Války, krize a nejistota se staly součástí každodenních zpráv. Přestože se nás mnohé události přímo netýkají, mohou vyvolávat stres, úzkost i pocit bezmoci. Jak se s tím vyrovnat a proč náš mozek reaguje na vzdálené hrozby, jako by byly za rohem? Vysvětluje psychoterapeutka Petra Taye.

 

Má současná politická a bezpečnostní situace vliv na psychiku lidí?

Ano, mnohdy velmi výrazně. I když se konkrétní události neodehrávají přímo v našem okolí, žijeme v informačně propojeném světě. Náš mozek nerozlišuje mezi bezprostřední hrozbou a dlouhodobou mediální expozicí hrozbě, tělo na ně reaguje podobně.

Negativní zprávy nás pronásledují i po vypnutí televize. Jak ochránit psychiku? / Depositphotos.com

Jak se to projevuje?

Mezi nejčastější projevy, které nyní u svých klientů pozoruji, jsou například zvýšená úzkost a napětí, potíže se spánkem, podrážděnost a častější konflikty s jejich blízkými, zhoršená schopnost soustředění, nutkavé sledování zpráv a tzv. doomscrolling, pocit bezmoci a ztráty kontroly. U některých lidí se aktivují starší, dříve zvládnuté úzkostné stavy.

Setkáváte se tedy s tím, že lidé mají obavy z věci, které se jich přímo netýkají?

Ano, setkávám se s tím v terapii velmi často. Klienti například říkají: „Vím, že se to neděje tady, ale stejně mám strach.“ Z psychologického hlediska je to pochopitelné. Náš mozek je evolučně nastavený na vyhledávání hrozeb. Informace o válce, politickém napětí či ekonomické nestabilitě aktivují amygdalu, tedy centrum ohrožení. Pokud navíc zprávy sledujeme pravidelně, nervový systém zůstává v dlouhodobé pohotovosti. Dalším faktorem, který v tomto případě úplně "nepomáhá", je naše schopnost empatie. Lidé si dokážou velmi živě představit, že by se podobná situace mohla týkat i jich nebo jejich blízkých. V nejistotě navíc chybí jasný konec, a právě neurčitost a nejistota bývá pro psychiku náročnější než konkrétní problém, který je ale možné za určitých okolností či v určitém čase vyřešit.

Proč je nejistota tak vyčerpávající?

Mozek miluje předvídatelnost. Nejistota znamená, že nemáme jasný scénář, a to zvyšuje stresovou reakci. Pokud nemáme možnost situaci ovlivnit, může vznikat pocit bezmoci, a ten je z hlediska psychiky jeden z nejtěžších. Proto někteří lidé reagují zvýšeným sledováním zpráv (snaha získat kontrolu skrze informace), jiní naopak vyhýbáním se jakýmkoli informacím (ochrana před přetížením). Každý má své strategie, ale většiny z nás se nějakým způsobem to, co se děje "za našimi humny", dotýká. 

Jaké techniky teda pro udržení psycjické stability doporučujete?

Existuje několik jednoduchých technik, které mohou pomoci udržet psychickou stabilitu i v této době zvýšené nejistoty a stresu.

• Regulovat příjem informací: Doporučuji stanovit si konkrétní čas na zprávy (např. 1–2× denně) a vyhnout se jejich sledování před spaním. Nepřetržitý tok informací zvyšuje stres.
• Oddělit ovlivnitelné od neovlivnitelného: Pomáhá jednoduchá otázka: „Mohu s tím něco udělat právě teď?“ Pokud ano, co to je. Pokud ne, je důležité vědomě přesunout pozornost k tomu, co ovlivnit lze – vlastní režim, péči o rodinu, komunitní pomoc atd.
• Zaměřit se na tělo: Psychická stabilita začíná fyzickou regulací: pravidelný spánek, pohyb, dechová cvičení, omezení kofeinu a alkoholu může být teď důležitější než kdy dříve. Nervový systém potřebuje signály, že je v bezpečí. 
• Udržovat vztahy: Sdílení obav s důvěryhodným/blízkým člověkem snižuje pocit izolace. Zároveň je vhodné vyhýbat se nekonečným katastrofickým debatám a vyhledávat ty, kdo nás vyslechnou, nabídnout porozumění, ale s nimiž se nedostaneme do ještě většího propadu a pocitu beznaděje. 

Zdroj: Petra Taye, psychoterapeutka z platformy Hedepy