V temné místnosti se za šepotu modliteb vznese ve vzduchu světelná koule. Ze stínu vystoupí lidská postava – mlhavá, ale přesto skutečná. Její ruka se ponoří do parafínu, který záhy ztvrdne. Když se hmota opatrně sejme, zůstane po ní otisk – dokonalý, s detaily kůže, nehtů i drobných jizev. Tak začíná jeden z nejpodivuhodnějších příběhů spiritismu, který dodnes fascinuje i ty největší skeptiky…

 

Na počátku 20. století se v Evropě začal šířit fenomén spiritistických seancí. Mezi médii, která údajně dokázala navazovat kontakt s „druhým světem“, vynikal Polák jménem Jan Guzik (ve světě často uváděný jako Franek Kluski). Nejenže tvrdil, že prostřednictvím něj mohou duchové promlouvat, ale během jeho seancí prý docházelo k něčemu ještě podivnějšímu – duchovní bytosti se měly zhmotňovat přímo před zraky přítomných a zanechávat po sobě hmatatelné stopy.

  Franek Kluski s látkovým fantomem / Norbert Okolowicz, via Wikimedia Commons, Public domain

Nejvíce pozornosti vyvolaly parafínové formy rukou, které údajně patřily těmto zjevením. Během experimentů ponořovalo médium ruce „ducha“ do teplého parafínu. Když parafín ztuhl, zůstaly po něm otisky, které byly později plněny sádrou a uchovány jako důkazy o kontaktu s oním světem.

Výzkum těchto jevů vedl i renomovaný francouzský fyziolog Charles Richet, držitel Nobelovy ceny. V roce 1921 za velmi přísných podmínek prováděl testy v pařížském institutu profesora Geleho. Richet byl zpočátku skeptik, ale výsledky jej šokovaly. Tvrdil, že podvod byl vyloučen – formy vznikaly během několika vteřin a médium bylo po celou dobu pod dohledem.

Podobné experimenty probíhaly i v Londýně. Při jedné z tamních seancí došlo k zvláštnímu úkazu – uprostřed místnosti se náhle objevila koule, která měla pocházet ze střelné zbraně. Nikdo neslyšel výstřel, a přesto byla kulka skutečná a hmatatelná.

V průběhu seancí se v místnosti často objevovala světla neznámého původu, náhle se měnila teplota a ve vzduchu byl cítit ozon. Někteří svědci popisovali, že se dotkli zjevení, které se chovalo naprosto přirozeně – chodilo, dotýkalo se lidí, někdy dokonce políbilo nebo podalo ruku.

Kluski se nikdy nepokládal za vyvoleného nebo nábožensky nadaného. Věřil, že disponuje zvláštní psychickou schopností, která umožňuje přenos „hmoty z jiného světa“. Po několika letech však svou činnost ukončil, údajně kvůli tělesnému a duševnímu vyčerpání. Stáhl se do ústraní a až do své smrti v roce 1943 již nikdy veřejně nevystoupil.

napsal Petr Matura

Zdroj: metapsychique.org, en.wikipedia.org, paranormalscholar.com