Zámek Duchcov se stal sídlem nejednoho šlechtického rodu. Například kromě velmi známých příslušníků z rodů Lobkoviců či Valdštejnů se však mimo jiné jednalo také o útočiště neméně věhlasného knihovníka a zejména milovníka žen Giacoma Casanovy.

 

„Cítil jsem, že jsem se narodil pro opačné pohlaví, vždy jsem ho miloval a dělal vše, co jsem mohl pro to, abych jím byl milován.“ Tato věta v podstatě zcela shrnuje život Giacoma Casanovy a je úryvkem z jeho vlastních pamětí. Tento slavný Ital se stal zkrátka legendou. Někteří ho měli za intrikána a špiona, jiní jej zase považovali za synonymum flirtování a hazardu. Jeho kritici jej hodnotili přímo jako zvrhlíka, protože se svým sexuálním životem začínal příliš brzy a podle svých vlastních slov svedl 116 žen… Jaký ale vlastně byl doopravdy? A co o něm ve skutečnosti víme?

Zámek Duchcov a pamětní deska Casanovy / foto Gabriela Maturová

Pověst záletníka a dobrodruha získal velice pravděpodobně právě díky svému životopisu „Dějiny mého života“, sepsanému v období let 1789 a 1798. Co se jeho dětství týče, byl prý nemanželským synem šlechtice, kterým měl být Michele Grimani, jenž byl údajně bisexuál se silnými homosexuálními sklony. Giacomo Girolamo Casanova snad mohl být po otci i bisexuálně orientován… Nicméně Casanova prý byl pouze jedním z celé řady šlechticových nemanželských potomků.

 V dětství býval Giacomo často velice nemocný a nic nepomáhalo. Jeho babička jej jednoho dne zavedla k „čarodějnici“, aby chlapce vyléčila. Casanovu prý její magické praktiky natolik zaujaly, že ho následně provázely až do konce života, i když oficiálně se ezoterice vysmíval. Nicméně ona „divá žena“ Giacoma prý skutečně zcela vyléčila.

Jakési ezoterické cítění Giacomo Casanova doopravdy měl, protože jistě nejen pouhou náhodou se v poslední etapě svého života usadil právě na zámku Duchcov. V Duchcově se totiž kdysi měly nacházet tři skutečně velice silné pozitivní zóny ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku, což bývá časté kupříkladu u významných chrámů, jako je například Týnský chrám v Praze. Tyto zóny navíc podporovaly tvůrčí energii, takže Duchcov přitahoval umělecky nadané jedince, například hudební skladatele, z nichž lze jmenovat třeba Františka Xavera Parče, který byl jedním z významných představitelů tehdejšího hudebního života a mimo jiné se stal i ředitelem kůru v pražském Týnském chrámu.

Jedna z místních duchcovských pozitivních zón však měla náhle zmizet, čímž město pravděpodobně přišlo o svoji „ochranu shora“. Tato skutečnost pak mohla být jedním z důvodů, proč si sovětská vojska dovolila zámek vypálit…

Území Duchcova bylo obydleno již odedávna. Slavný keltský poklad, zvaný Duchcovský, byl objeven právě u Duchcova. Havíři totiž při práci narazili na ohromný proud vody, který zabil téměř třetinu mužů. Za nějaký čas pak byl následkem této události nalezen bronzový kotel naplněný množstvím bronzových šperků. Za jejich objevením však stála ona výše zmíněná krvavá tragédie. Je možné, že rovněž i v tomto případě se snad mohl projevit zánik jedné z původních místních pozitivních zón?

napsala Gabriela Maturová

Zdroje informací: cs.wikipedia.org, Bartošková, V. a kol.: Duchcovský poklad v Lahošti, Bradley, S. - Kaiserová, L.: Záhady a taje