Oliver (27): Přítelkyně o mě pečuje jako o malé dítě. Dusí mě to

Určitě vám, Olivere, odpoví muži. Ode mne jen tři poznámky. 1. Nevěřím, že vaši rodiče by byli až tak zklamaní, že se v 27 letech ještě neženete do trvalého vztahu. Možná mají pochybnosti o tom, jestli jste schopen udržet vztah a usadit se, možná u nich hraje roli, že ve vašem věku už možná měli vás, a možná naopak jsou starší a touží už po vnoučatech. Nicméně rodiče si pro své děti obvykle přejí, aby založily spokojený vztah, ne aby ho založily rychle. Nepleťte si na sebe bič kvůli tomu, že si myslíte, že se tím zavděčíte rodičům. Jde o váš život. 2. Máte byt, fajn, ale vrhat se do společného soužití rychle nebývá obvykle dobrý nápad. Skoro každé společné soužití je na začátku spojeno s měsícem (nebo více) třecích ploch (čím starší, tím delší přivykání), a proto je dobré zkusit nejdřív sem tam přespání, pak společné víkendy, pak domluvu na rozdělení rolí, prací a výdajů a pak dovolenou a až po ní sestěhování. Píšete, že znáte přítelkyni teprve pár měsíců, takže jste v té fázi přivykání si na soužití. Navíc se teprve poznáváte. Je evidentní, že jste to uspěchali. Já vím, ve vašem věku ta možnost neomezeného sexu každou noc, nebo celé dny každý víkend, ve vlastním soukromí je příliš lákavá, ale když to spojíte se soužitím, má to i rubové stránky. 3. Asi je zbytečné se rozcházet, protože jednou, až budete mít první dítě, vaše přítelkyně vrhne všechnu svou péči na ně a na vás jí zbude tak málo času, že se vám možná po nějakém tom opečovávání ještě bude stýskat. Musíte ale posoudit, jestli opravdu jde o její opečovávání z návyku a obětavosti, anebo jestli pro ni prostě váš názor a zájem, které jste opakovaně projevil, nejsou důležité, Vede si svou a tak to bude. To by nefungovalo, nechcete žít její život, ale svůj a váš společný.

Permanentní péče je zabijákem vztahu. Takže dejte partnerce nůž na krk a buď ať si uvědomí, že vás tím vlastně obtěžuje a začne se chovat přiměřeně nebo pak spějete k nevyhnutelnému rozchodu. No, a potom čím dříve tím lépe. Omlouvám se za tvrdé vyjádření, ale za 63 let se člověk leccos naučí.

Mám takovou ženu v rodině,i když je jí hodně přes50,stále je stejná,takový člověk se nezmění.Možná na pár minut uzná že to přehání,ale vzápětí se vás zeptá jestli máte s sebou kapesník a at si vezmete deštník,bude pršet a kdybyste si vzal ty hnědé boty místo tenisek,nebot si v teniskách ničíte nohy.Na oběd at přijdete včas,jinak bude kravál,a nekupujte si furt ty koblihy na svačiny,pak nebudete obědvat. Když jede její sestra 63let na dovolenou,už několik let po sobě jí opakuje pravidelně dvakrát ročně at si nazapomene vzít hlavně náhradní kalhotky a do letadla nebere žádnou kosmetiku,vyhodí jí to! Všechno ví nejlépe,má pocit že musí každého řídit ,tím dává najevo že si o ostatních lidech myslí že jsou absolutně neschopní samostatného uvažování.S takovou osobou je děsný život a taky až ted na stará kolena našla absolutního flegmatika,který si z toho nic nedělá,má svůj svět a stejně nevnímá co mu říká a jede si po svém.

Vy jste mladí, musíte si na sebe zvyknout. Pokud to nepůjde, zkuste manželskou poradnu, tam určitě najdou řešení.