Mateřství je často vykreslované jako období plné lásky a štěstí. Realita ale bývá mnohem složitější a psychicky náročnější. Mnoho žen čelí tlaku na dokonalost, neviditelné mentální zátěži i zásadní proměně vlastní identity.

 

„Novopečená maminka prožívá radost i něhu, zároveň je ale vyčerpaná a často si neví rady. Objevují se i pocity beznaděje, přestože má pocit, že by měla být šťastná. Depresivní příznaky po porodu může zažívat až každá pátá žena, samotná poporodní deprese se pak týká zhruba 10 až 15 % žen,“ říká terapeutka Mgr. Jiřina Maršálková.Matrescence: proměna, na kterou ženu nikdo nepřipraví.

Psychická zátěž v mateřství tíží až každou pátou ženu / Depositphotos.com

Mateřství bývá v představách spojeno hlavně s láskou, naplněním a přirozeností. Realita je ale mnohem vrstevnatější. Žena totiž prochází velkou biologickou, psychickou, vztahovou i sociální změnou najednou. „Výzkumy dnes mluví o takzvané matrescenci, tedy o hluboké přeměně identity při přechodu z role ženy do role matky. Antropoložka Dana Raphael, která termín zavedla už v 70. letech, ji vnímá jako vývojovou fázi, podobně zásadní, jako třeba dospívání,“ objasňuje terapeutka Mgr. Jiřina Maršálková z Mindwell. Tento proces je přirozený, ale zároveň náročný a často nepředvídatelný.

Po narození dítěte se život ženy výrazně změní. Promění se tělo, denní režim, vztahy i množství času, který má sama pro sebe. Často i přátelé, protože začne přirozeně trávit více času s těmi, kteří mají také děti. Ženy často v tomto období hovoří o nejistotě, nespokojenosti nebo pocitu, že se v nové roli teprve hledají. Někdy nejsou spokojeny s vlastním tělem a prožívají frustraci z nedostatku času, prostoru a energie. Pro některé ženy může být porod spojen i s traumatickými prožitky, se kterými se potřebují vyrovnat. Všechno je nové, a ne vždy příjemné.

Tlak na šťastnou mámu provází pocity viny

Právě zde často vzniká rozpor mezi představou a realitou – namísto klidu a jistoty přichází nejistota, únava a tlak na zvládnutí nové role. Žena se ocitá v situaci, kdy se musí rychle adaptovat na změny, aniž by měla dostatek prostoru je zpracovat. Žena sama často očekává, že si na novou roli automaticky zvykne, ale následně zjistí, jak dlouhodobě fyzicky a emočně je péče o dítě náročná. Často bez odpočinku nebo prostoru pro vlastní potřeby. Velkou roli hraje i tlak na spokojenou a šťastnou maminku. „Když to žena takto necítí, nebo to necítí vždy, může prožívat pocity viny nebo selhání. Pocit, že to jako máma nezvládá, může vést ke snaze to skrývat, což může oddálit potřebnou pomoc. Přitom duševní potíže po porodu nejsou vzácné. Podle WHO jimi po porodu prochází zhruba 13 % žen, podle dalších zdrojů pociťuje depresivní prožívání až každá pátá žena,“ upozorňuje terapeutka.  Poporodní úzkost zasahuje zhruba 12,3 % žen a bývá méně často rozpoznaná než deprese.  U části žen (přibližně 6,2 %) se objevují také obsedantně-kompulzivní potíže. 

Pocit viny často nevychází z reality, ale z nepřiměřeně vysokých vnitřních a společenských nároků. Mnoho žen má v hlavě představu, že dobrá máma má být trpělivá, klidná, organizovaná, pečující a ještě spokojená. „Upřímně, to je Mission Impossible. Výzkum ukazuje, že rodičovský perfekcionismus a nerealistická očekávání zvyšují riziko depresivního prožívání,“ vysvětluje terapeutka s tím, že když se ženy snaží dostát nárokům bez ohledu na možnosti, dříve či později dojde k přetížení. „Americký neuropsychiatr Daniel Siegel zavedl termín Okno tolerance. To je stav, kdy máme jasnou mysl, jsme relativně v klidu a bdělí, naše nervová soustava je regulovaná. Když je toho na nás příliš, dostaneme se mimo toto okno a začneme být podráždění, vzteklí a nesoustředění, případně jdeme naopak do útlumu a odpojení,“ doplňuje odbornice.

K mateřství navíc patří podle expertky ambivalentní pocity. Na jedné straně cítíte radost, něhu, když svoje děťátko držíte v náručí. Na druhé straně jste vyčerpaná, unavená, nevyspaná. Nevíte si rady, dítě pláče a je těžké ho utišit, nic nezabírá, jste zoufalá a prožíváte vztek. Ne každá nepohoda po porodu však automaticky znamená duševní onemocnění. „Může se dostavit takzvané poporodní blues, které se objevuje v prvních dnech po porodu a projevuje se například plačtivostí, labilitou nebo zvýšenou citlivostí. Tento stav obvykle sám do dvou týdnů odezní. O poporodní depresi hovoříme až tehdy, když se obtíže prohlubují nebo trvají déle,“ vysvětluje terapeutka Jiřina Maršálková.

Neustálé přemýšlení, které nemá začátek ani konec

Velkou, ale často přehlíženou zátěží je pro maminky také takzvaný mental load. Ten zahrnuje nejen samotné vykonávání úkolů, ale především jejich plánování, organizaci, neustálé držení věcí v hlavě, předvídání problémů, rozhodování a nesení zodpovědnosti za to, že vše poběží, jak má. Matka tak myslí na režim dítěte, domácnost, školu a školku, očkování, nákupy, termíny, lékaře i potřeby partnera a emoce ostatních členů rodiny. Tato mentální zátěž je vyčerpávající právě tím, že nemá jasný začátek ani konec a často zůstává neviditelná a neocenitelná. Mámy ji dělají bez adekvátní odměny. „Novější studie ukazují, že kognitivní složka domácí práce je u matek rozdělená ještě nerovněji, než samotná fyzická práce. A právě ona souvisí se stresem, depresivním prožíváním, vyhořením i horší partnerskou spokojeností,“ vysvětluje odbornice.

„V Česku je navíc vidět, že ženy po návratu do práce odpracují stejně času, jako muži, ale současně na nich i nadále zůstává větší díl neplacené péče. To je přesně kombinace, která podporuje chronické přetížení a pocit, že žena selhává na všech frontách, i když ve skutečnosti jen dlouhodobě nese nepřiměřenou zátěž,“ nastiňuje Jiřina Maršálková. To ostatně potvrzují i data. Podle EIGE v Česku mezi rodiči dětí ve věku 0–11 let tráví více než pět hodin denně péčí a domácností 45 % žen, ale jen 18 % mužů.

 

Pokud potíže trvají déle než 14 dní, je dobré vyhledat pomoc

 

Psychické obtíže matek podle expertky nejsou individuální problém ženy, ale celé společnosti. Když společnost očekává intenzivní péči o dítě, ale současně nenabízí dost odpočinku, sdílené péče, dostupných služeb a podpory pro psychické obtíže, přetížení roste. Pokud smutek, úzkost, podrážděnost, beznaděj nebo emoční odpojení trvají déle než dva týdny, je dobré vyhledat odbornou pomoc.  Takovou možnost dnes nabízí digitální terapeutické programy Mindwell, které jako první v Česku plně hradí zdravotní pojišťovny. Žena se jich může účastnit z pohodlí domova a v tempu, které je pro ni v této životní fázi možné a pohodlné. Nemusí dojíždět osobně na sezení, ale může terapii absolvovat z vlastní pohovky, třeba v době, kdy miminko právě spí. Navíc nemusí na pomoc čekat dlouhé týdny nebo měsíce, začít může prakticky ihned, jakmile dostane žádanku například od praktického lékaře.

 

„Pokud žena přestává zvládat běžný den, má pocit selhání, ztrácí zájem o dítě a věci kolem sebe, cítí se od dítěte výrazně odpojená nebo má vtíravé a něčím podivné myšlenky, je vhodné se svěřit a obrátit se na odborníka,“ souhlasí terapeutka. Poporodní deprese a další psychické obtíže jsou léčitelné, ale nezlepší se tím, že matka vydrží, až to přejde. Kromě emoční podpory (tedy nezlehčovat, nehodnotit, neříkat, že to přece zvládají všechny maminky) je důležitá také reálná pomoc. Dopřát ženě, aby si mohla odpočinout a převzít na sebe alespoň část úkolů, na které by nemusela myslet.

Zdroje:

Mgr. Jiřina Maršálková, terapeutka a spoluautorka preventivních programů Mindwell

  https://www.who.int/teams/mental-health-and-substance-use/promotion-prevention/maternal-mental-health

  https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S221503662500197X

  https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S266691532400132X?utm

  https://link.springer.com/article/10.1186/s12888-017-1261-y