Městečko Libavá se nachází na severní Moravě v Olomouckém kraji v okrese Olomouc. Dnes je Libavá malá obec, ale kdysi se jednalo o prosperující město s bohatou minulostí. Název původně pochází ze jména Lub, avšak časem se přeměnil na Libavou a v němčině na Liebau. Roku 1731 zde požár zničil více než 50 domů, což vedlo k vybudování městské věže s hodinami a požárním zvonem. Dnes ji už nenajdete, byla zbourána v roce 1898.

 

Po roce 1946 se toto místo stalo součástí vojenského újezdu, což ho na dlouhá léta téměř vymazalo z mapy. Ve městě se přímo uprostřed náměstí nachází tajemná zasypaná studna. Co se asi nachází v této 27 metrů hluboké studni, vytesané do skály?

Libavá / Marie Čcheidzeová, Wikimedia Commons, Public domain

Když mrtví vstávají z hrobů…

Psal se rok 1732, když se město Libavá ocitlo v sevření nevysvětlitelné paniky. Něco temného se probouzelo mezi hroby a přinášelo noční hrůzu místním obyvatelům. Úřady byly tak znepokojeny děním, že se obrátily na přední evropské akademie a univerzity s naléhavou žádostí o vysvětlení – neboť nebožtíci v těchto končinách zjevně nechtěli spočinout v klidu. Nebyl to totiž ojedinělý případ. Už od dvacátých let 17. století se okolí Libavé a Bruntálu stalo ohniskem děsivých příběhů o vampyrismu.

Roku 1701 propukla hysterie naplno – ve vesnicích Střelná, Čermes, Heroltovice a Libavá byly exhumovány a následně spáleny ostatky několika starých žen a dětí. Jednalo se o první zaznamenaný případ, kdy bylo podezření z vampyrismu vzneseno i vůči dětem. Tehdejší opat Calmet, ve svém slavném díle z roku 1751, na stránce 255 zmiňuje podivný a hrůzu nahánějící případ právě z vesnice Libavá. Vypráví o „vážném muži“, který ani po smrti nenašel klid. Po nocích vstával ze svého hrobu a tiše se plížil mezi domy, kde naháněl hrůzu obyvatelům. Nikdo netušil, jak ho zastavit…

Až jednou přijel pocestný z Uher, který se rozhodl záhadu prozkoumat. Ukryl se na věži a trpělivě vyčkával. Jakmile se mrtvý muž znovu zvedl ze svého hrobu, cestovatel neohroženě vyběhl vpřed, uchvátil upírův rubáš a rychle se s ním ukryl zpět na věž. Když se navrátilec vrátil do hrobu, zjistil, že jeho pohřební roucho zmizelo. Vydal strašlivý křik a běsnil. Pocestný mu však z věže pokynul, aby si pro svůj rubáš přišel. Když se nebožtík pokusil vylézt na věž, muž ho bez milosti shodil ze žebříku a usekl mu hlavu.

Podle dostupných zpráv se tato událost odehrála přibližně v roce 1748, tedy tři roky před vydáním Calmetovy knihy. Sám opat Calmet však upozorňuje, že člověk, který mu příběh vyprávěl, nebyl svědkem události – stejně jako komisař pověřený jejím vyšetřením. Vše, co věděli, pocházelo z vyprávění místních vesničanů, kteří byli obzvláště náchylní věřit v upíry a nadpřirozené jevy.

Poslední známé případy upírských procesů na Moravě se odehrály v letech 1755–1756. V jedné vesnici nedaleko Olomouce byla tehdy vykopána mrtvola Rosalie Polákové spolu s dalšími zesnulými a podle rozhodnutí biskupské konsistoře jejich těla spálili, aby zabránili dalšímu šíření hrůzných pověstí.

Tajemný myslivec a bezhlavá dívka

Také v okolí městečka prý dodnes straší. Například mezi Libavou a Vojnovicemi kdysi údajně stávala vesnice Bratelsdorf, po níž dnes zůstaly jen rozvaliny skrytě zarostlé v bažinaté krajině – zbytky zdí a temné vchody do sklepů. Na tomto opuštěném místě se prý zjevují přízraky – duch myslivce, který se někdy objeví i v blízkosti lidských obydlí, a strašidelná postava dívky, jež vstává z hrobu. Někdy se zjevují za bílého dne, jindy uprostřed temné noci. Říká se, že dívka se toulá krajinou s hlavou pod paží a pronásleduje každého, kdo se odváží vstoupit na ztracené území.

A v močálech zvaných Na mokřině se prý kdysi ukrývali trpaslíci, kteří žili ve svých podzemních palácích. Lidé věřili, že jim tito záhadní tvorové občas pomáhali s prací – někdy tajně, jindy se zjevným úmyslem prokázat svou podivnou laskavost.

napsal Petr Matura

Zdroje: cs.wikipedia.org, bilykamen-libava.cz, Stejskal, M.: Labyrintem míst klatých, idnes.cz/olomouc/zpravy/olomoucko-bruntalsko-libava-upiri