy chřadnoucímu zdraví rodičů, trauma z příliš brzkého odchodu rodičů. K rodičovství mezi 40 a 50 lety jsem ještě tolerantní, ale za podmínek dobře fungující rodiny, výborného zdraví a pokud možno i starších sourozenců v rodině (nejlépe vlastních, ale to tak nějak plyne z pvní podmínky: dobře fungující rodina), kteří případně mohou část odpovědnosti spojené s výchovou, nebo i celou výchovu. Jenže vztah vašeho syna a jeho "náhradní matky" - neboť to je to, co jeho přítelkyně je - tyto podmínky nesplňuje. Paní nebyla schopna vytvořit funkční rodinu ani s jedním z předchozích otců svých dětí, a dokonce s ní její děti ani nežijí, což právem považujete za podstatné a varovné. Vy jste měla syna brzy po traumatu ztráty svých rodičů - a zcela jistě ještě pod tíhou toho traumatu, a vašemu synovi navíc chyběli prarodiče, jak sama konstatujete. Prarodiče jsou pro vývoj dětí důležití (paralelně k rodičům). Jejich role ve vývoji dítěte je jiná něž role rodičů, ale také hodně důležitá. Rodiče nastavují mantinely a zásadně formují životní cestu, ale prarodiče často bývají tím, komu se děti svěří snáze než rodičům a hledají u nich pochopení, útěchu, zkušenost a bezděčně třeba i poznání, radu a vedení (občasi vědomě). Zejména v raném dětství a pak znovu v pubertě, kdy rodiče pro mnoho teenagerů jsou těmi posledními, s kým by se radili. Nepíšete o rodičích svého muže, tam snad váš syn prarodiče měl, možná ale v jeho dětství z nějakého důvodu příliš nevystupovali. Váš syn absenci jedné vrstvy bezmezně milujících (vlastní krev), a zároveň už životem zkušených příbuzných v životě vyřešil tím, že ve věku tápání si pro radu, zkušenost a vedení chodil (chodí) k přítelkyni starší než jeho maminka, která na něho pochopitelně má velký vliv, protože mu v jeho věku maximálního sexuálního apetitu zároveň dává sexuální uspokojení. To se stává. Oprávněně jste čekala, že dostane rozum - a on ho dostane, ale je jisté nebezpečí, že v té době už bude mít na cestě, anebo i na světě potomka, na kterého jeho máma nebude mít ani dost mateřské lásky (viz její starší děti), ani dost trpělivosti (viz její starší děti), a už ani dost sil. Chtěla kolouška, má kolouška, ale z její předchozí historie se zdá, že mateřský pud jí do vínku dán nebyl. Vám tedy nezbývá než doufat, že její otěhotnění se nebude dařit a váš syn mezitím prohlédne. V opačném případě se asi musíte připravit na to, že drobečka, který se přápadně narodí, budete vychovávat vy. A že do chvíle, než vám a manželovi začnou docházet síly, váš syn dozraje a převezme podstatnou část, a časem úplnou péči o své dítě. Jistě to zvládnete a snad při tom i zvládnete vést svého syna tak, aby svého potomka miloval a potomek miloval jeho. Pro jejich budoucnost to bude důležité. Horší je, že téměř s jistotou bude toho drobečka jednou vychovávat nevlastní máma, a nejspíš vedle dětí, které s vaším synem budou mít společné. Pokud se narození potomka vašemu synovi s dvojnásobně starou partnerkou podaří, dobře o sebe pečujte! Nezapomínejte na sebe! Ať pro vás a manžela je ten malý drobeček životabudičem a dodatečnou motivací do života. Vz a váš manžel budete - - pokud tedy nastane výše popsaný pravděpodobný scénář - pro své vnouče nejdůležitějšími, tzv, souvztažnými, osobami. S dnešními možnostmi medicíny je dost pravděpodobné, že budete žit ještě přes 40 let a z toho snad ještě přes 20 let v dobrém zdraví, a že tedy svému vnoučeti, pro které budete tak důležití (nastane-li výše popsaný pravděpodobný scénář) neodejdete příliš brzy.

Nechápu, proč chce mít dítě, když jako matka asi nebyla nic moc. Ale na vašem místě bych byla v klidu. Je jí 46, takže pravděpodobnost přirozeného otěhotnění je mizivá. A kluk dostane rozum, dřív nebo později.

Zaujala mne poslední věta a sice to že manžel paní má názor ten že jejich syn je dospělý a asi ví co dělá.Paní má názor zcela opačný.Takže připouští že její syn ještě není zcela dospělý a tedy neví co dělá.To mne tedy opravdu rozesmálo.Myslí že kdyby se paní na hlavu stavěla,vymýšlela různé varianty co by kdyby,je to věc těch "mladých"a má zbytečné starosti.Naučila jsem se že nic se nejí tak horké jak se na první pohled zdá,kolikrát jsem si dělala zbytečné obavy a,dokonce nespala v noci,přemítala co by kdyby a mladí se nakonec smáli a divili že nespím,že si dělám starosti s tím co oni mají dávno vyřešené.

Třeba se jednou chce stát prezidentem :D :D :D

Paní Marii přeju pevné nervy a klid. Nevěřím, že to dotyčná paní myslí vážně( už vzhledem k osudu prvních děti). Ze všeho nejvíc se mi to jeví, jako promyšlená snaha si Vašeho syna udržet. Slibem nezarmoutíš.A že to nevyjde, to se přece stává(natož v tomto věku.)Vy musíte jen doufat ,čekat, až to přejde. Příroda je moudrá.Rozvahu a na syna se nezlobte, chybovat je lidské.........

Trochu si dloubnu. Přemýšlela jste někdy nad tím, proč si Váš syn vybral partnerku starší, než jste Vy?

Mně to přijde jako logický krok, pokud věří tomu, že spolu vydrží, pak mají nejvyšší čas, aby i muž měl svého biologického potomka. A jestli jim to opravdu vydrží, to neví nikdy nikdo. (Ne)klapne to i mnohem (ne)sourodějším párům. Že bude mít dítě starší matku? Ale zase otec bude víc jak brácha, vzhledem ke svému věku. Všechno má svá pro i proti. Osobně bych do toho nešla, ale to jsou pouze moje limity, nikoli jejich :)

explosive: život je fakt pestrej. Znám mladíčka, který chodí s partnerkou, která je starší, než jeho macecha. A aby toho nebylo málo, tak macecha je dokonce mladší než sestra onoho mladíka. Pak se v tom má člověk vyznat :D

Držím jim moc palce a ať jim miminko vyjde a jsou šťastní!!! Žasnu kolik lidí se snaží žít životy někoho jiného či projektovat do životů jiných své scestné představy či nenaplněné touhy.... copak nevíte milé ženy, že muž po boku skvělé vědomé ženy jen roste a žena vedle milujícího může jen kvete? No a samozřejmě hned jim tam všichni hoďte, jak se jim to nepovede, jak synáček dostane rozum atd. Milé ženy láska je nejmocnější hybná síla na světě...takže stručně...místo aby byla paní Marie šťastná, že syn je šťastný a našel v životě smysl, tak šupky šupky vše rozbijíme že? Klasika... A mimochodem věk je jen číslo nic víc. Mějte se krásně Hana

Víte, Hanko, tento příběh není primárně o věku, ale o tom, že ta přítelkyně Mariina ještě nezkušeného syna už dvě děti opustila. (V tomto případě ale ani věk není jen číslo. Synovi paní Marie není 50 - pak by mu vztah s ženou nad 70 klidně mohl vyjít. On se s ní dal dohromady jako nerozkoukaný zajíc, ve dvaceti. Až mu bude 35, začnou se ho mladé holky okolo vytrvale ptát, co dělá s vrásčitou šedesátkou, když okolo je tolik jiných lákadel. A on do té doby také dospěje a nebude už potřebovat "náhradní mámu", aby ho vedla životem, vč. intimního. Normální chlap může se svou narážkou mít pravdu ;), možná Mariin syn není úplně na holky a životní opora a vedení od o hodně starší, chytré, schopné a vrcholně tolerantní ženy, která mu poslouží jako režisér života a nejlepší osobní rádce a současně jako zástěrka jeho orientace, a dovede ho až do prezidentského křesla, také připadá v úvahu, pak jim to partnerství může vydržet - jako strategické, dynastické sňatky mezi šlechtou v minulých staletích. Uvidíme, jak dlouho to vydrží Macronovi, až nebude v Elysejském paláci.)

Hanko, proti jejich vztahu nic nemám. Dokonce ani jeho matka ne, Ale přivést do tohoto vztahu dítě je čirý nerozum a jak to dopadne popsala s velkou jistotou kolčava v prvním příspěvku. Nic moc, opravdu. Nebuďte naivní. Jak dlouho bude ta žena vedle milujícího muže"kvést"? Dlouho asi ne.A kdyby do toho měla v tomhle věku ještě mimino, jejich" pohoda " vezme velmi rychle za své, to mi věřte. To dokáže nabourat i mnohem vyzrálejšího muže, než je on.

To je teda síla, já bych jako matka toho syna asi takhle nad věcí být nedokázala. Vždyť si chudák kluk zkazí život. Jako na získání zkušeností může být starší žena v pohodě, ale na založení rodiny? Kdyby byla starší třeba o 10 let ale 22 let?? To snad už je nějaká úchylka. Navíc ona asi nebyla vzorná matka ani zamlada, těžko očekávat, že na stará kolena se to změní. Doufala bych, že příroda je v tomhle chytřejší než my lidi a mimino už se nepovede.

Když někdo napíše komentář - věk je jen číslo, tak jsem na toho dotyčného zvědavá až mu bude třeba 60 let. Ne, věk není jen číslo, prostě v 50ti, 60ti letech už to není co bejvalo:) a s tím nikdo nic neudělá. Mít po 40 dítě by mělo být trestné, chudák dítě s rodiči - důchodci.

Mladý muž je dospělý, stejně, jako jeho partnerka svéprávný, takže všichni se mohou jít klouzat. Nicméně, pravděpodobnost otěhotnění je dost nízká, nicméně, ne úplně zanedbatelná. Takže paní stěžovatelka bude možná babička. Ale může být v klidu. Její syn bude, pokud se to hned podaří, o tři roky starší otec, než ona byla matka :D. Jo a napadá mě, že to možná synova milá s tím dítětem nemyslí nijak vážně. Slibem nezarmoutíš, že jo. Na mě kdysi dávno, dávno tomu, v mých tehdejších 25 letech můj tehdejší partner tlačil, že chce a chce dítě, a já jsem kývala, že jo a spokojeně jsem dál papala prášky. Ano, vím, není to fér, ale to nebyl ani tlak staršího partnera na mě jako čerstvou doktorandku. A dítě jsem si pořídíla hluboko po třicítce, s někým jiným. Takže, dokud nebude postarší maminka chodit s kulatým bříškem, tak bych byla klidná. Možná to synátora přestane bavit a rozejdou se, možná jim to klapne a budou ti nejlepší rodiče. Kdo ví. :-) Mimochodem, pan otec má pravdu, že je syn dospělý. Paní matka si toho ještě možná nevšimla.

No, to je situace. Nemá cenu synovi nic rozmlouvat. Čím víc do něj budou hučet, tím spíš si bude stát na svém. Jak se znám, nahlodávala bych ho nenápadně. Zaprvé - zcela bych se distancovala od jakékoli pomoci a nakupování postýlky atd. Jen bych podotkla, že asi bude dobré si zjistit ceny všeho, aby až to přijde, to nebyl až tak veliký výdaj. Že po těch dvou dětech paní jistě nic nemá, když s ní nevyrůstaly. Zadruhé bych syna jen tak mimochodem upozornila, aby si promyslel směny č změnil práci, když jeho paní bude jistě doma potřebovat pomoct. Zatřetí bych si domů cíleně zvala svoje mladé známé, hezké holky a s nimi občas někam vyrazila, pak bych podotkla, že holt mládí je mládí a já už jsem na to unavená. Pokud rodiče ještě bydlí ve větším bytě, kde bydleli se synem, asi bych ho vyměnila za menší, aby se syn nemohl nastěhovat i s dítětem a hodit na ně část svých otcovských povinností. Nebo bych aspoň o tom mluvila, že za utržené prachy z rozdílu si s tátou uděláme pár bezva dovolených. Veškerá rozhodnutí bych nechávala na něm....jen bych ho mírně nadzvedávala a konfrontovala s realitou. Aby mu to v hlavě cvaklo, že jeho stará partnerka je jen jeho problém a že je to jen jeho rozhodnutí, jehož důsledky si ponese sám. Možná si ho starší partnerka chce dítětem pojistit. Nevyšlo jí to s těmi dvěma předešlými...na devadesát procent tenhle vztah skončí, a to ať dítě přijde nebo ne. Já teda nevím, ale o dvacet let mladšího partnera si může najít akorát tak ženská, co to nemá v hlavě v pořádku. Ta, které to myslí, ví, že stárneme tak nějak okatěji a rychleji!!!

Dodatek....náš soused již dědeček si před šedesátkou pořídil dvě děti s mnohem mladší partnerkou. Jeho věc. Zatím jsem nepotkala mezi společnými známými člověka, co by si nepoklepal na čelo a nevrtěl nad tímto krokem hlavou. Tak co chcete....