Milan (35): Manželka toužila po dítěti, teď ale nezvládá ani dítě, ani domácnost

Je mi vás líto, Milane. Máte pravdu, toto se samo nespraví. Naopak, bude to horší. Mateřská dovolená sé čtyřměsáíčním dítětem je pohodička, zvlášť když vaše Sonička je hodná a spavá. Až začne lézt, bude to mnohem horší, protože ji bude třeba stále hlídat (navéíc začne otevírat zásuvky a všechno "poznávat" vyhazováním ven, to budete teprve mít uklízení oo návratu z práce), a co teprve až začne chodit a až bude spát jen jednou denně třeba hodinu a půl! Navíc vaše Sonička, jak se obáváte, asi bude vyrůstat jako rozmazlované dítko bez režimu. Důsledky se s vámi, rodiči, potáhnou už celý život a s ní celý její život. Trpělivé vysvětlování vaší paní asi nepomůže a asi budete muset přejít k otevřenému předestření vyhlídek do budoucnosti. Y vaší Soničky vyroste nešťastný člověk, pokud do jejího života už od začátku nevnesete řád. Malé miminko a pak dítě v celém předškolním věku nejvíce potřebuje jistoty a podvědomě je vnímá a řád, přiměřený pořádek okolo a pravidelnost v denním životě jsou součástí těchto jistot a pocitu bezpečí pro dítě. Vyše žena apeluje na prioroty (změněné), ale má je nějaké popletené, a to hodně. Sonička není její panenka, ale dcera, za kterou nesete odpovědnost, a chyby, které vaše žena nadělá teď, dceru poškodí a později už těžko půjdou spravit. A upřímně, vy tohle dlouho neunesete - k pomatené manželce, která si vystačí s panenkou, za níž ale naneštěstí zaměnila živé dítě, přibude rozmazlená, nespokojená a stále něco vyžadující holčička a vy budete jen skákat okolo těch dvou. Vyplatí se vám zakročit hned. Jistě byste měl doma dál pomáhat, ale v životě vaší holčičky musí být přiměřený řád a prostředí kolem ní musí být přiměřeně uspořádané a předvídatelné. Ani dospělý člověk se necítí dobře a klidně v prostředí plném změtku a nepořádku, natož dítě. Hodně štěstí!

Dnes se mi podařilo obzvlášť mnoho překlepů, omlouvám se. Ještě dodám, že dceru nevychová dobře vzor maminky, která se na chodu domácnosti nijak nepodílí, ač je zdravá a nechodí do zaměstnání. Dětem svědčí, když od počátku vědí, že o práce doma se rodina dělí a že až trochu vyrostou, i ony se zapojí.

Milý pane Milane, právě to tady čtu a nevycházím z údivu. Prosím na kterém konci potravinového řetězce se nacházíte? A kde je nějaká mužská hrdost? Zřejmě Vám nezbyde než své priority zaměřit rovněž jinam, neboť Vás zřejmě kromě udržování chodu domácnosti a kasy Vaše paní jinak k životu nepotřebuje. Tak přeji hodně štěstí a zřejmě pevné nervy.

A co na tu spoušť říkají prarodiče, když přijdou na návštěvu vnučky? Tohle určitě není normální chod domácnosti. Nedivila bych se, kdyby vás to vyštvalo jinam.

Je mi líto, trefil jste vedle... Vaše žena nemá poporodní blues, jak jste doufal, je to k** *a líná.

Obávám se, že tuto situaci nebude manžel schopen vyřešit. Zřejmě bude nutné kontaktovat manželskou poradnu nebo psychologa.

A až půjde Vaše žena do práce a dítě do školky? Jak bude žena pracovní proces zvládat? A jak bude dcera zvládat školku, kde nebude mít k ruce vyčleněného člověka?

Milane... děláte si srandu, že ano? :D Nebo jste rovnou troll? Vaší ženy lituji, pokud má vedle sebe rozmazleného muže, kterému vyhovovalo, že se starala o něj, o domácnost, o sebe a ještě chodila do vysokého stupně těhotenství do práce ale který ji potom pár měsíců po porodu nedokáže podpořit ve výchově... to co vaše žena dělá je jedna z nejdůležitějších co matka může dítěti dát, pro zdravý vývoj psychiky... Myslím, že byste měl přestat fňukat, dospět a třeba pro rodinu po práci vyprat nebo uvařit... Na světě jsou skutečně důležitější věci(priority), než vaše večeře a vyžehlené trenky. Zkuste se nad sebou zamyslet, čím dřív vám to dojde, tím dříve se zase vaše žena dá do pořádku. ;)

No, Freya22, to si děláte srandu? :D Dítě, a to ani čtyřměsíční, nepotřebuje matku 24/7 za zadkem. Natož takovou blbku, co ho budí v tomto věku, aby se mohla mazlit. Moje priority ohledně uklizené domácnosti se po porodu taky změnily, nebo spíše upravily, že není tři dny vytřeno, je mi úplně buřt, ale paní z článku je líné prase. Uvařit a udělat velice základní úklid zvládají matky se třemi dětmi, a to se věnují hlavně dětem a pak až domácnosti. Sedět a JEDNÍM dítětem a nedokázat chlapovi udělat večeři, když se vrátí z práce, je prostě lenost a neschopnost, nic jiného.

Názor manžela super, teď jak to vnímá manželka? Taky má doma tak hodné miminko a opravdu ho krmí různými způsoby jen pro svou zábavu, nebo řeší nějaký problém? Vzhledem k stížnostem pisatele jsem očekávala, že doma bude už třeba dvouleté batole a ne čtyřměsíční mimino. Mimochodem, skvěle se stará o domácnost a zajišťuje její chod (už celé 4 měsíce!!!), ale nějak jsem přehlídla, kdy se věnuje své úžasné a nenáročné dcerce. Možná by si měl začít nárokovat svůj čas jako otec a na x hodin denně si ji převzít do své péče, aby jí předal ten chybějící režim. Ono totiž dítě má dva rodiče a čím dřív si na to všichni zvyknou, tím lépe.

Ely: No, těžko říct, přesné podrobnosti, nezná nikdo z nás, takže nemá moc cenu se dohadovat... :) Ale... copak je nějakou "povinností" ženy dělat chlapovi večeři? Copak on jí taky vařil, když přišla z práce? Nebo by jí mohl namasírovat záda, třeba by se potom tolik netulila k malé. Navíc Bára, formou Milana, píše, že paní předtím fungovala perfektně... takže asi nebude líné prase... možná psychika... a na to pomáhá podpora partnera, ne výčitky. Rozmazlenost člověka vzniká až v pozdějším věku, jako u pana Milana, kterého si žena předtím rozmazlila a teď na to doplácí., takže toho se není třeba bát. Ale třeba se pletu... jak říkám, nemáme dostatek informací, které by nám pomohly kvantifikovat podíl partnerů při práci na domácnosti a stav "nepořádku"... chtělo by to fotku. ;) Jen jsem chtěla nabídnou jiný úhel pohledu než, který tu většina komentujících má. :) A kdyžtak... pro chlapy se k žehličce přibaluje návod. :D Palomita: Tak nějak. ;)

Nechci se paní zastávat, ale popřemýšlejte o poporodní depresi. Ta může mít mnoho podob a je to peklo, to mi věřte.

Jedno dítě je houby zápřah :). S jedním dítětem se dá stíhat absolutně všechno :D, čtyři měsíce po porodu rozhodně ano :). Pokud paní nemá poporodní depresi nebo jinou nemoc, tak není důvod, aby nefungovala. A ano, pokud mi chlap přijde večer z práce, tak mu s radostí udělám večeři a nebudu jako hyper emancipovaná chlapožena čekat, že si uvaří sám. : můj muž vaří pravidelně, střídáme se o víkendech, umí kteroukoliv práci doma, ale vzhledem k tomu, že vydělává a vrací se čtyřikrát týdně v 17 h, tak opravdu nečekám, že ve všední den bude prát, uklízet, vařit a já budu jen objímat dceru :D. Kromě toho, chlapi, co chvíli žili sami, si umí košile vyžehlit lépe, bez to zvládne většina ženských :D. Sorry, ale fakt by mě hanba fackovala, aby si chlap musel prát sám... Kolik času zabere nacpat prádlo do pračky, zapnout a pak buď pověsit nebo hodit do sušičky? To ženská s miminem nezvládne fakt nic? Jak to dělají matky, co mají děti tři? :D

Ely: Je hezké, že máte podporu partnera a také, že sebe i ho umíte pochválit. Vidíte, že když partner pomáhá, jde vše lépe. Ne každý ale nutně musí být stejný a u paní z článku, pokud předtím fungovala, asi o depresi jde. Deprese z ženy nedělá chlapoženu, ale deprimovanou ženu... přeji vám aby jste ji nezažila. ;)

No, musím říct, že titulek je opravdu zavádějící. Očekávala jsem, že miminko už bude dávno chodí, a ne pouze čtyřměsíční. A zadruhé, nezdá se mi, že by matka dítě nezvládala, jak se v titulku píše. Milane, podpořte ji. Čtyřměsíční miminko je opravdu malé a mámu potřebuje. Jediný problém vidím v tom, jestli opravdu dítě budí svévolně - miminka se prostě nebudí, to mu může zadělat na zdravotní problém. Ale skutečně jste s ní o tom mluvil, skutečně to dělá jen pro své potěšení? Neřeší nějaký problém, o kterém vy nevíte? Každopádně ale bude na místě, když to spolu pořádně proberete - tím ale nemám na mysli, že vy jí vyčiníte, že fláká domácnost, ale že se spolu pobavíte o tom, jak chcete, aby to vypadalo, kde teď kdo máte priority, a jak si nově úkoly rozdělíte. Zkrátka nepočítejte s tím, že se to někdy vrátí do stavu před porodem a že bude vaše žena zase skákat kolem domácnosti v takovém nasazení. Nebude, věřte mi. A musím souhlasit s kýmsi před sebou, kdo tu zmiňoval, že vás paní dost rozmazlila. A také souhlasím, že dítě má dva rodiče - tedy to může být součást vaší dohody s manželkou - až přijdete domů z práce, dáte si večeři (studenou, tu zvládnete vytáhnout z lednice případně nakoupit i vy) a pak si vezmete díte do kočárku na procházku. Vaše paní bude mít čas na ...(nechte doplnit ji) a vy přispějete k tomu, že dítě bude mít nějakou pevnou položku v režimu. Ale nezapomínejte, že ve čtyřech měsících je na režim ještě brzo, zatím je lépe poslouchat dítě a řešit jeho potřeby, ne potřeby rodičů, rozhodně se zatím nejedná o rozmazlenost, na to je opravdu brzy, jak tu už taky někdo psal. A ještě jedna věc, soudím, že vaše žena nebude o moc mladší než vy, když jí tak tikaly biologické hodiny - tedy je stará prvorodička. A bohužel tohle je prostě daň za to, že rodičovství odkládáme. Děti pak máme vymodlené a matky jsou úzkostné. A ještě mě napadla jedna "rada", kterou jsem dostala od své kamarádky, zasloužilé matky tří dětí: bordel v bytě - šťastné dítě. Prostě dítě víc potřebuje mámu v pohodě, a ne vypulírovaný byt a mámu vystreslou, že se od ní čeká, že bude stát za plotnou a odskočit si může jen k žehlícímu prknu. A nebojte, nejpozději až začne vaše mrně lézt, tak vaše paní začne vytírat :-)

Tak ten dotaz/stesk mne fakt rozesmál. Už 4.měsíce musí manžel doma pomáhat. Jeho největším výkonem před porodem bylo, že vynesl odpadky a držel kasu. Asi umřu smíchy a teď chudák musí umýt nádobí a dát do pračky prádlo, občas vytrit a vyluxovat nebo snad i uvařit. Ve všech těchto činnostech se u nás doma běžně střídáme. Na nádobí je myčka, švagr nechtěl slyšet o myčce, když to zbylo po porodu prvního dítěte na něj, tak byla v domacnosti v cukuletu. Na praní je pračka, na sušení susička, u nás se nezehli, za tepla usušené prádlo poskládám a je nezmackane. Ve vaření se též střídáme neb každý vaříme trochu jinak a jiné věci. Vysavač nebo mop do ruky bere ten komu leze na nervy, že se podlaha neleskne jak zrcadlo. K tomu všemu máme ještě zahradu a hafo záhonů se zeleninou, já pleju, manžel seka trávu, sklízíme společně,.. Jsem na rizikovém těhotenství a někdy prospím i půl dne. A můj zlatý muž s tím nemá absolutně problém, chce dítě jako já a ví, že když nemůžu, tak prostě nemůžu, není v tom lenost. Když vyndávám nádobí z myčky, tak přiběhne a jde mi pomoct, podává mi ho a já ukládám neb se mi blbě ohýbá. Přijde mu to normální a přirozené. Já ho zas nechám denně si hrát na playstationu do sytosti hry. Jsem za svého muže ráda, je to normální chlap o kterého se mohu opřít. Zkuste to taky a přestaňte knourat, že teď se neskáče kolem Vás. Dítě potřebuje leckdy nakrmit co hodinu, není možné ho nadojit a nechat 6.hodin v postýlce, takhle to nefunguje, rozhodně né na začátku, kde teprve jste. Řád si strčte laskavě tam co nechodí slunce, na to je fakt brzo.

Tak výlev o řádu mě také pobavil..... Buzení miminka vnímám jako pitomost. To jsem taky nedělala. Je pravda, že něco se u dítěte zvládnou dá, ale paní bych rozhodně na základě jednostranného popisu situace neodsuzovala. Kdo ví, co pán považuje za "nehorázný bordel", že? Třeba by to pro některé z nás znamenalo "mít svátečně uklizeno"..... Vše už tu bylo řečeno. Prostě musíte mluvit, mluvit, mluvit a pomáhat jak se dá.....

eMaR, s tím buzením, stačí, jak se v porodnicích do (nejen) prvorodiček hustí, musíte ho budit na krmení, neexistuje, aby spalo tak dlouho v kuse, atp. Je prvorodička a prvorodička, některá to má na salámu a jiná je zase tak svědomitá, že si nedovolí jít proti "příkazu".

Drahý Milane, je mi moc líto, jak celou situaci vnímáte. Ve Vašem článku mi chyní nějaký kus lásky vyjádřené jak k manželce, tak k dceři. Ve Vaší domácnosti je teď nový tvor a už nikdy nebudou věci tak, jako dřív. Už nikdy nebude tak uklizeno a takový klid, také si ale myslím, že přišel uzlík štěstí, ze kterého se můžete radovat a hlavně radovat se ze života s ním a krásy života s ním znova objevovat. On život totiž skutečně není o perfektně uklizené domácnosti, ale o vztazích a o tom umět si vážit toho, co mám. Zkuste s partnerkoou promluvit velmi slušně o tom, co Vám vadí a najít společné řešení, které Vám oběma bude vyhovovat. Rozdělte si činnosti tak, abyste se oba podíleli. Co například najít uklízečku, co 1x v týdnu uklidí a vyžehlí? Manželka pak bude stíhat vyprat a přitom se dostatečně starat o dceru a sebe. Nezapomeňte, že pro ženské tělo je to velmi těžké období. Třeba pak občas stihne i uvařit nebo něco málo poklidit, ale hlavně počítejte s tím, že když přijdete domů, tak se třeba 2 hodinky budete věnovat dceři Vy. Budete si užívat toho, co již umí. Partnerka tomu může přihlížet, účastnit se, ono jí to bude dělat radost. Nebo může odejít a užít si chvíli pro sebe, kterou jistě potřebuje. Pak třeba najde sílu uklidit nádobí a třeba vařit, zatímco Vy chováte malou a povídáte si s manželkou. Nebo můžete jiný den nádobí a vaření převzít Vy. Udělejte toho víec, ať zbude na další den na oběd pro partnerku. Další den můžete vyrazit do restaurace, miminko se dá všude nakojit nebo nakrmit. Nepočítejte ale s klidnou večeří, jak tomu bylo dříve. Vše už se točí okolo dětí a jedině tak to má být. Večeře se dá taky objednat, můžete něco koupit cestou z práce. Radujte se ze života, nenadávejte na hlouposti a rozumně je řešte. Přeju hodně štěstí, ale hlavně pochopení a lásky ve Vašich vztazích.

je mi to líto. Sama ale vím, že to zvládát jde. Na dítě jsem od narození doslova sama ( protože otec dítěte je doslova vemeno) a zvládám to. Žádná mateřské, žádné rodičovská, nejdříve práce z domu, pak postupně chodila se mnou do práce, pak jesle, školka. ted má 5 let a všechno je super, teda až n apar věcí. Někdo tenhle přístup odsuzuje, jenže účty se samy nezaplatí, takže někdy musí žena dělat doslova všechno. Tohle mě ale naučilo spoléhat se pouze sama na sebe a hlavně pracovat s časem. Takže to stíhám. DOma všechno funguje, dítě má všechno, já dělám karieru, a za měsíc jedeme na 3 týdny na dovolenou do SAE. Takže když jsem schopná dělat všechno a to doslova všechno sama, proč některé ženy nezvládájí jenom péči o dítě a domácnost? Kde je problém?? Jenže tady u Výs zase vidím schopného chlapa, což já potkala pravý opak, takže jsem holt musela. Ta vaše asi ví, že nemusí. Pokud Vadí moje upřímnost, omlouvám se.

Mít doma malé miminko je nová situace. Maminka je unavená, musí se starat o sebe a ještě k tomu malé dítě. Chce to jen čas a pevné nervy. Každá si tím jednou prošla....

Milane, také Vás trochu lituji. Vidím ve Vás obětavého a všímavého muže. Vaši manželku ponechám bez komentáře. No pokud si pamatuji, tak cca před 20 lety jsem byl ve Vaší pozici. Pomáhal jsem, s čím se dalo. I máchal látkové plínky. I to. Jen ještě nevím, co provádí Vaše žena, když jste v práci. Hladem dítě zůstat nemůže. Třeba plínky (jednorázovky) a jinou dětskou kosmetiku obstarává kdo? K lékaři také s dítětem někdo občas musí jít. Až přijdete z práce, tak málokterá doktorka ještě pracuje. Nicméně cítím, že u vás doma nerovnováha.je, co se týká dělby domácnosti. Předpokládám, že vy platíte inkaso a máte pod palcem finance. Manželka peněz moc nevydělá. Nebo nevím, třeba má ještě nějaký přivýdělek. Ale asi ne, protože byste se o něm asi zmínil. Milane, co je to nehorázný nepořádek? Zkuste něco takového tolerovat. Prostě to, co nazýváte nepořádkem, tak je třeba skoro uklízeno. Pokud to vaše možnosti dovolí, viděl bych v myčce velkého pomocníka. Nejen v umývání, ale i v tom, že se špinavé nádobí někam uklidí. A je uklízeno, večer se zmáčknou dva knoflíky a ráno bude umyté nádobí. A věřte, vyleštěná domácnost není vše. Musím Žirafíkovi dát za pravdu. Užívejte si dítěte. Roky utečou jako voda a děvče vám jednou vypadne z domu. A to podstatné - užívejte si ji společně, tedy i s manželkou. S manželkou - pokud to půjde - jděte s kočárkem nakoupit. Zkuste dbát o to, co vidět není (výchova), než o to, co vidět je (úklid). Jednou se to vrátí. Zkuste se na tom nějak rozumně domluvit. Zazněla tu i poradna, ale to v případě, když domluva nebude možná. A až dítě bude větší, bude už umět chodit, tak se smiřte, že i z koupelny se udělá dětský pokoj. Ale jinak Vaši obětavost oceňuji.

První dítě je pro maminku i pro tatínka velká změna v životě. Nikdy už nic nebude stejné jako před jeho narozením. Už navždy u Vás bude určitý druh nepořádku, který se bude měnit podle věku dítěte. Milane zatím, co s Vašim mozkem ani tělem se nic neděje, u Vaší paní dochází k velkým změnám jak v mozku tak i v těle. Hormony celé její tělo i možek nasměřovali směrem k dítěti. Více či méně je to tak u každé, ženy. Dítě se pro ni stává středobodem vesmíru a největší prioritou, cítí obrovskou odpovědnost a vy i to co dělala před tím, ustupuje do pozadí. Kdyby to tak u žen nebylo, děti by tento věk často nepřežili. Bohužel občas můžete číst v tzv. Černých kronikách, že maminka odešla někam pryč a zapoměla se starat o dítě. To jsou maminky, které nejsou na mateřství zralé, po dítěti příliš netoužily a ani hormony nezafungovali, jak by měly. Vaše žena zralá na mateřství byla a splnilo se jí to, po čem tolik toužila.Stává se to naštěstí u hodně žen a zamává to i s ženamy, co dříve uvažovaly naprosto chladně a racionálně.Chápu že, se Vám to úplně nelíbí, ale Vaše žena za to nemůže. Čtyři měsíce po porodu je příliš krátká doba, aby se do Vaší domácnosti vrátil klid a pořádek. Uvařenou večeři a uklizenou domácnost můžete čekat u maminky druhého a dalšího dítěte, ale ne u čerstvé maminky. A teď trochu poučení z toho, dítě je opravdu velká zkouška vztahu. U mne to bylo stejné, po porodu se mi úplně změnily hodnoty a naše domácnost jako ze škatulky rozhodně nebyla. Opravdu si pamatuji i na hory prádla, a o teplé večeři se nám mohlo jen zdát a prach, pokud se nevrstvil, jsem taky příliš neřešila. Byla jsem vdečná manželovali za pět namazaných chlebů čímkoliv, nebo prostě jen za to, že si vzal něco k večeři sám. Nepořádek mu příliš nevadil a když se začalo uklízet, tak to musela být opravdu rychlovka. A taky se mu to příliš nelíbylo, protože kdo rád přichází o své pohodlíčko.... Manžel mi říkal "Tohle děláš pro dceru a co děláš pro mne?" To mi bylo líto, protože já se starala o naši společnou dceru a tohle jsem pro něj dělala 24 hodin denně s plným nasazením.( Kdybych to nedělala, veškerá odpovědnost by padla na jeho hlavu a o dceru by se musel postarat on. Znám totiž rodinu, kde dítě maminku opravdu nezaujalo a tak jen spala a odpočívala a tatínek v noci vstával, přebaloval, odskakoval si z práce, aby dítě nakrmil a posílal babičky a dědečky, aby malou hlídali, protože věděl, že maminka se o dítě příliš nestará. Časem maminka odešla a on zůstal s dítětem úplně sám. A skvěle to zvládl, tak jako to by to zvládla opuštěná žena.) Učila jsem se pečovat o dítě a pečovala o něj místo péče o sebe, místo svého spánku a ta odpovědnost, co mne k tomu nutila byla obrovskou zátěží.Nakonec jsme skončili v manželské poradně a přesto, že psycholog- muž to mému manželovi vysvětloval, náš vztah vzal za své. Když měla dcera devět měsíců, rozešli jsme se a za rok i rozvedli. Dnes jsme dobří přátelé, dceři je šestnáct a myslím, že jsme jí i takto dobrými rodiči, ale říkám si, že byla škoda, že manžel nevydržel a volil vlastní pohodlí. Dnes jsme mohli být nejen dobrými přáteli, ale i partneři a rodiče vychovávající dceru ve společné domácnosti. A já se o radosti i strasti s dcerou nemusela dělit s úplně jiným mužem. A nemylte se, já si nestýskám, je mi spíš líto bývalého manžela. Já slízla pověstnou smetanu, já zažila dceřino dětství se vším všudy. A byly to pro mne chvíle obrovského štěstí. Vím, že jsem želela našeho vztahu a hodně se kvůli tomu naplakala, ale už si na to moc nepamatuji, protože štěstí a radost s rostoucí zdravé dcery to všechno překrylo. Tatínek dcery nepoznal jaké radosti přináší být otcem na plný úvazek, jaké to vidět dceru vyrůstat přímo před očima a podílet se na její výchově Ale nebojte se Milane, pokud vydržíte, všechno se ustálí! Do roka začne dítě lézt a chodit. A to pak maminka udělá všechno proto, aby bylo doma čisto. Potom začne maminka vařit oběd nejen pro dítě , ale i pro sebe a tak se občas dočkáte i teplé a dobré večeře. Až už dítě nebude jen miminko ale malý človíček, což je tak od jednoho roku, bude chtít maminka, aby si uklízelo hračky a bude ho to učit svým příkladem.Potom se dobytu vrátí čistota a vy se do títěte zamilujete tak, že hračku, dudlík nebo kojenckou láhev budete považovat samozřejmé vybavení vyšeho obývacího pokoje. A přijde chvíle, kdy zavezete dítě na víkend k babičce a dědovi a vy budete vzájemně pečovat jen sami o sebe a bude to báječné. A jakmile oba dceru znovu uvidíte, budete cítit,že vám stejně ty dva dny doma hrozně chyběla. Tak hlavu vzhůru neboť "baby virus", který teď zcela ovládá vaší paní časem ustoupí a až se Vám narodí druhé dítě, ani si výrazné změny nevšimnete. Přeji Vám hodně štěstí!

No a co? To nejdůležitější se podařilo. Tolik let toužila a splnil se jí životní sen. Nechte ji užít si to štěstí... Na Češích mi nejvíc vadí, že nejsou schopni srovnat priority. Tak ať najme uklízečku a zaplatí ji. Muži v tradičnějších zemích musí manželku uživit A ještě pomáhají doma. Úkolem ženy je jen starat se o děti.

Na jednu stranu Vás chápu, ale sama mám doma včera přesně tříměsíčního chlapečka a ikdyž se snažím o nějaký jakýs takýs režim moc to nejde. Vše se odvíjí od toho jak spí v noci a jak se mu chce spát přes den, protože rozhodně každý den není stejný. Je mi líto, že nestíhám věci jako dřív kdy jeden den se vypralo a druhý jsem měla vyžehleno, teď to trvá někdy i tři čtyři dny než vyžehlím, protože dopředu nikdy nevím, jak dlouho bude spát, někdy je to 3 hodiny a někdy jen 20 minut. Když už ale vážně nestíhám nic zachraňuje nás nošení v šátku. Mnohdy chodím spát bez večeře protože to už prostě nestihnu nebo zapomenu a vzpomenu si až když spolu usínáme. Ale mám zlatého muže. Když se vrátí z práce a z rekonstukce našeho domu kam se budeme stěhovat pochová si malého a já si můžu sníst pozdní oběd a nebo třeba umýt nádobí které on potom uklidí. Už několikrát přišel a děkoval mi za to jak se krásně starám o našeho syna, ikdyž vedle přebalovacího pultu se válí vysypaná přebalovací taška (ve které pořád něco hledám), ikdyž postel není už skoro měsíc a půl pořádně pěkně ustlaná (protože se nám tam nejlíp kojí a ustýlat postel každé 2 hodiny by se mi nechtělo), ikdyž prach neutírám každý týden ale jen 2-3x měsíčně. Hned jak se vrátí domů musím mu poděkovat za to jak je úžasný manžel a otec a že má pro mě pochopení.

Souhlasím s Petronilou a Niky. Pro NIky: jestli je váš chlapeček vaše první miminko, poznáte, že dokud nelezl, nechodil, neměl vlastní přání a spal nejméně dvakrát denně, a pokud jste vy i chlapeček zdraví, je všechno ještě pohodička. Za rok bude zvládání domácích prací těžší. Pokud budete mít v té době další miminko, bude to ještě těžší. Jsem samozřejmě máma a teď i hlídací babička dvou mrňousků (teď spí) - život s jedním čtyřměsíčním zdravým miminkem je z hlediska mámy ještě ta největší pohoda. Později budete mít ještě méně času. Někdo tu píše, že s druhým dítětem to už bude lepší a Milan bude mít i ty večeře. :), to asi autorka nemá dvě děti s malým věkovým rozestupem. S druhým dítětem to samozřejmě bude ještě horší, ale později s nimi bude o to větší radost. Naprosto naopak nesouhlasím s Leolanou, že mise je splněna. Mise nekončí narozením dítěte, naopak. Narozením dítěte mise začíná a je to ta nejdůležitější mise, kterou většina lidí má: odpovědnost rodičů za zajištění, bezpečí a výchovu dětí. Ta obnáší i odpovědnost za to, že dítě vyrůstá ve zdravém prostředí, hygienicky, pocitově (přiměřeně přehledný a uspořádaný prostor, kde se cítí bezpečně a ve které se rychle naučí zrakově orientovat) i vztahově. Je také pravda, že narození prvního dítěte zcela změní život a partnerský vztah, obvykle napořád, a že první rok prvního dítěte je zátěžovým obdobím pro partnerský vztah, protože muž je na druhé koleji a to muži těžko nesou. (JSOU objektivně na druhé koleji, ale jejich hormonální hladiny se těhotenstvím a porodem nezměnily tak, aby přešaltovaly jejich priority jako u žen, a miminko jim zatím nepřináší žádné velké výhody. Není s ním ještě velká zábava, nevyjadřuje ještě tatínkovi lásku, neumí ještě být parťákem na bl-bnutí, špatně se s ním vyspí, mámu obírá o síly a chuť na sex, nejde s ním provozovat hobby a společenský život jako dříve.) Moc se mi líbí příspěvek Petronily, která si prošla zlým i dobrým v této rovině vztahů. Mužů jako Petronilin manžel, kteří nevydrží čekat do batolecího věku, kdy dítě teprve začne tatínkovi přinášet mnoho dobrého (nejen více domácí práce, méně domácího klidu a unavenou manželku), je mnoho, vztah se někdy naruší definitivně. Možná je to případ Milana. Jestliže se jeho žena nesnaží ani teď, když u ležící a často spící Soničky je všechno opravdu ještě relativně jednoduché, bude se snažit za pár měsíců, až to bude objektivně obtížnější? Je jistě možné, že Milanova žena má poporodní deprese, nechuť až objektivní neschopnost dělat rutinní práce by tomu napovídala, v takovém případě je opravdu urgentní, aby navštívila lékaře. (Na druhé straně pro hypotézu depresí úplně nesvědčí fakt, že kolem holčičky se opravdu točí. Vyloučit to ale nelze, možná dotyk s ní, pocit kontaktu jí uklidňuje a pomáhá jí.) Každopádně: bude hůř, opravdu náročné období na koordinaci prací a rozložení času teprve přijde. Do té doby, Milane, s ženou promluvte. I já myslím, že k tomu možná budete potřebovat konzultace ve třech, s odborníkem. Je možné, že Leolana s tou ukončenou misí měla pravdu v tom nejhorším smyslu: možná jste opravdu posloužil, dítě bylo zplozeno, je na světě, zdravé a zabezpečené a z pohledu vaší ženy tím vaše role skončila. V takovém případě si ovšem neuvědomuje, že dítě opravdu potřebuje OBA rodiče a potřebuje spokojené prostředí, a máma s tátou se proto musí alespoň respektovat, když už ne vyloženě mít rádi, a na tom je třeba stále pracovat. Vy sám byste nejen Soničce moc ublížil odchodem (a vaše žena by sobě i vám ublížila nechutí o udržování dobrého vztahu). Ublížil byste ale i sám sobě, o mnoho se ochudil, kdybyste nebyl každodenně u toho, až se Soničkou začne být zábava a radost, ničím rovnocenně nenahraditelná radost. Když se jí budete věnovat, začne vám za to časem projevovat dětskou bezelstnou a nekompromisní lásku, budete se s ní bavit společnými hrami. Přesně tak, jak Patronila popisuje, o co se ochudí tatínek, který není se svými dětmi trvale. Na to ale potřebujete své vztahy s manželkou uspořádat včas a také se domluvit se na pravidlech výchovy (nerozmazlování), a to rychle. Toto je lépe udělat před těhotenstvím.

Splněný úkol? Přiznám se, na to jsem nepomyslel, ale po několika měsících po porodu se to možná nedá poznat. Ale lze si aspoň něčeho povšimnout. Zda Vás má žena ještě ráda, to jako chlap možná nevycítíte. Ale lze si všimnout, zda se na Vás usměje, když uklízíte, zda Vás políbí, když přebalujete mimino, zda si najde aspoň půl minuty čas na jedno objetí... (Rodina dobře funguje, pokud dobře funguje manželství.) Pokud ne, tak Vás moc růžová budoucnost nečeká a o druhém dítěti raději neuvažujte. Vztah k Soničce může jednou vyústit v přetahovanou o ni. Vaše žena na vztahu s dceruškou pracuje. Snažte se o to i Vy, pokud Vás žena má ráda. Dítě potřebuje oba rodiče, ale oba, kteří se mají rádi. Ale můžu se pochopitelně mýlit. Tedy mýlit v tom smyslu, že jeden Váš úkol je splněn.