Yveta (33): Manžel po svatbě nehorázně zpohodlněl. Absolutně tomu nerozumím

Třeba ho ty "akce" nikdy úplně nebavily a chodil tam zčásti jenom proto, aby nepůsobil nudně. Další možností je, že je nemocný.

Za prvé je paní pěkně hloupá a naletěla:když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají

Za prvé je paní pěkně hloupá a naletěla:když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají

Něco jste musela přehlídnout. Jak se chovají manželovi rodiče? Je otec zvyklý na servis ženy,...? Během tolika let musel utrousit poznámky typu: Tohle jednou dělat nebudu, to je ženská práce, mě tyhle akce nebaví, mně se nechce,... My třeba měli doma myčku nádobí a jeden můj ex řekl: To ti teda kupovat nebudu.. A bylo vymalováno. Ne kvůli myčce, ale způsobu, jakým o ní - mně rozhodl. Můj současný muž se chová stejně jako jeho otec, něco málo se přeučil, ostatní mi nevadí, jsou to nepodstatné chybky, oproti kladům které má. První lásku si prostě za muže nebereme. Ta je schovaná v šuplíku "dětství". Výjimkou může být, že se dáte znovu dohromady po letech, kdy jste si už něco u/od/žili.

Souhlas s Mandlou :D. Moje první láska byla úžasná, středoškolská, takové to až do smrti a možná i po ní :D. A na VŠ přišla další láska, taky osudová, pak ještě pár normálních a vdala jsem se za x-tou lásku po třicítce :D. Mám srovnání, poznala jsem několik rodičů a na první lásku vzpomínám v mlze :D. Podle mě prostě není možné, aby se změnil ze dne na den, otočil o 180 stupňů. Spíše to vidíte až teď, anebo prostě jenom přidal na intenzitě. Můj muž je taky do určité míry kopie svého otce, nejen vizuální. Tak se, Yveto, po těch x dlouhých letech pořádně porozhlédněte v manželově rodine, zkuste to čerstvýma očima. Posluhuje tchýně tchánovi? Sedí doma jako pecky u televize? Rodiče jsou většinou vzory, ať se nám to líbí nebo ne. Po svatbě vás má asi jistou, no, tak proč nemít jen výhody, viz fungující milostný život a nemít povinnosti, viz to, že o domácnost se staráte už jen vy :D. Ještě můžete zkusit klasickou ženskou podlost a to ledovku v posteli :D. Ale to je tedy spíše pomsta než řešení, že ano.

Já nerozumím jedné jediné věci. Jak s ním můžete vést intimní život. On přestal mít zájem o rodinný život. Vše táhnete Vy, jak nějaký otrok. S takovým člověkem bych neměla chuť se bavit, ani s ním sedět u stolu, natož proboha spát s ním v jedné posteli!!!Začněte v klidu jednat, možná se probudí k životu, k povinnostem, k odpovědnosti. Smaže lhostejnost, přezíravost a neúctu k ženě.

Yveto, to, co se stalo vám, není vůbec výjimečné! Děje se to často, děje se to u mužů i žen, že se po svatbě úplně změní, a děje se to i těm, kteří stejně jako vy spolu žijí dlouho a mají pocit, že se dlouho znají. České přísloví: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, nevzniklo pro nic, za nic. On ten "papír" má tu váhu, že odchod kteréhokoliv z partnerů je mnohem obtížnější - někde vás nějaká rada moudrých pucuje a posuzuje - a s rozvodem zapsaným v úřední historii zůstává punc selhání. Z nesezdaného páru jeden z partnerů odejde mnohem snáze a ten druhý to ví, a tak se snaží. Což platí oboustranně. Vy jste se svatbou třeba také změnila. Možná, velmi pravděpodobně, vám váš partner navrhl svatbu proto, že už "toho šaškování, aby si vás udržel", měl dost a chtěl svůj papučový ideál. Možná, velmi pravděpodobně, si po svatbě uvědomil, že teď je uvázaný s jednou (která se možná také změnila), když okolo je tolik pěkných ženských a život je tak dlouhý! Možná v jeho rodině s sebou nevěra nebo přímo rozvod nese tak špatnou pověst, že si teď připadá v kleci. Takový první náznak krize středního věku, který se běžně stává těm, kdo si vzali první, nebo nějakou jinou ranou lásku a najednou mají pocit, že to nejlepší jim uteklo. Kdybyste v předchozích letech oba hledali a pak se k sobě vrátili s tím, že nic lepšího jste nenašli, možná by teď nezfotrovatěl. Platí ovšem, že vzory z dětství a z rodiny se replikují v manželství, a pokud vzorem vašeho muže byl papučový život otce obskakovaného včelkou-maminkou realizující se v domácích pracech a vidící v tom podstatu vdaného života, bude o to usilovat. Dokud nezjistí, že tím trpí jeho milostný život, anebo že vás možná nemá tak jistou, jak si myslel. Zkoušejte to ale diplomaticky - motivací, ne hádkami, ne výčitkami!

Zkuste to s ním nejdřív po dobrém, dostat z něho v čem je problém. Když na to půjdete po dobrém, možná se Vám otevře. Pokud ho máte ráda tak to půjde i v situaci jaké se zrovna nacházíte. Sice Vám to sdělí po chlapsku, ale alespoň o "tom" budete moci začít mluvit. Pánové se neradi dělí o svoje pocity, ale to plyne z jejich přirozenosti. Hodně štěstí.

To je Vaše chyba, měli jste se vzít hned.

Malý příběh o tom, jak jsou první lásky nevyzrálých dětí ošidné. Vzdálený příbuzný si vzal taky svoji první lásku, chodili spolu od jejich 16ti. Jenomže teď, pár let po třicítce, se z roztomilého klučiny vyklubal fakt prapodivnej pařez, nebo jak to slušně říct. Nejenže má fakt šílené názory, ale ještě horším způsobem si je vydupává, doslova působí směšně jak malý děcko a taky teda nebude žádnej Einstein, neříkám že je to špatně, ale tahle kombinace je vražedná. Je mi líto jeho ženy. Ta dospěla v příjemnou mladou ženu, s perfektním smyslem pro humor, je klidná, uvážlivá, to už musí být, aby se rozčílila, je taky dobrá matka, jste rádi v její přítomnosti. Vidím na ní, jak se musí držet, aby mu občas neřekla něco ostřejšího, už se ale neudrží aby aspoň neprotočila oči v sloup když se on "projeví" a že je to často, respektive pořád. Jsem přesvědčena, že v 18ti nebyl jeho charakter "hotový" a některé nedostatky mohly působit i mile, a přesvědčena, že dnes už by si ho za partnera nevybrala. Myslím ale, že z toho vztahu neodejde, i kdyby už ho sebevíc nesnesla. To úplně odporuje její povaze, výchově, přesvědčení. No, nezáviděníhodné. Takže bych v problému Yvety nehledala žádné velké složitosti, je to takhle jednoduché. Bavit se dokud jste mladí, nehrotit každou pusu hned ve sňatek, zamilovávat se, randit (jako Ely), zkoušet,..ono se to časem vytříbí: osobnosti i partneři. Možnost bé: Vzít se hned, jak píše haribo, nemusela ztratit tolik let ;)