Žďár nad Sázavou, město ležící na pomezí Čech a Moravy, není jen známým poutním místem a sídlem památek UNESCO, ale i krajinou prosycenou příběhy, které dodnes vzbuzují úctu i mrazení. Jeho minulost je neoddělitelně spjata s cisterciáckým klášterem a barokním zámkem, kolem nichž se v průběhu staletí vytvořilo hned několik tajemných a pozoruhodných legend.

 

Stručná historie zámku a kláštera

Cisterciácký klášter byl ve Žďáře nad Sázavou založen roku 1252 Bočkem ze Zbraslavi. Mniši do kraje přinesli nejen duchovní život, ale i technické znalosti – postavili rybníky, mlýny, pilu a pomohli rozvoji hospodářství. Po zrušení kláštera císařem Josefem II. roku 1784 přešel areál do světských rukou a byl přestavěn na zámek, který v současnosti patří rodu Kinských. Výraznou architektonickou stopu zde zanechal slavný stavitel Jan Blažej Santini-Aichel, především na nedalekém poutním kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, zapsaném na seznam světového dědictví UNESCO.

Tajemné příběhy ze Žďáru nad Sázavou / Petr Matura, Pixabay

Tajemné žďárské pověsti

Dolní hřbitov ve Žďáře nad Sázavou, kterému se též říká morový hřbitov, je dneska známý zejména díky jedné děsivé pověsti – té o upírovi Ulrichovi. Hřbitov vznikl na začátku 18. století jako místo posledního odpočinku pro oběti hrozící morové epidemie, která tehdy sužovala celé Žďársko. Navrhl ho a vybudoval slavný architekt Santini. Žďár naštěstí mor nakonec minul, ale i tak je prý na hřbitově pohřben poslední český upír, který ani po smrti nenašel klid. Není divu, že pro mnohé je tento hřbitov dodnes poměrně strašidelným místem.

Nesmrtelný upír

V 19. století se ve Žďáře nad Sázavou hojně mluvilo o správci zámeckého panství, Aloisi Ulrichovi. Byl to neskutečně krutý a bezohledný muž, jenž okrádal své poddané a naháněl jim strach. Když v únoru 1817 zemřel na neznámou nemoc, lidé si oddechli. Brzy po jeho pohřbu se začaly šířit zvěsti, že se Ulrich vrátil z onoho světa. Prý obtěžoval a napadal místní obyvatele. Někteří ho viděli jezdit na koni s hlavou telete, jiní tvrdili, že se údajně prohání v kočáře taženém bezhlavými koňmi. A nebyly to jen přízraky! Mrtvý Ulrich prý dokonce fyzicky napadal lidi - a říká se, že jeho násilí vyústilo ve smrt zámeckého písaře.

Pomohl až kat…

Místním došla trpělivost. Rozhodli se povolat kata z Jihlavy, aby se pokusil strašidelného správce zastavit. Když kat otevřel Ulrichovu hrobku, byl v šoku. Uvnitř leželo tělo, které ani po několika měsících nejevilo žádné známky rozkladu. Vypadalo to, jako by Ulrich jen spal. Když ho kat oslovil, nebožtík otevřel oči a začal se zvedat z rakve! Popravčí ho ale srazil zpět do rakve a usekl mu hlavu ostrým rýčem. Pak mu do úst a krku nasypal mák a tělo pokryl vrstvou hašeného vápna. Když rakev zavřel, zlý duch se prý už neukázal. I dnes ale někteří lidé tvrdí, že na hřbitově cítí zvláštní energii a věří, že tam upír, nebo alespoň Ulrichův duch, stále je. Legenda praví, že se znovu zjeví, až uplyne tolik let, kolik zrnek máku bylo nasypáno do Ulrichovy hlavy…

Mnich bez tváře

Tato méně známá, ale často zmiňovaná pověst se vztahuje k východní chodbě bývalého kláštera. Mniši zde prý vídali zjevení postavy v kápi, která tiše kráčela k bývalé opatské knihovně. Místní sloužící se tomuto duchovi vyhýbali – říkali mu mnich bez tváře, neboť tvář nikdy nikdo nespatřil. Podle pověsti se jednalo o ducha opata, jenž v době husitských válek ukryl cenné rukopisy a zakázané knihy. Jeho duše prý nemůže spočinout, dokud nebudou nalezeny...

Kašpar Khautz a ďáblova smlouva

Jedním z barvitějších místních příběhů je ten o správci Kašparu Khautzovi, který se kvůli hráčské vášni zadlužil. V zoufalství pak uzavřel smlouvu s ďáblem – dostal brašnu s neubývajícími penězi, a to samozřejmě výměnou za svou duši po deseti letech. Když lhůta vypršela, Khautz za pomoci bylinkářky přelstil ďábla a zachránil si život za cenu sňatku s vědmou, která na něj od té doby dohlížela…

napsal Petr Matura

zdroje: poznatsvet.cz, vysocina.eu, vysocina.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org