Hejnice, město ve Frýdlantském výběžku v okrese Liberec, od tohoto krajského a zároveň okresního města leží přibližně 16 kilometrů. První písemná zmínka sice pochází až z roku 1381, avšak pověst toto místo zmiňuje již ve 13. století, kdy zde mělo údajně dojít k zázračnému uzdravení rodiny sítaře ze sousední obce odměnou za jím zakoupenou a sem přinesenou sošku Bohorodičky. Z lokality se časem stalo poutní místo, na němž později vznikl kostel. Po několika staletích přibyl františkánský klášter a kostel byl přestavěn v barokním stylu a zasvěcen Navštívení Panny Marie.

 

Proslulost Hejnic dosáhla vrcholu v době panství Gallasů (později Clam-Gallasů). Na některých poutích se v té době sešlo údajně až 7 000 věřících. Roční návštěvnost místa se v 17. století pohybovala okolo 80 000 poutníků a stále jich navíc i přibývalo, proto se hrabě František Ferdinand z Gallasu (1635-1697) rozhodl založit v těchto místech klášter, aby mniši posloužili poutníkům nejen po stránce duchovní, ale i hmotné.

Hejnice / foto Gabriela Maturová

Necelé dva kilometry od Hejnic můžeme navštívit Lázně Libverdu. Místní zřídlo Kristián dostalo své jméno na počest zakladatele Lázní Libverda, majitele Frýdlantského panství Kristiána Filipa Clam-Galasse (1748-1805), jenž založil mimo jiné i alej Klamovku v Praze. Právě jeho přičiněním zde ve druhé polovině 18. století vyrůstají lázeňské budovy a rovněž také park v anglickém stylu.

Clam-Gallasové dali vystavět i klasicistní zámek v Lázních Libverda. Ostatně velká nebo i menší stálá či jen sezonní sídla vlastnili Clam-Gallasové nejen na severu Čech, ale i na různých dalších místech současné České republiky.

Místní legenda praví, že historie „Boží vody“, jak se zdejší minerálce říkalo, však sahá mnohem hlouběji do minulosti. Z dávných dob se traduje, že léčivé účinky této vody byly objeveny díky kohoutovi, který začal náhle sílit. Kohoutův majitel brzy přišel na to, že kohout nechodí pít k potoku, ale do bahnitého prameniště. Když pak prý mohutný opeřenec ve skutečně velmi vysokém věku skonal, bylo jeho tělo podrobeno zkoumání. Zjistilo se tak, že kohoutovy vnitřnosti byly mimořádně zdravé. Jeho majitel to přisoudil účinkům vody, jejíž pramen vyčistil a začal ji také používat. Stejně jako onen kohout taktéž tento muž sílil, těšil se výbornému zdraví a zemřel ve vysokém věku. Pověst o léčivých účincích vody se brzy roznesla a její věhlas pomáhaly šíři také zástupy poutníků právě z nedalekého kostela v Hejnicích. Kohout se tak nakonec dostal do znaku obce Lázně Libverda.

Jedná se o chutnou, svěží minerální vodu, jejíž účinky jsou prokazatelné například na onkologická onemocnění, kardiovaskulární choroby, neurologická onemocnění a diabetes,  pohybový aparát a rovněž prý impotenci. Minerálka je bez zápachu, s příjemnou, jemně železitou příchutí.

Za návštěvu zdejšího kraje zcela jistě stojí též na okraji Jizerských hor Frýdlant, který do širokého povědomí vstoupil především za dvanáctileté vlády Albrechta z Valdštejna. I když celé vévodství neslo jméno podle Frýdlantu, vévoda sám zde pobýval jen krátce. Po Valdštejnově smrti 25. února 1634 získali panství také Gallasové. Město, jímž protéká řeka Smědá, vzniklo kolem stejnojmenného hradu a zámku. Jeho historické jádro bylo prohlášeno městskou památkovou zónou.

napsala Gabriela Maturová

Zdroje informací: cs.wikipedia.org, klášter Hejnice, Lázně Libverda