Tereza (32): Jak přijít o přátele (a o iluze)

Takovýho negativismu v jednom článku :-O Neměla byste, jen tak pro jistotou, zaběhnout za psychologem? S tím přece musí jít něco dělat.

Děkuji za vhled do světa generace virtuálních vztahů a nevázání se, užívání si. ("Nevaž se, odvaž se" podle mě nejdokonaleji popisuje éru posledních 30 let v bohatých zemí Západu - díky za shrnutí do 4 slov, pane Jaroši, a posledních 10 let nejmladších generací pak vedle toho definuje život ve virtuální realitě. Vy, Terezo, do ní věkově až tak nepatříte, ale zdá se, že mnoho vašich rádoby přátel ano, přinejmenším mentálně.). Vhled to pro mě byl úsměvný, opravdu jste mi naladila den. :) Ne že bych ty generace neznala, z každodenního pracovního života i proto, že mám snachu ve vašem věku, právě čeká další dítě, chodí do práce, ale nic takového tedy při žádném těhotenství nezažila, z čehož soudím, že buď a) váš problém je subjektivní (strašně jste si zakládala na virtuálních povrchních přátelstvích, věřila jste jim a teď se cítíte zrazená), nebo b) je to problém vaší bubliny (v zaměstnání, anebo kdekoliv, odkud pocházelo nejvíce teď potlapkávačů - možná zafungoval stádní efekt, když se vyptávali, objímali, potlapkávali jedni, začali i další, aby nezaostali), anebo c) to možná je otázka české reality (má zmíněná snacha nežije a nevychovává děti v Česku). Že příchod dětí zcela změní život, priority, organizaci života, zájmy a možnosti, byla pravda vždy. Pokud není rodič nezodpovědný lempl, který děti někomu odhodí a dál si vede svůj svobodný život, nejde to jinak. Že to obvykle znamenalo změnu trávení volného času, a tedy i změnu kamarádů, s nimiž ten čas trávíte, to také platilo vždy od doby, kdy lidé vůbec ěli nějaký volný čas. Nejbližší přátelé se ovšem jen tak neměnili - to až ta doba sociálních sítí přinesla - vedle mnoha jiných a závažnějších změn v celém životě společnosti po většině světa - a) zmatení pojmů, vč.termínu "přátelé", b) familiaritu, s níž se vášniví uživatelé sociálních sítí chovají ke komukoliv, jako by s ní/ s ním vyrůstali od nočníku. Vás neopustili žádní přátelé, vás opustili známí. Osoby, kterým o vás, vaše zdraví, váš osud, vaše dítě vůbec nešlo, ale z nějakého důvodu ve své bublině považovaly za cool chovat se k těhotným familiárně, do té míry, že vás potlapkávali na bříško. Žijete v nějaké bublině, která do okruhu aktivit, o kterých si myslí, že je lidé dělají, aby byli cool a měli velkou budoucnost, zařadili vedle popíjení Aperolu Spritz nebo Manhattanu (před pár lety by to bývalo Mojito a příští rok to nejspíš už i v Česku fact cool bude Negroni) také familiaritu s nastávajícími matky. Podobně jako beznadějná zamilovanost holky, kterou nějaký kluk využil k jednorázovému flirtu a víckrát se neozval, tihle lidé nic neznamenali. Pokud váš dopis není záměrná ironie (asi je), virtuání realita splynula se skutečností i vám, zatímco mateřství vás bez vyžádání rychle vrátilo do skutečné reality, protože potřeby miminka jsou reálné přímo životně - pláče, má hlad, spí, vylučuje a vyměšuje podle svého harmonogramu, úplně kašle na sociální sítě a nemůžete ho ignorovat, nebo někam odhodit a restartovat, pokud se mezitím pokazí. Dobře pro vás, protože podle vašeho dopisu se zdá, že jste se v tom světě virtuálních cool jedinců uhnízdila až nebezpečně. Každopádně mi ten pohled otevřel nový svět, i když úsměvný. Jsem přibližně o generaci starší než vy a při žádném těhotenství jsem nic takového nezažila, přestože při tom prvním jsme ještě studovali a mezi desítkami spolužáků v mém vysokoškolském ročníku jsme byly dvě a i s kluky, jejichž manželky čekaly miminka, jen čtyři, tj. jako nastávající mámy jsme dost čněly. Ostatní spolužáci se zajímali, jestli všechno běží, jak má, ale jinak se ve vztazích nezměnilo vůbec nic. Že by si kromě nastávajícího tatínka a lékařů a sester někdo dovolil mi sahat na těhotenské břicho, to tedy ne, nikdy. To se považovalo, myslím, že oprávněně, za jedno z nejnecitlivějších narušení soukromí. Pochopitelně, s narozením prvních dětí se život měnil vždy. V generaci vašich rodičů především tím, že čerstvé mámy i tátové rychle dospěli. S dítětem přichází absolutní odpovědnost za život někoho, kdo je na vás úplně závislý, a lidé mívali první děti mladí (nejvíc prvorodiček bývalo ve věku 19 a nejčastější věk čerstvých tátů býval 21), a ti pak s koncem puberty rovnou skočili do ultimátní odpovědnosti. Samozřejmě se změnil okruh kamarádů, s nimiž novopečení rodiče trávili volný čas, protože se změnil ten volný čas a potenciální aktivity, ale neexistovaly sociální sítě. Skuteční přátelé tedy zůstávali a virtuální "přátelé" nebyli. Tedy ..., nebyli pokud člověk zrovna nebyl Karel Gott, nebo Věra Čáslavská. Ti jistě měli v nějaké etapě života spoustu virtuálních "přátel", kteří přišli s popularitou a vázali se jen na ni. S vámi a vaším těhotenstvím to bylo stejné: ve vaší bublině se tak nějak stalo, že populárním je točit se kolem těhotenství (zdánlivě kolem nastávajících maminek), považuje se to za cool a se skončením těhotenství končí i ta popularita nositelek. :) Zůstaňte už v reálném životě, nehoňte se dál za virtuální realitou. Vaše hodnota nezáleží na počtu lajků, virtuálních přátel a potlapkávačů, ale na životě, který připravíte sobě, svým dětem a svému partnerovi, a co po sobě zanecháte, nejpravděpodobněji právě v těch dětech.

Ten článek je evidentně psán s humorem a lehkou nadsázkou, nebudil ve mně dojem, že by v něm autorka kňourala. Beru to jako postřeh z první ruky o tom co dělá těhotenství se vztahy v bezprostředním okolí. Jako chlap tohle nezažiji, takže mně se to líbilo.

kolcava mi vždycky připomene, že by naopak administrátoři těchhle stránek měli strávit ve virtuální realitě více času a zapracovat na podpoře grafického členění textu (odstavce, meziřádkové mezery) pro lepší čitelnost.

Tak trošku mi to připomíná něco, co mi kdysi vyprávěla známá. Její muž zemřel předčasně v prostorách kolem jejich domu. Těch čumilů za plotem, když padl, když se volala sanitka, když přijel doktor! Poté, co doktor odjel a bylo jasné, že přijede akorát ta poslední inštance....se naráz úplně všichni zdekovali. Přestalo je to zajímat. Lidi jsou totiž takoví. Zajímají je pouze krátkodobé senzace. V čase, kdy je rozhodnuto a všeobecně známo, to pro ně prostě končí. Taky mi to připomíná rozvod mé dobré známé. Byla to senzace, dokud to nikdo nevěděl a když se to přineslo do práce a přetřásalo. Ona mlčela, co by komu vykládala. Když to věděli všichni a bylo jasné, že tím to pro ni končí, skončilo to i pro ně. Tečka.

Jediný komentář mám. Mám dítě a netrčím doma :). Dcera má totiž i tatínka, který s ní taky umí být i sám :D.

Vzpomínám na svoji mateřskou. Měla jsem to podobně. Věčně s dětmi doma. Maximálně nakoupit a k lékaři. Babička s dědou 80 km daleko. Žádná matka nenechá ty malé hříbečky samotné.