Zdislava z Lemberka patří k nejvýznamnějším ženským osobnostem českých dějin. Byla hluboce věřící, pomáhala nemocným a podle dobových kronik měla také mimořádné léčivé schopnosti. Pokud by žila dnes, pravděpodobně by ji lidé označovali za uznávanou léčitelku či humanitární pracovnici. Ve 13. století přitom ženy jen zřídka získávaly respekt a veřejné uznání, o to silnější je její odkaz i po staletích.

 

Podle historiků se Zdislava pravděpodobně narodila kolem roku 1220 na hradě Křižanov u Brna. Pocházela z významného šlechtického rodu. Jejím otcem byl Přibyslav z Křižanova, jeden z důvěrníků krále Václava I., který zastával důležité funkce na moravských hradech Veveří a Brno. Šlo o vzdělaného a duchovně založeného muže, jenž podporoval církevní řády i charitativní činnost a měl na svou dceru výrazný vliv.

Svatá Zdislava, kostel svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci / Michal Maňas, Wikimedia Commons, Public domain

Také její matka Sibyla byla velmi zbožná. Do Čech přišla z Německa s královnou Kunhutou a ke konci života žila téměř asketicky, přestože vychovala tři dcery.

Už od dětství tíhla k duchovnímu životu

Zdislava vyrůstala na Křižanově a už jako malá údajně často odcházela do přírody, kde o samotě rozjímala a modlila se. Přímé zprávy o jejím vzdělání se nedochovaly, ale předpokládá se, že podobně jako jiné šlechtické dívky získala část výchovy v klášteře.

Jejím snem bylo stát se jeptiškou. Osud však rozhodl jinak. Už v patnácti letech byla provdána za Havla z rodu Markvarticů, pána na Lemberku. Ve středověku se na přání mladých dívek příliš nehledělo, a tak musela přijmout život šlechtičny a manželky.

Podle legend měla už tehdy tušit, že její život nebude dlouhý. I proto prý toužila po duchovním životě v klášteře více než po šlechtickém postavení.

Manžel ji podporoval, nikoliv utlačoval

Havel z Lemberka bývá často zobrazován jako tvrdý rytíř a válečník. Novější historické pohledy ale naznačují, že šlo na svou dobu o poměrně vzdělaného a ohleduplného muže. Na rozdíl od některých literárních zpracování Zdislavu nepodceňoval ani netýral. Naopak ji podporoval v péči o nemocné i chudé.

Společně založili klášter a chrám svatého Vavřince v Jablonném v Podještědí. Zdislava zde osobně pomáhala nemocným a podílela se na charitativní péči, což bylo u šlechtičny tehdejší doby velmi neobvyklé.

Léčila nemocné a využívala sílu léčivé vody

Podle starých kronik měla Zdislava výjimečné léčivé schopnosti. Dalimilova kronika jí připisuje zázračná uzdravení nemocných i navrácení zraku slepým.

Známá je také legenda o studánce pod Lemberkem, odkud nosila vodu nemocným. Lidem doporučovala omývání ran a dbala na čistotu a hygienu — což bylo ve středověku mimořádně pokrokové. Dnes odborníci potvrzují, že voda ze Zdislaviny studánky obsahuje zvýšené množství stříbra, které má antiseptické účinky. Studánka je dodnes vyhledávaným poutním místem.

Její odkaz žije dodnes

Mnoho věřících je přesvědčeno, že modlitby ke Zdislavě pomohly i v moderní době. Katolická církev uznala jako zázrak například uzdravení lékaře Františka Straky, který se v roce 1989 probudil z klinické smrti poté, co se jeho rodina modlila právě k Zdislavě. V roce 1995 byla Zdislava z Lemberka svatořečena.

Zemřela velmi mladá

Zdislava zemřela na hradě Lemberku pravděpodobně mezi 27. a 30. rokem života. Pohřbena byla v bazilice svatého Vavřince v Jablonném v Podještědí, která dnes nese i její jméno.

Díky moderním technologiím dnes máme také představu o tom, jak mohla vypadat. Už v roce 1979 vznikla první rekonstrukce její tváře podle lebky, později následovala další digitální podoba vytvořená českými a brazilskými odborníky pomocí 3D technologií.

Podoba Zdislavy vytvořená pomocí 3D technologií/ Wikimedia Commons, Public domain

Osud Zdislavy inspiroval také spisovatelku Alenu Vrbovou, která o ní napsala román V erbu lvice. Podle knihy vznikl v roce 1994 stejnojmenný film s Borisem Rosnerem v jedné z hlavních rolí.

napsal Petr Matura

zdroje: cs.wikipedia.org, zamek-lemberk.cz, kudyznudy.cz