Markéta (40): Manžel si přál syna, ale narodila se nám dcera. Výchovou si to kompenzuje

Markéto, dovolte mi dvě otázky (bez odpovědi, vím): 1. Další díte jste něchtěli? Možná chtěli a nepodařilo se. Další dítě by asi byl kluk a to, co teď vnímáte jako problém, by se zredukovalo. Dcera by nebyla jedináček a manžel by měl menší potřebu jejím jedináčkovství a raubířství postavit mantinely (asi oprávněně), a navíc manžel by měl svého kluka a nejspíš by časem ocenil radosr z párku dětí. 2. Proč myslíte, že podstatou životního štěstí, radosti, naplnění je "přivyknout hezkým ženským věcem"? Pro vás možná, ale není to všeobecné. Podstatní je, aby vaše dcera byla zdravá, šťastná, spokojená, vyrovnaná, s radostí ze života. Podle toho , co píšete, taková teď je a s takovým pocitem vyrůstá. Píšete, že tatínek je její miláček, i když ji vychovává (podle vás) tvrdě. To je ideální, ne? Má mantinety, ví, že život se netočí podle ní, a přitom je šťastná. Muži samozřejmě mají rádi ženskost, ale ženskost není v make-upu, oblečení, nebo hobby v nakupování módy a klábosení u kafíčka. Jestl z vaší dcery vyroste spontánní, veselá,přirozená a šťastná žena se sportovním založením, bude ženská a atraktivní pro tolik dnešních mladých mužů, že je možná tatínek ještě bude odhánět lyžařskou nebo golfovou holí :).

To všechno jsou liché obavy. Já sama jsem byla mezi ostatníma holkama tak trochu mimo - zatímco ony kupovaly holčičí časáky, já běhala po lese, lezla po stromech a hrála šiškovanou s ostatními stejně založenými dětmi. Všechny čistě "ženské" zájmy přišly tak nějak časem - až v dospělosti. První make-up jsem si pořídila až někdy kolem 25 let a při občasném třídění kosmetiky musím přiznat, že se to od té doby trošku zvrtlo..... Mám ráda hezké kabelky, botičky, šperky.... Nicméně pořád jsem schopná si správně vybrat i krosnu a pořádný pohory. Nechte svou dceru růst bez toho, aniž byste jí předkládala vžité seteotypy - ona to zvládne a bude mít věci v hlavě více srovnané. Čím více věcí si vyzkouší a nebude při tom koukat na to, co je a co není vhodné, či očekávané, tím lepší člověk z ní bude.

Souhlasím s eMaR a měla jsem to hodně podobně. Když mi bylo 9 chodila jsem v klučičím oblečení s krátkými vlasy a nejvíc mě bavila "klučičí zábava", např. tréninky bojového umění teakwondo. V pubertě se to trochu zneutralizovalo a sice ze mě nebyla klasická slečna, která by řešila šminky a šatičky, ale už jsem si aspoň nechala narůst delší vlasy :-). Teď kolem 30ky se ve mě "ženskost" probudila se vším všudy a ráda si občas koupím hezké šaty, make-up a chci se cítit hezky a žensky. Nějak jsem k tomu dospěla přirozeně a jsem spokojená. Zároveň ale ráda vzpomínám na dětská léta, kdy jsem si užila spoustu zábavy a dobrodružství v převážně klučičím kolektivu a zároveň drsný dril na trénincích teakwonda. Myslím, že v dnešním pohledu by tréninky klidně mohly být brané jako týrání dětí (doslova to byly krev, pot a slzy), ale zocelilo mě to po psychické i fyzické stránce a naučilo, že když něco chci, je třeba zatnout zuby a vydržet. Zároveň to ale neohrozilo mé ženství v budoucnu. Pokud je tedy Vaše dcera takto spokojená, tak to neřeště. Problém by podle mě byl jen v případě, kdy by se táty začala bát, odmítala ho apod. Takto si myslím, že se opravdu neděje nic špatného.