Světloplachost, odborně fotofobie, postihuje čím dál více lidí. Proč nás bolí oči i při běžném světle a jak na ni může paradoxně dopadnout časté nošení slunečních brýlí?

 

Přehnaná citlivost na světlo je poměrně běžná, podle statistik se s ní potýká 66 procent populace. Světloplachost se projevuje především nepříjemnou až bolestivou reakcí očí na běžné světlo. Lidé často popisují pálení, řezání nebo tlak v očích. „Typickým příznakem je nutkání přivírat nebo zavírat oči, případně odvracet pohled od zdroje světla. Světloplachost může být doprovázena slzením, zarudnutím očí, pocitem suchosti nebo naopak zvýšeným slzením. U některých lidí se přidává i bolest hlavy. V závažnějších případech může světlo vyvolávat výraznou bolest očí, zhoršení vidění nebo celkový diskomfort, který omezuje běžné denní aktivity,“ popsal Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.

Světloplachost, odborně fotofobie, postihuje čím dál více lidí / Depositphotos.com

Významný vliv na citlivost očí má tzv. syndrom suchého oka. Podle odborných odhadů jím trpí až 30 procent dospělé populace, přičemž ve vyšším věku a u žen je výskyt ještě vyšší. „V běžné populaci je nejčastější příčinou světloplachosti syndrom suchého oka, záněty spojivek nebo rohovky, běžná únava očí při dlouhé práci na počítači, dlouhé nošení kontaktních čoček při nedostatečné hydrataci oka, migréna. Častá je také přechodná světloplachost při nachlazení, horečce nebo při celkové únavě. Oči jsou v takových případech citlivější, ale po odeznění obtíží se stav obvykle upraví,“ vysvětlil lékař.

Světloplachost se může objevit kdykoli během života, u starších lidí bývá častější. Vlivem používání moderních technologií a sledování obrazovek v posledních letech ale přibývá mladších pacientů. „Vyšší citlivost zraku na světlo není typickým projevem zdravého stárnutí, ale ve vyšším věku se mohou objevit stavy, které ji vyvolávají. Například šedý zákal, který paradoxně může způsobovat pocity oslnění a zvýšenou citlivost na světlo, nebo méně často i změny na sítnici. Pokud se světloplachost objeví nově nebo se zhoršuje, je vždy vhodné oční vyšetření,“ doporučila Lucia Škrovinová, lékařka oční kliniky Gemini.

Zvýšená citlivost na světlo nemusí nutně znamenat, že je problém přímo v oku. Je-li zrak v pořádku, potíže mohou signalizovat jiná onemocnění. „Vždy je zásadní nejprve zjistit příčinu. Světloplachost není diagnóza – je to signál, že bychom měli pátrat dál. Vždy nemusí jít primárně o oční problém. Světlo je nejen vizuální podnět, ale i neurologický stimul. Proto může být světloplachost projevem onemocnění nervového systému – typicky například u migrény, zánětu mozkových blan, po otřesu mozku, u některých neurodegenerativních onemocnění. V těchto případech bývá oční nález zcela normální,“ uvedl Pavel Stodůlka.

Pokud se u člověka zvýšená citlivost na světlo objeví, neměl by ji podceňovat. Citlivost na světlo není jen nepříjemný pocit – často signalizuje konkrétní zdravotní problém. „Mezi závažnější stavy často patří akutní zánět duhovky, zánět rohovky – například při infekci nebo po poranění, glaukomový záchvat, meningitida, vzácně i některá autoimunitní onemocnění. Pokud je světloplachost spojena s bolestí oka, zarudnutím, zhoršením vidění, bolestí hlavy, horečkou nebo ztuhlostí šíje, je nutné okamžité vyšetření,“ upozornila Lucia Škrovinová.

Světloplachost mohou přivodit také vedlejší účinky některých léků. „Některé léky mohou světloplachost vyvolat nebo zhoršit. Typicky jde o léky rozšiřující zornici – například kapky používané při očním vyšetření. Dalším důvodem světloplachosti mohou být léky zhoršující suchost očního povrchu jako například léky proti akné s obsahem retinoidů či některá antidepresiva a psychofarmaka, která mohou kromě suchosti způsobit i rozšíření zornice nebo ovlivnit nervové dráhy zpracovávající světlo,“ vyjmenovala Lucia Škrovinová.

Světloplachost nemusí být definitivní stav, ke správné léčbě je vždy nutné odhalit její příčinu. „Během vyšetření zjišťujeme, kdy obtíže vznikly, zda jsou jednostranné či oboustranné, zda je přítomna bolest, výtok, porucha vidění nebo pohyblivosti očních bulbů, ale i jestli jsou přítomny celkové příznaky. Dále hodnotíme nález na štěrbinové lampě, to znamená vyšetření předního segmentu oka, případně oční pozadí. Měříme nitrooční tlak a kontrolujeme reakci zornic. U suchého oka používáme k léčbě umělé slzy, u zánětů protizánětlivé nebo antibiotické kapky, u migrény je to neurologická léčba, u šedého zákalu samozřejmě pomůže operace,“ vyjmenoval Pavel Stodůlka.

Fotofobii lze předcházet. „Prevence spočívá zejména v pravidelných očních kontrolách, správné hygieně – zejména u nositelů kontaktních čoček a při chronických zánětech očních víček, v dostatečné hydrataci očí při práci na počítači a pobytu v suchém a prašném prostředí. V rámci celkové péče o zdraví je to dostatek spánku, pitný režim a kompenzace chronických onemocnění. Opomíjet bychom neměli ani velice důležitou ochranu očí před UV zářením kvalitními slunečními brýlemi,“ doporučil světově uznávaný oční chirurg.

Ochrana zraku před slunečními paprsky slunečními brýlemi je pro správné fungování očí extrémně důležitá, jejich přehnané nošení může ale světloplachost vyvolat. „Dlouhodobé nošení velmi tmavých brýlí i v interiéru může vést k tomu, že si oko ‚odvykne‘ od běžné intenzity světla a citlivost se subjektivně zvýší. Proto doporučuji používat tmavé brýle přiměřeně – především venku na ostrém slunci. Pro pacienty se světloplachostí existují speciální filtrační čočky, které selektivně tlumí určité vlnové délky světla a jsou vhodné zejména u migrény nebo neurologicky podmíněné fotofobie,“ uzavřela Lucia Škrovinová.

Zdroje: MUDr. Pavel Stodůlka a MUDr. Lucia Škrovinová, lékaři oční kliniky Gemini