Když se řekne japonská kuchyně, většině lidí se vybaví sushi, nudle nebo miska horkého ramenu. Okonomiyaki přitom dokazuje, že i Japonci umějí vzít obyčejné zelí, vejce a trochu mouky a proměnit je v pořádně syté jídlo z jedné pánve.

Na první pohled připomíná silnou omeletu, bramborák bez brambor nebo poněkud divokou slanou palačinku. Základ tvoří velké množství nakrouhaného zelí spojeného jednoduchým těstíčkem. Přidat se může vepřové maso, mořské plody, jarní cibulka, sýr i další zelenina. Samotný název okonomiyaki se obvykle vykládá jako něco „opečeného podle vlastní chuti“, takže drobné improvizace jsou přímo součástí tohoto jídla.

(fotografie: Pixabay)

 

V české kuchyni si vystačíme s bílým zelím, anglickou slaninou nebo zbytkem pečeného masa. Chybět by ale neměla omáčka a majonéza. Právě díky nim se nenápadná zelná placka promění v jídlo, které rozhodně nechutná jako dietní pokus o spotřebování půlky hlávky.

Japonská zelná placka okonomiyaki po česku

Počet porcí: 3–4
Doba přípravy: přibližně 35 minut

Potřebujeme

• 350 g bílého zelí
• 100 g hladké mouky
• 2 vejce
• 100 ml studené vody
• 120–150 g anglické slaniny, uzeného nebo pečeného masa
• 2 jarní cibulky
• ½ lžičky prášku do pečiva
• špetku soli
• trochu mletého pepře
• olej na opečení

Na jednoduchou omáčku

• 3 lžíce kečupu
• 1 lžíci worcesterové omáčky
• 1 lžičku sójové omáčky
• ½ lžičky cukru nebo medu

Na dokončení

• majonézu
• zelenou část jarní cibulky
• případně sezamová semínka

Jak postupovat

Zelí zbavte tuhého košťálu a nakrouhejte je na co nejtenčí nudličky. Příliš dlouhé kusy ještě několikrát překrojte, aby se placka později lépe obracela a nerozpadala.

Slaninu nebo maso nakrájejte na malé kousky. Jarní cibulku očistěte a nakrájejte na kolečka. Část zelené natě si nechte stranou na závěrečné posypání.

Ve větší míse rozmíchejte vejce s vodou. Přidejte mouku, prášek do pečiva, špetku soli a pepř. Vzniknout má hustší těstíčko bez větších hrudek. Není ho mnoho, ale to je v pořádku – okonomiyaki nemá být klasická moučná palačinka. Těsto má zelí pouze spojit.

Přisypte nakrouhané zelí, cibulku a přibližně polovinu nakrájené slaniny nebo masa. Vše krátce, ale důkladně promíchejte. Zelí by mělo být těstíčkem lehce obalené.

Na pánvi rozehřejte malé množství oleje. Polovinu směsi rozprostřete do placky silné přibližně dva centimetry. Povrch lehce přitlačte obracečkou a nahoru rozložte část zbylé slaniny.

Placku opékejte na mírném až středním ohni přibližně 6–8 minut. Nespěchejte – při příliš vysoké teplotě se povrch připálí dříve, než zelí uvnitř změkne.

Jakmile je spodní strana pevná a zlatavá, placku otočte. Nejjednodušší je přiklopit pánev velkým talířem, placku na něj překlopit a poté ji opatrně sesunout zpět do pánve. Z druhé strany ji opékejte dalších 5–7 minut. Stejným způsobem připravte i druhou placku.

Mezitím smíchejte kečup, worcesterovou a sójovou omáčku s cukrem nebo medem. Hotovou placku potřete omáčkou a přes ni udělejte tenké proužky majonézy. Nakonec ji posypte jarní cibulkou a případně sezamem.

Co lze přidat místo slaniny

Okonomiyaki je ideální ve chvíli, kdy v lednici zůstalo trochu masa, jeden osamělý kousek cukety nebo několik plátků sýra. Použít můžete například:

• zbytek pečeného kuřete nebo vepřového masa
• šunku nebo uzené maso
• nastrouhanou cuketu zbavenou přebytečné vody
• mrkev nakrájenou na jemné nudličky
• žampiony předem krátce opečené na pánvi
• krevety
• nastrouhaný tvrdý sýr

S množstvím přísad to ale nepřehánějte. Hlavní roli má stále zelí – ostatní suroviny mu mají dodat pouze jemnou chuť.

Aby se placka nerozpadla

Nejčastější chybou je příliš velká nebo vysoká placka. Směs proto raději rozdělte na dvě, případně připravte čtyři menší kousky. Snadněji se obracejí a zelí uvnitř se lépe propeče.

Pomůže také nepřidávat zbytečně mnoho vody. Čerstvé zelí během přípravy samo trochu zvlhne. Směs má držet pohromadě, ale nemá v řídkém těstě plavat.

Tradiční okonomiyaki se často připravuje s vývarem dashi a některé recepty používají nastrouhaný japonský horský jam, který těstu dodává vláčnost. Pro jednoduchou domácí variantu však dobře funguje obyčejná mouka, vejce a voda.

Výsledek je křupavý na okrajích, šťavnatý uvnitř a překvapivě sytý. A pokud někdo u stolu tvrdí, že zelí nejí, možná není nutné předem příliš podrobně vysvětlovat, co právě dostal na talíř.