Retro zima v Tančícím domě osvěží vzpomínky na Vánoce v Československu

RETRO – SOCÍK – stále a do nekonečna – je to „PRIMA JOB“? Já na to říkám: „Zima a Vánoce za socialismu = P A R Á D A !“ Taky jste někdo z návštěvníků výstavy ten ročník „53“ ? Víte, to byla měnová reforma a tak rodiče začali od začátku. O tom je možné se dočíst, viz.: „měnová reforma 53“ na www.seznam.cz. Přes všechna negativa reformy se konečně podařilo změnit po osmi letech po válce Němci zavedený příděl zboží na lístky. To jsem tehdy ještě samozřejmě nevnímal, ale když jsem dorůstal, rodiče a babička vyprávěli, jak to bylo i mezi válkami. Bylo tehdy samozřejmé, kdo mohl víc zaplatit, netrpěl nedostatky, nestál fronty atp. Teprve když prodávající nemohl prodat, snižoval cenu a tak se dostalo i na ty, kteří zaplatili méně nebo vůbec, mnohdy totiž z toho, co zbylo, dostali na dluh. Tak to běželo v chudých rodinách, pokud byla práce, tak mizerně placená a z druhé strany, vlastní produkce nemusela být vždy dobře a pravidelně prodejná. Potraviny, nutné oblečení - na dluh, řetěz dluhů a splácení, to všechno vím z vyprávění. Rodiče měli v paměti také tu atmosféru vánoc svého dětství za první republiky, jak tu každodenní bídu dokázala překonávat radost z malých darovaných věcí právě v čase vánočním. Ozdoba na stromeček – oříšek zabalený v celofánu, pochoutka – pár křížal. Tento ekonomický styl se měl po válce resp. po roce 1948 změnit, každý měl přispět svojí prací a za to měl mít dostupné svoje životní potřeby za přiměřenou cenu. Stabilní stanovená cena odbourávala ten systém – řekněme: „Kdo víc solí, nedostatky ho nebolí“, ovšem v případě nedostatků nastupovalo pravidlo: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Bylo čím platit, byly fronty a byly taky „podpultovky“. V dopoledních frontách na ty mandarinky nebo banány vítězily babičky v důchodu, na zaměstnané ženy odpoledne už se někdy nedostalo. To není případ mojí vlastní babičky, ale ta když vzpomínala a pak porovnala život dříve a tehdy za „socíku“, končívala slovy: „Nikdy nebylo tak dobře jako za těhletěch komunistů“ a taky dodávala se zdviženým ukazováčkem pravé ruky: „Jenom neměli brát lidem víru“. Za „socíku“ jsme si hlavně kupovali, co jsme si vyrobili, volným dovozem jsme se nezadlužovali a tak „poplašná zpráva“ po společenských změnách po 17.11.89: „Žili jsme na úkor dalších generací“ se teprve v dalších letech stává pravdou. Už jsme našli ve schránkách v rámci volební kampaně jakési složenky s uvedením výše státního dluhu a výpočtem dluhu na osobu namísto, aby se výše státní zadluženosti rozpočítávala na konkrétní členy vlád, poslance a senátory. A stejně se i přes to bezstarostně dál zadlužujeme, chválíme si mimořádný výběr zboží bez front. Ale paní Sommerová, až si půjdeme vybírat a nakupovat, dělejme to všichni s jasným vědomím: „Právě teď kupuji a tím zvyšuji zadluženost republiky!“ „Kupuji povětšinou zboží MADE IN CHINA resp. výrobcem je SOCÍK, „ČÍNSKÝ SOCÍK“, který zásobuje Evropu od potřebného česneku přes elektroniku, oděvy po zbytečné tretky. Kupujeme bez front všechno a zdá se, že všeho je dost a dost. Ano, pro toho kdo zaplatí vyšší cenu (za nové zboží zaváděcí cenu) nebo kupuje za každou cenu. Abych to řekl jasně třeba u těch nejčastěji diskutovaných mandarinek, banánů atp. Pokud je neúroda mandarinek, na trhu je jich málo, dodavatel a prodejce zvýší cenu, část kupujících z poptávky automaticky odpadne a mandarinky pro zbohatlíky jsou na pultech pořád až do okamžiku, kdy už na odbyt nejdou a je potřeba rychle je prodat. Tak pak nastupují slevy, akce a výprodeje a tak si někdy nakoupí i rodina na podprůměrné sociální úrovni, z poptávky odpadla část společnosti – bezdomovci, kteří byli mnohdy zařazeni do této kategorie přičiněním „svého bližního“. Jak jednoduché. Nejdřív pracháči a postupně až chudáci, ale z popelnic. Osvědčené pořekadlo: „Nejdřív pán a potom kmán“ a je to bez tuzexových a jiných speciálních obchodů, bez front a všude. Je to snad skoro naše škoda, ty výprodeje přes internet, říkají jim „Black Friday“, ty nám kazí ten krásný americký požitek, skutečný každoroční americký „Black Friday“, přicházíme o fronty před obchoďáky, po otevření útok a rvačky o zboží a kdo nezapomněl a má s sebou „kolty u pasu“ tak si může účty se soupeři ve frontě ještě i pořádně vyřídit. Jinak paní Sommerová, paní Klempířová, omlouvám se, příprava výstavy dala jistě spoustu práce, ale já se na výstavu osobně podívat nepřijdu, stačilo mi pár obrázků a komentářů k nim z internetu a vím, o co jde. A kromě toho ten „Tančící dům“ mi (velmi ohleduplně řečeno) nezapadá do architektury okolních domů. Proto si např. nemohu zjistit, jestli tam také máte vystavené logaritmické pravítko. Kde kdo už dnes neví co to je, ale pro mě a spolužáky to byla nutná pomůcka (možný dárek k Vánocům) pro výuku matematiky za „socíku“, to byla úroveň že? Ovšem po dalších pěti letech za toho „socíku“ byly již k mání první kapesní kalkulačky, zatímco počítače zabíraly celé objemné místnosti, programovalo se pomocí děrných pásek a štítků, jenom ty notebooky, mobilní telefony atp. pořád nebyly ani pod pultem v tuzexu. A tenkrát jsem se učil o polovodičích a i o tom, že až se jednou podaří vyrobit a rozjet naplno výrobu krystalického nitridu galia, pak nahradíme klasické žárovky a žárovečky zdroji světla na bázi LED diod. Nevím, jestli to byl jenom můj nějaký sen nebo jsem opravdu pak rok od roku vystával fronty před Vánocemi, abych na stromeček konečně koupil tatínkovi tyto nové světélkující řetězy a on nemusel pracně vyhledávat tu povolenou nebo prasklou žárovičku. Ten zlom později přece jen přišel, minulý rok byli odměněni Nobelovou cenou tři z mnoha technologů, byli to tři Japonci, kteří uspěli. Modré i jiné LED diody byly najednou tady a hlavně ten „socík“ v Číně zahájil velkovýrobu. Jinak dodám, že mě osobně za studentských let za „socíku“ nezajímaly plechovky od nějakých „mirind“, ale studentskou skříňku jsem měl vylepenou nálepkami od spousty různých druhů kvalitních sýrů, které jsem si kupoval pravidelně k snídani, kdykoliv v průběhu dne a bez žádné Vaší ukázkové fronty. Kromě toho, pokud se pozastavujeme u filmů, zábavných televizních a rozhlasových pořadů atp. vrcholících Vánočními a Silvestrovskými za „socíku“, tak ty jsou doposud nepřekonané a proto s touto kulturou, humorem a vtipem žijeme pořád. A tak tedy, když chceme připomenout „Československý socík“ pamětníkům a popsat to období mladším generacím, není na místě uvádět polopravdy dokonce až přerůstající v pohrdání nad prací a nad skvělými výsledky všech, kdo v poválečném období i před ním aktivně žili a tvořili a současně si cenili práce svých předků. Jsou mezi námi tací, co se neštítí vykrást druhému byt, dům či chatu právě proto, aby získali to, co tam majiteli zůstalo po babičce a čeho si stále váží, i když se na to práší. Paní Sommerová, ať je to z nějaké dětské neuspokojené žádostivosti, říkáte, že jste za „socíku“ prožila jen nějaká ta dětská leta, nebo ze záměru nesprávně až lživě vykreslit zimu a vánoce za socialismu, což je po roce 89 téměř celospolečensky žádoucí, předstoupila jste před veřejnost s tvrzením: „Nikde nic nebylo, na všechno se stály fronty, byl jen kapr a brambory, tato tradice byla v každé domácnosti.“ Je to až neuvěřitelné, pro výstavu byla poskytnuta spousta unikátních exponátů, které dokazují, co všechno bylo, a Vy prohlásíte: „Nikde nic nebylo … byl jen kapr a brambory …“. Současný stav je ten, že přes každoroční zadlužování státu část společnosti kousek kapra a pár brambor nemá, tedy pokud zrovna nejsou vyhozené v popelnici. Z toho máme mít dnes, po dalších třiceti letech celosvětového růstu produkce, pocit uspokojení? Demokratické vlády po roce 1989 z nás všech včetně později narozených udělaly dlužníky, abychom si alespoň mohli koupit to nejlacinější zboží produkované čínským socializmem. Vás paní Sommerová veřejně vyzývám, abyste se za všechny ty arogantní komentáře k exponátům a zkreslování objektivní pravdy VEŘEJNĚ OMLUVILA! Abyste se veřejně omluvila všem, kdo za „socíku“ žili, pracovali a tvořili, starali se o mladou generaci tak dobře, jak to bylo tehdy v dobových možnostech. Ti, kdo si jsou vědomi současné situace a preferují oddlužení, ti se vracejí k základnímu principu československé socialistické ekonomiky – „žít bez dluhů, z vlastní práce i když skromněji“. Avšak ti, kteří si tento současný stav neuvědomují a povyšují se z pozice dlužníka nad starší generace, které žily především z toho, co si vyrobily, si zaslouží politování. Víte paní Sommerová, RETRO – „socík“ doba před 50 až 40 lety, můžeme se na výstavě podívat, ale co takhle 2x RETRO - „demokracík“ před 2x(50 až 40) lety - za T.G.Masaryka - pod stromečkem koule z hadrů – míč „hadrák“ - děti z něho měly radost. A pak 3x RETRO - „monarchík“ za císaře pána. Je to vůbec pravda, že tehdy nejen moje babička chodila bosa v zimě za sněhu do školy a pak taky ještě pracovat do fabričky, než si mohla nějaké ty botičky koupit? A tak když to na závěr řeknu zjednodušeně a i s ironií: „Moje vlastní zimy a Vánoce za „socíku“? Skutečně – to byla paráda, spousty sněhu, vánice, lyžování po kopcích, permanentky na vleky za pár korun, bruslení na rybnících, dokonce i řeky zamrzaly. Po návratu domů čaj z malinového listí, máty, dobré mysli, topinka s rozetřeným česnekem a rozpuštěným máslem, kde dnes ty krásné zimy jsou? Ovšem, zde vyslovuji uznání, asi je to v rámci výstavy, letošní zima na horách se vydařila a proto je to perfektní RETRO zima. Jenom na tom Václaváku se zatím nepodařilo přes noc nasněžit cca 15 cm čerstvého sněhu. Je to moje krásná idylická vzpomínka, jednoho časného asi sobotního rána jsem šel na Hlavní nádraží a na spojnici Můstek - Muzeum byla prostředkem jinak nedotčeného náměstí běžecká stopa, někdo jiný si také přivstal. Výstava není zaměřena na poválečnou politiku minulé doby a tak se nehodí do debaty zatahovat tehdejší poměry a metody pro rozbíhání ekonomiky a růstu produktivity práce. Pokud jde o mne, pak mojí nejvyšší „politickou hodností“ je titul Pionýr. Stalo se kdysi snad ve třetí třídě, že mě až napodruhé zařadili v ZDŠ mezi pionýry, do SSM v průběhu studia na střední škole z celé třídy vstoupil jen jeden a to proto, že nás ostatní měl informovat, co v tom SSM, ti kteří tam vstoupili, dělají. A kdo pak chtěl pokračovat na VŠ, nebyl z nás nikdo, kdo by nebyl přijat a kdo by VŠ úspěšně nedokončil. Pravda, byli jsme technický směr. PF 2019 – (se zpožděním v Evropě - ve východní Asii aktuálně, tam Lunární nový rok právě začal) - s úctou k těm, kdo si ji zaslouží JiSt.53@centrum.cz V Praze „Na Hromnice“, 2.2. LP 2019 Jiří Stuchlík