Vlaďka (39): Potratila jsem a manžel již další miminko nechce. Zvažuji rozvod

Smutné téma. Nicméně, o adopci jste už slyšeli? Netuším, to uznávám, jaký je věkový limit pro adopci, ale nezdá se mi, že byste už neměli šanci. A v případě, že fakt požádáte o rozvod, tak skončíte zcela bezpečně bez dítěte a bez, očividně, fakt skvělého chlapa. Tak prostě pomozte nějakému malému nešťastníkovi z kojeňáku. Já osobně bych chtěla s manželem ještě jedno svoje a třetí bychom rádi adoptovali, teď je mi 36... A opravdu se umím vžít do pocitů ženy, která chce dítě a moc se nedaří. Adopce byla pro mě vždy reálná představa, když by se nedařilo do 35 let přirozeně otěhotnět. Hormonální léčbu totiž podstoupit nesmím. Ale váš případ... Pálit mosty kvůli tomu, že manžel nechce podstoupit znovu obrovské riziko. Chováte se jako hodně velký sobec. Já chci, chci, chci a ty musíš, jinak konec! Adopce je řešení i vašeho problému.

Vlaďko, jste v obtížné a velmi smutné situaci. Žena, která touží po dětech, nikdy nedostane spontánní, nechtěný potrat, z duše, ten už bude navždy s vámi. Muž na to obvykle reaguje jinak, možností je několik a způsob, jakým reaguje váš muž, z něho dělá (z pohledu ženy) skvělého chlapa, jak píše Ely. Muži, kteří po dětech touží, bývají potratem ze strany ženy zaskočeni, považují ho za její nedokonalost ("ani naše dítě nedokázala odnosit") a dříve či později jsou dům dál. Pak jsou ti, kteří sice za potrat ani v duchu nekritizují manželku, ale pokud děti chtějí, vidí v ní méně ženu ("není mi schopna dát potomka") a jdou také o dům dál. Pak jsou ti, kteří se snaží soucítit s ženiným vnitřžním trápením po potratu a protože mu nerozumějí, svěří se kolegyním, kamarádkám, zkrátka jiným ženám. To je z pohledu ženy úplně nepochopitelné: jak může tak soukromou, tak osobní a tak bolestnou intimní věc ventilovat s kolegyněmi a kamarádkami? Muži vám ale vysvětlí, že to je pro ně přirozené, probrat takovou situaci, kdy jejich žena trpí a oni zcela nerozumějí tomu, proč a jak, s jinou ženou. Jako žena velmi správně odhadnete, jak to dopadne (proto my, ženy, také úplně nechápeme, jak partneři mohou takovou věc probírat s jinými ženami, a máme jim to často za zlé): kamarádka mu řekně: "ta už ti děti nedá", případně rovnou řekne:"neztrácej časa běž dál", anebo dokonce řekne: "pojď, půjdem na dvojku a tam to probereme" ... a večer jeho duši vyléčí ve vlastní posteli. Váš muž se k vašemu společnému trápení postavil tak, že nechce dálriskovat VÁŠ život. Málem o vás přišel a už to nechce opakovat. Nemějte mu zto za zlé, zachoval se skvěle. Jestliže se kvůli tomu chcete rozvádět,je to nepochopitelné. Vždyť, jak píšed Ely, tím riskujete, že ZCELA JISTĚ už další děti mít nebudete, pravděpodobně ani adoptované! Než najdete muže vhodného ke společné adopci (což nemusí nastat nikdy) a pak budete léta čekat, než pro vás bude vhodné dítě, budete v nejlepším případě tak stará, že se do výchovyadoptovaných dětí už nebudete chtít pouštět, protože, věřte mi, není to žádná procházka růžovým sadem. Máte jistou naději, že najdete jiného muže a zamilujete si JEHO děti. Nikde ale není žádná, opravdu žádná záruka, že jeho děti si také zamilují vás a jejich maminka z toho bude celá nadšená. Ve vaší hlavě se možná rodí nápad, že ideální by bylnějaký vdovec s hodně malými dětmi. To asi ano, ale tucty jich po ulicích nechodí. Vdovec s většími dětmi už ve vaší situaci (kdy toužíte primárně po dětech, až pak po muži, protože jednoho skvělého máte doma) nemusí být žádné terno: pokud si svou zesnulou maminku pamatují, nenahradíte jim ji a své mateřské pudy neuspokojíte. V závislosti na tom, kolik jim bylo, když maminka zemřela, může být dost těžké se s nimi vůbec sžít. Zkuste zvážit adopcei, jak navrhuje Ely. Nemáte vlastní děti a v té sitiuaci pro vás sžití se s adoptivním dítětem bude snazší než v plánech Ely (je mnoho rodin s vlastními dětmi, kde příchod adoptivních dětí způsobil trauma celé předchozí rodině). Uvažujte také o pěstounské péči. Má mnoho úskalí - zejména v přechodné formě, kdy si k dětem vypěstujete vztah a pak je ztrácíte. Je to aleněco, co byste ve své situaci mohka zkusit - a ještě byste pomohla dětem, které ztratily domov. nebo se s mužem dejte na nějakou činnost, kde pracujete s dětmi: zájmový kroužek, sportovní oddíl, letní tábory. Za pár let se také můžete stát "náhradní babičkou". (U hodně mladých maminek byste mohla už teď.) Poptávka po náhradních babičkách je velká a určitě byste měla krásnou náplň volného času. Hodně štěstí!

Ještě dodatek: pokud požádáte o rozvod a rozvedou vás, váš muž si pravděpodobně časem najde jinou partnerku a pravděpodobně s ní bude mít děti. Uvažovala jste o tom, jak se pak budete cítit?

Rozvodem se Vaše situace nevyřeší, naopak na tom můžete být vy sama ještě hůře, protože pokud je nemožnost otěhotnět na Vaší straně, partner může v případném novém vztahu rodinu založit a Vám zbydou slzy pro pláč. Pokud opravdu po dítěti toužíte, adopce pomůže a dítě si zamilujete jako vlastní.

Teda Kolčavo ... Někdy jsou Vaše názory rozumné, ale dneska plkáte jak stará bába na trhu. Jestli Vy máte potřeby řešit svoje vztahové problémy s jinými muži, tak věřte, že 90% mužů tyhle věci s jinýi ženami neřeší. Možná se jinde peleší, ale o svých vztazích nemluví. Už jen proto, že když muž přizná problém, cítí že zklamal, že je slaboch, co si neumí svůj problém vyřešit. Prostě se zvedneme a zajdeme mezi jiné muže a dlouze hledíme do plamenů a probíráme život a lov. Tedy dnes hledíme do půlitrů a probíráme sport a práci. Paní z článku je sobecká ženská co dupe nožičkama a křičí "já chci a chci a chci dítě ... " O tom, jaké vypětí a utrpení to znamená pro jejího manžela se nestará. Je jí jedno, jak se bojí o její život a nyní ještě sobecky uvažuje, že hodí přes palubu člověka, co při ní stál v dobrém i zlém. Tak ať si baba jde. Co s takovou ... Jestli je on tak bezva muž, jak ona píše, bude šťastný s jinou, co si jej rychle "uloví". I my muži chceme děti, ale na za cenu smrti své milované partnerky.

Potratila jsem a manžel již další miminko nechce. Zvažuji rozvod To by mě zajímalo, jestli nadpisy článků vymýšlí redakce, nebo sám pisatel. Pokud pisatelka, tak už z toho lze její nerozum vyčíst. Nadpis mě navodil na příběh páru, který náhodou po krátké známosti otěhotněl, muž udělal co myslel že musí a sice sňatek, ale po samovolnem potratu už ho k ženě nic neváže a chce z manželství vycouvat. No jenže příběh je úplně o něčem jiném že? Souhlasím se starým kocourem (i ohledně kolčavy), jen bych to neřekla tak ostře, chápu že žena trpí, jen úplně zabředla do svého problému a chybí jí neosobní pohled. Pohled jejího muže ale neosobní není a ona ho musí brát v potaz,on se jeví na větší rozumové úrovni než ona (rozvod?!). Pokud má skutečně silný mateřský pud, tak možností je spousta.

Kolčavo, ona nechce být náhradní babička ani paní na hlídání! A jsem si jistá, že vedení dětí v zájmových kroužcích ji neuspokojí ani omylem! Chce být matka, očividně za každou cenu. Šla bych rozhodně cestou adopce. Jestli se s tímhle chlapem rozvede, tak je úplně blbá (sorry, já to asi neumím nazvat jinak). Adopce, adopce, adopce!

Stary kocour ma pravdu. Paní je docela sobecká, myslí jen na sebe, ale na muže, který ji podporoval a absolvoval s ní všechno, kašle.