Zvenčí to často vypadá jednoduše. Vztah nefunguje, jeden partner trpí, atmosféra je plná hádek, manipulace nebo chladného odcizení — a okolí si klade jedinou otázku: Proč prostě neodejde?

 

Jenže realita bývá mnohem složitější. Psychologové upozorňují, že lidé ve špatných vztazích nezůstávají jen kvůli lásce. Ve hře jsou hluboce zakořeněné psychologické mechanismy, strach i způsob, jakým funguje lidský mozek.

Proč lidé zůstávají v toxickém vztahu? / Depositphotos.com

Vědecké studie ukazují tři hlavní důvody, proč je pro mnoho lidí tak těžké toxický vztah opustit.

„Už jsem do toho investoval příliš moc“

Psychologové tento jev nazývají klam utopených nákladů^[1] . Jde o situaci, kdy člověk pokračuje v něčem nefunkčním jen proto, že už do toho vložil spoustu času, emocí nebo energie.

Ve vztazích se to projevuje větami jako:

• „Jsme spolu už osm let.“
• „Nechci začínat od nuly.“
• „Tolikrát jsme to zkoušeli zachránit.“

Mozek má tendenci vnímat odchod jako ztrátu všeho, co člověk do vztahu investoval. Místo otázky „Jsem teď šťastný?“ tak často přemýšlíme nad tím, o co bychom přišli.

Podle odborníků právě tento způsob uvažování drží mnoho lidí ve vztazích, které už dávno nefungují.

Strach ze samoty bývá silnější než nešťastný vztah

Samota patří mezi největší lidské obavy. Studie zabývající se teorií citové vazby ukazují, že lidé mají biologickou potřebu vytvářet blízké vztahy a odloučení může mozek vnímat téměř jako ohrožení. Lidé s nižším sebevědomím nebo silným strachem z toho být sami častěji zůstávají v neuspokojivých vztazích. Paradoxně tak může být pro některé lidi bezpečnější zůstávat v toxickém prostředí než čelit nejistotě po rozchodu. Psychologové ale upozorňují na důležitou věc: být sám neznamená být osamělý. Naopak právě odchod z nefunkčního vztahu často otevírá prostor pro větší klid, zdravější vztahy i návrat k vlastní sebehodnotě.

Poslechněte si: S Petrem Casanovou na téma samoty i osamělosti ve vztahu. Co bolí víc?

Naděje, že se partner změní

Možná nejčastější důvod ze všech. Mnoho lidí zůstává ve špatném vztahu kvůli víře, že partner „jednou bude jiný“.

• Jednou se omluví.
• Jednou je pozorný.
• Jednou se všechno zdá ideální.

A právě to je podle psychologů velmi silný mechanismus. Funguje na principu tzv. přerušovaného odměňování — občasné hezké momenty vytvářejí v mozku naději, že ty dobré časy přijdou znovu. Člověk pak často nežije v realitě vztahu, ale v představě jeho potenciálu. Připomíná si krásné chvíle, omlouvá špatné chování a čeká na změnu, která nemusí nikdy přijít. Odborníci přitom upozorňují, že skutečná změna není o slibech nebo omluvách, ale o dlouhodobém a konzistentním chování.

Není to slabost. Je to lidská psychologie

Pokud někdo zůstává v toxickém vztahu, neznamená to automaticky slabost nebo neschopnost odejít. Často jde o kombinaci strachu, citové vazby, zvyku i naděje. Prvním krokem ke změně bývá právě pochopení těchto mechanismů. Jakmile člověk rozpozná vzorce, které ho drží na místě, může začít znovu budovat vlastní hranice, sebevědomí a pocit bezpečí. Někdy totiž největší odvaha nespočívá v tom zůstávat — ale odejít od něčeho, co člověka dlouhodobě ničí.

Zdroje:

redakce, awarenessact.com

^[1] https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/0749597885900494