Po stopách světla: Polské Baltské moře a strážci jeho pobřeží  Nejen díky letošnímu velice teplému létu, ale i kvůli pohodlné dopravě a nepříliš zatěžující vzdálenosti v kombinaci se zajímavými historickými památkami i výbornou přímořskou gastronomií, zaměřenou zejména na čerstvé plody moře, se mořské pobřeží našich polských sousedů stává stále častěji cílem českých turistů.

 

Známé je například letovisko Kolobřeh (polsky Kołobrzeg, německy Kolberg), město v Polsku v Západopomořanském vojvodství ve stejnojmenném okrese. Leží při ústí řeky Parsęta do Baltského moře, u kterého má město přístav. Osada na místě dnešního města Kolobřeh byla známa již v 8. století.

Polské Baltské moře a strážci jeho pobřeží / foto Gabriela Maturová

V roce 1000 zde polský kníže Boleslav Chrabrý založil biskupství. V roce 1807 ho neúspěšně obléhal Napoleon. Od roku 1859 je město spojeno železnicí se Štětínem a Gdaňskem. Postupně se změnil jeho charakter z pevnostního města na lázeňské. Během první světové války byla lázeňská zařízení využita jako velký lazaret pro zraněné vojáky. Na konci druhé světové války bylo 95 % města zničeno v bojích Wehrmachtu s útočící Rudou a Polskou armádou. Po válce Kolobřeh připadl Polsku. V roce 1967 získal oficiální status lázeňského města.

Prohlédnout si zde můžeme například místní maják. Maják Kolobřeh se nachází v ústí na pravém břehu řeky Parsęty mezi majáky Niechorze (asi 34 kilometrů západně) a Gąski (22 kilometrů východně). Maják je kulturní památkou zapsanou v seznamu kulturních památek.

Co se historie týče, první navigační osvětlení v Kolobřehu se objevilo v roce 1666. Byla využita věžička na domu přístavního úřadu. Světlo však bylo zapalováno pouze v případě vjezdu lodí do přístavu. Později světlo zažíhali na vlnolamu. Ve 2. polovině 19. století pak byla používána Fresnelova čočka s bílým světlem, zdrojem byl olejový plamen. Dosvit činil 6 námořních mil.

V roce 2005 byl maják vyražen na minci o nominální hodnotě 2 zlotých a v roce 2008 vydal Úřad města Kolobřeh medaili 7 Kołobrzeżanek, na které je zobrazen maják se dvěma mořskými koníky. Maják je přístupný veřejnosti v letních měsících a nachází se v něm mineralogické muzeum.

Další přímořské letovisko s prostornou písečnou pláží a zajímavým majákem je například Darłówko, které administrativně spadá pod Darłowo, v Západopomořanském vojvodství v Sławieńském okrese na řece Wieprze, asi 120 kilometrů západně od Gdyně a 160 kilometrů severovýchodně od Štětína. Samotné město pobřeží nemá, přímo u moře se nachází právě asi dva kilometry vzdálené Darłówko. 

Místní maják leží mezi majáky Jarosławiec a Gąski. Maják je kulturní památkou zapsanou v seznamu kulturních památek Západopomořanského vojvodství. První zmínka o majáku pochází z roku 1715, kdy městská rada Darłowa nařídila postavit na obou stranách ústí řeky Wieprz světla. Maják byl vybudován v roce 1885. Již dříve byl postaven maják vysoký šest metrů a malý patrový dům pro obsluhu majáku. Dosah červeného světla byl 6 námořních mil. V roce 1899 byla vyměněna lampa a v roce 1904 vyměněna červená barva světla za bílou. V roce 1927 byla věž majáku zvýšená a ukončena ochozem s kovovým zábradlím. Lucerna byla vybavena žárovkou o výkonu 1000 W ve Fresnelově čočce. V roce 1996 ji nahradily halogenové reflektory. Roku 2006 byla provedena generální oprava majáku a následně byl v roce 2009 zapsán do seznamu kulturních památek.

Maják je ve správě Námořního úřadu ve Slupsku a v letních měsících je přístupný veřejnosti, i když tomu tak dlouhou dobu nebylo, a to z důvodu zasolení a vlhkých zdí. Po generální opravě v roce 2006 je však opět přístupný. Stěna domu ze strany moře bývá v zimě pokryta vrstvou ledu. Proto tato severní stěna byla zesílena další cihelnou zdí omítnutou cementovou maltou na tloušťku 54 centimetrů. Maják je postaven z červených neomítaných cihel, ukončený ochozem s válcovou lucernou krytou kopulí. Dosvit je 15 námořních mil. Věž má červenou barvu a bílý ochoz s lucernou.

napsala Gabriela Maturová

Zdroje informací: město Kolobřeh, letovisko Darłówko, cs.wikipedia.org