Léto vybízí k lehčímu a vzdušnějšímu obouvání. Po měsících strávených v uzavřených botách saháme po sandálech, žabkách nebo lehkých teniskách, které slibují pohodlí a pocit volnosti. Právě letní obuv však může chodidla vystavit větší zátěži, než si uvědomujeme. Zatímco v zimě bývá noha více chráněna pevnější uzavřenou obuví, během léta mají svaly chodidla více prostoru zapojit se do přirozeného pohybu. To je sice prospěšné, ale pouze tehdy, pokud obuv poskytuje dostatečnou oporu a umožňuje správný stereotyp chůze. Nevhodně zvolená obuv může naopak vést k přetěžování svalů, změně došlapu a postupnému vzniku potíží s chodidly i pohybovým aparátem.

 

Letní obuv klade na stabilitu nohy mnohem vyšší nároky, než si běžně uvědomujeme. Bývá lehčí, otevřenější a méně fixuje chodidlo, takže tělo musí aktivněji reagovat na každý krok i změnu povrchu. Pokud je bota zvolena správně, může být takový přirozený pohyb pro chodidlo prospěšný. Problém nastává ve chvíli, kdy obuv nutí nohu k nepřirozeným kompenzacím.

„Zatímco zimní boty nohu drží svou konstrukcí, letní modely často nechávají práci na svalech chodidla. To je přirozené, ale pouze pokud je obuv dobře zvolená. Zároveň se v létě více řeší prodyšnost, ochrana před přehřátím a schopnost zvládat různé povrchy, od městského asfaltu po přírodní terén,“ vysvětluje Mgr. Mirka Najbrtová, certifikovaná fyzioterapeutka ze společnosti Movero.

Noha v režimu pohotovosti

Jednou z nejčastějších chyb je volba obuvi, která na noze nedrží sama. Typickým příkladem jsou klasické žabky nebo volné pantofle bez fixace paty. V takovém případě musí prsty při každém kroku botu reflexně „přidržovat“, aby nesklouzla. Tím se mění stereotyp chůze, prsty se nemohou přirozeně zapojit do odrazu a svaly chodidla zůstávají v neustálé aktivitě.

Dlouhodobé nošení takové obuvi může vést k přetížení klenby, deformitám prstů nebo bolestem paty, které bývají spojované například s plantární fasciitidou, tedy podrážděním vazivového pruhu na spodní straně chodidla. Riziko se navíc zvyšuje v horkých dnech, kdy nohy přirozeně více otékají. Bota, která ráno působí pohodlně, tak může být odpoledne těsná, zvlášť pokud má úzkou špičku a omezuje přirozené rozložení prstů.

„Problematické mohou být i velmi měkké, rozšlápnuté sandály bez dostatečné fixace chodidla nebo baleríny s úzkou špičkou a minimální oporou, zejména pokud se nosí dlouhodobě a bez střídání. Potíže se pak nemusí zastavit jen u chodidel, ale mohou se projevit i v kolenou nebo kyčlích,“ upozorňuje Najbrtová.

Jedny boty nestačí

Univerzální letní bota neexistuje, protože nároky na chodidlo se mění podle prostředí i délky nošení. Jinou roli má obuv k bazénu, jinou sandály na běžný den ve městě a jinou boty určené do přírodního terénu. Při celodenním pohybu po tvrdém povrchu už nestačí, aby byla bota jen lehká. Musí noze nabídnout i dostatek prostoru, pohodlí a ochranu před nárazy.

„Kvalitní letní obuv by měla respektovat přirozený tvar chodidla. Prsty potřebují prostor, aby se mohly při došlapu rozložit do šířky, podrážka by měla být dostatečně flexibilní a umožnit chodidlu přirozený pohyb. Důležitá je také přiměřená fixace, aby se chodidlo v botě neposouvalo a člověk nemusel krok vědomě hlídat,“ popisuje fyzioterapeutka.

U sandálů je proto zásadní, aby dobře držely nárt i patu. Tenisky by měly být lehké, prodyšné a flexibilní. Baleríny by měly poskytovat dostatek prostoru pro prsty a neměly by omezovat přirozený pohyb chodidla, zatímco outdoorová obuv musí zvládnout náročnější terén, a proto by měla mít odolnější podrážku a dobrou trakci. Výběr by se tak neměl řídit jen tím, zda je bota „letní“, ale především tím, k jakému pohybu a povrchu je určená.

Chodidlo napoví samo

Při výběru letních bot je důležité vnímat vlastní chodidlo. Pokud bota tlačí, nutí ke změně chůze, vyvolává nejistotu nebo v ní noha výrazně cestuje, není vhodná pro delší nošení. Lidé s plochou nohou by měli být opatrní zejména u zcela nestabilní obuvi bez opory. Naopak ti, kteří mají citlivá chodidla nebo trpí bolestmi paty, by neměli bez předchozí adaptace dlouhodobě nosit extrémně tenké podrážky.

„Dobré je také zohlednit, kde a jak často bude obuv nošena. Ideální je boty během dne střídat. Jiný typ obuvi dává smysl na krátkou cestu k vodě a jiný při celodenní chůzi po městě nebo v přírodě,“ doplňuje Najbrtová.

Kvalitní letní obuv tak nemusí být robustní, aby byla bezpečná. Důležité je, aby odpovídala tvaru chodidla, terénu i tomu, jak dlouho v ní člověk skutečně chodí. Při zkoušení se vyplatí neřídit se jen velikostí na krabici, ale projít se, zkontrolovat prostor v přední části boty a myslet i na to, že v létě mohou nohy během dne otékat. Právě drobné rozdíly ve fixaci, šířce a podrážce často rozhodují o tom, jestli nohy zvládnou léto bez zbytečné bolesti.

Zdroj: Mgr. Mirka Najbrtová, certifikovaná fyzioterapeutka ze společnosti Movero

Použitá ilustrační fotografie: Generováno pomocí AI / ChatGPT