Nové Město na Moravě, založené ve 13. století na území hustých lesů Českomoravské vrchoviny, vzniklo jako hornická osada zaměřená na těžbu stříbra. Díky své poloze na staré obchodní stezce a příznivým přírodním podmínkám se postupně rozvinulo v živé řemeslnické centrum. Už v době vlády Pernštejnů tu vznikaly první sklárny a železářské provozy. V polovině 17. století se města ujal Šimon Kratzer ze Schönsperka, hospodářský správce mocného rodu Ditrichštejnů. Za jeho vedení došlo k zásadní hospodářské proměně panství – vznikaly nové hamry, sklárny i hospodářské dvory. Přestavěl zámek a podporoval průmysl, který ovlivnil celý region.

 

Osud však byl neúprosný – v roce 1645 při švédském vpádu byl Kratzer při obraně zámku zastřelen. Dnes se na zámku nachází galerie a kdo ví, jestli se místními chodbami až do dnešních dnů za temných nocí neprochází neklidný Šimonův duch…

Nové Město na Moravě / Petr Matura

Hejkal

Jistě by to nebyl jediný duch, na kterého můžeme ve městě nebo jeho okolí narazit… Místní obyvatelé vždy tvrdili, že lesy okolo Nového Města nejsou jen plné zvěře, ale i tajemných bytostí. Nejznámější z nich byl hejkal – chlupatý lesní démon s dutým pohledem a hlasem, při kterém prý naskakovala husí kůže. Lidé si vyprávěli, že hejkal však údajně kvílí jen tehdy, když se blíží smrt. Na hejkala se nezapomnělo dodnes a je po něm pojmenován lahodný pěnivý mok, vyráběný místním pivovarem.

Přízrak v ohnivém kočáru

K již zmíněnému zámku se vztahuje také další legenda. Podle ní před téměř třemi sty lety býval v Novém Městě zámeckým hejtmanem ukrutný Matěj Kotek (Koutek). Za své zlé činy neměl v hrobě pokoj. Každého dne po odzvoněném klekání vyjížděl ze zámku ohnivý kočár a v něm seděl Kotkův přízrak. Koním sršel z tlam oheň a spřežení se hnalo temnými ulicemi ven z města. Teprve po půlnoci se divoké zjevení vracelo do zámku, kde mizelo.

Krvelačné zjevení v lese Ochoza

Také i k okolí města se váže několik dalších pověstí. Snad nejděsivější z nich vypráví, že před dávnými časy, kdy se u Nového Města ještě těžilo stříbro a železná ruda, bylo potřeba velké množství uhlí pro hamry a pece. V lesích kolem města proto žilo mnoho uhlířů. Jeden z nich měl chalupu v lese zvaném Ochoza. Jednou tam porazil statný buk, rozsekal ho na polena a rovnou u pařezu založil milíř, aby dřevo nemusel nosit daleko. Když už chtěl zapálit oheň, zjistil, že si doma zapomněl křesadlo. Nezbylo mu než se vrátit. Doma se navečeřel, popadl křesadlo a za svitu měsíce se vydal zpět do lesa. Byla klidná letní noc a když dorazil k milíři, právě odbíjela půlnoc. Vtom se ze tmy vynořil obrovský pes s planoucíma očima a ohnivým jazykem. Uhlíř se nelekl, sevřel nůž a čekal, co bude. Pes se však před jeho očima proměnil v obrovského chlapa s rudýma očima, který mu mlčky podával kus masa. Když se uhlíř podíval blíž, zjistil, že je to lidská noha! Vyděšený uhlíř ale řekl: „Není osolené.“ Zjevení zmizelo. Jenže za chvíli se objevilo znovu – s osolenou nohou. „Není okmínované,“ koktal uhlíř. Zjevení zase zmizelo. A po chvilce se zjevilo potřetí – s okmínovanou nohou. „Není upečené,“ hlesl zoufale uhlíř. Napětí narůstalo, když vtom zakokrhal kohout. Ozvala se ohlušující rána a přízrak zmizel. Uhlíř běžel domů a už se nikdy do těch míst nevrátil. Od té doby se tomu místu říká U milíře.

Zájem o pověsti?

Pokud se chcete podrobněji seznámit s pověstmi tohoto kraje, můžete navštívit místní muzeu, kde kromě jiného najdete i strašidelné sklepení. Další možností je vydat se po „Obrázkové cestě“ v lese Ochoza, kde najdete osm ilustrací na stromech, z nichž některé zobrazují právě místní legendy.

 napsal Petr Matura

Zdroje: cs.wikipedia.org, pověsti.zvysociny.com, korunavysociny.cz, Stejskal, M.: Labyrintem míst klatých