Mnoho zahrádkářů bere jílovitou půdu jako prokletí. Lepí se na boty, špatně se ryje, po dešti zůstává dlouho mokrá a v létě tvrdne jako beton. Přesto má jednu obrovskou výhodu – je plná živin a dokáže zadržet vláhu mnohem lépe než lehké písčité půdy. Pokud víte, jak s ní pracovat, může se stát základem krásné a nenáročné zahrady.

 

Jak poznat jílovitou půdu

Zjistit typ půdy je jednoduché. Stačí vzít hrst vlhké zeminy a zkusit ji zmáčknout do koule. Jílovitá půda drží tvar, je hladká a lehce lepivá. Když ji vyválíte do válečku, nepraská a těžké jíly mohou mít po uhlazení až lesklý povrch. Právě vysoký obsah jemných jílových částic způsobuje, že půda špatně propouští vodu a snadno se zhutňuje.

Růžím jílovitá půda nevadí / Depositphotos.com

Největší chyba? Práce s mokrou půdou

Jílovitou půdu nikdy nezpracovávejte mokrou. Když se po ní chodí nebo se ryje po dešti, ztratí svou strukturu a změní se v hutnou mazlavou vrstvu, kterou je později velmi těžké napravit. 

Ideální je pracovat s ní pouze za sucha. Pokud potřebujete připravit záhony během vlhkého období, pomůže zakrytí půdy fólií, která zabrání dalšímu promáčení. Velkým pomocníkem je také mráz. Ten totiž přirozeně rozrušuje velké hroudy jílu a půdu zlepšuje.

Jak zlepšit jílovitou půdu

Základem úspěchu je pravidelné přidávání organické hmoty. Nejlépe funguje:

• domácí kompost,
• dobře uleželý hnůj,
• kompostovaná kůra,
• listovka.

Organická hmota půdu provzdušní, zlepší vsakování vody a usnadní práci při rytí.

Mnoho lidí dělá chybu v tom, že do jílu přidává pouze písek. Ten ale často vytvoří tvrdou směs podobnou betonu. Mnohem lepší výsledky přináší kombinace kompostu a hrubší organické hmoty.

Vyvýšené záhony jako záchrana

Na těžkých půdách skvěle fungují vyvýšené záhony. Lépe odvádějí vodu, rychleji se prohřívají a půda se v nich méně zhutňuje. Důležité je také omezit chození po záhonech. Pomoci mohou nášlapné kameny nebo úzké cestičky.

Rostliny, kterým jílovitá půda vyhovuje

Existuje řada druhů, kterým jílovitá půda vyloženě prospívá. Díky vysokému obsahu živin se v ní dobře daří například růžím (jílovité půdy přímo milují, pokud nejsou trvale zamokřené), kopretinám, astrám (hvězdnice), rozchodníkům, zavinutkám, vrbinám. Z keřá například cesmínám a svídám a z ovocných stromů a keřů to jsou jabloně, slivoně, hrušně (jsou odolnější než jabloně na těžké půdě), ostružiny, maliny, rybíz i angrešt. TIP: 

TIP: Při výsadbě stromů a keřů pomůže vysazení na mírný kopeček, aby kořeny nestály ve vodě, zejména na jaře a podzim.

Pokud byste však chtěli vysadit druhy, které jílovitou půdu netolerují, umístěte je do speciálně připravené jámy – několikrát větší než jejich kořenový bal – a vyplňte ji úrodnou zeminou s přídavkem organického hnojiva.

Trávník na jílu potřebuje vzduch

Pokud máte na jílovité půdě podmáčený trávník, pomůže pravidelná aerifikace. Pomocí dutých vidlí nebo provzdušňovače vytvoříte v půdě otvory, které zlepší přístup vzduchu i odtok vody.

Do otvorů lze přidat písek nebo jemný štěrk, čímž vzniknou malé drenážní kanálky.

Zkuste moderní metodu bez rytí

Čím dál oblíbenější je takzvaná metoda „no dig“, tedy pěstování bez rytí. Na půdu se pokládá karton a vrstvy kompostu, které postupně zlepšují strukturu zeminy a zároveň potlačují plevel. Právě jílovité půdy na tento způsob pěstování reagují velmi dobře.

Jílovitá půda může být výhoda

I když práce s jílovitou půdou vyžaduje více trpělivosti, odměnou je zahrada, která lépe drží vláhu a nepotřebuje tak časté zalévání. Při správné péči se z těžké a neoblíbené zeminy může stát jedna z nejúrodnějších půd na zahradě.

napsala Renáta Řeháková

Zdroje: redakce, gardenersworld.com, https://www.stiga.com/cz/magazine/tipy-na-zahradu/jak-uspesne-pestovat-rostliny-na-jilovite-pude-4-osvedcene-metody, https://www.itrvalky.cz/blog/jilovite-chude-pudy/