Na Velikonoční pondělí vyrážejí chlapci už po staletí na koledu s pomlázkami a proutěnými košíky. Symbolickým šleháním děvčat měli zajistit jejich zdraví, svěžest a krásu po celý další rok. Koledníci přitom odříkávali velikonoční koledy, za což si odnášeli výslužku v podobě vajíček, sladkostí nebo drobných darů.

 

Pondělí velikonoční, lidově zvané Červené a pověst o velikonočních vajíčkách

K Velikonočnímu pondělí, nebo taky Červenému pondělí se sice nějaké významné liturgické úkony neváží, ale je to den pomlázky (také dynovačky, mrskačky, šlehačky, binovačky) a tato tradice se dodnes udržuje. Chlapci a muži chodí s pomlázkami vyšlehat děvčata. Na mnoha místech bylo zvykem číhat na děvčata brzy ráno, když šla do kostela. Leckde se přidávalo i polévání děvčat vodou, aby byla zdravá. Ve všech krajích pak patří k pomlázce pestře malovaná vajíčka - kraslice. Ty se ale nerozdávaly každému, kraslici dostával hoch jako dárek od děvčete, které našlehal. Byly darem velmi cenným, protože na skořápkách byla vytvořena šikovnýma rukama děvčat leckdy umělecká díla mnohdy hodiny trvající.

Hospodář hned ráno našupal všem domácím pomlázkou, aby byli po celý rok čilí. Odpoledne pak patřilo dětem. Za vsí bývalo živo, hráli se zde různé hry o vajíčka. Večer pak patřil mládeži trošku odrostlejší, která se veselila v sále při muzice. Druhého dne pak šlehala děvčata hochy. Skončilo to většinou tím, že se šlehali všichni navzájem. Tímto dnem celé slavná pomlázka také končila. V některých krajích se provozovala přímo pomlázka milostná, kdy mládenci dívky nešlehali, ale večer si k nim potají chodili pro dárek v šátku. Vyšívaný šátek pak nosil muž na krku na znamení, že je zadán. Požádat dívku o pomlázku se někde rovnalo požádání o ruku. Na Slovácku zůstala živá tradice romantického nočního zpívání chlapců pod okny svobodným děvčatům či přímo své vyvolené. V Praze se pomlázka spojovala přímo s vyznáním lásky. Pozvání na Velikonoční korzo cestou k Emauzskému klášteru se stalo symbolickým vyznáním láskyplných citů.

Je to zvyk prastarý a k jeho vzniku se váže jedna pěkná pověst:

Když Pán Ježíš Kristus a sv. Petr chodili po světě, přišli do vsi a v jednom stavení poprosili chudou chalupnici o kousek chleba. Ta však v celém domě neměla ani suchou skývu, ale přece chtěla hosty náležitě uctít. Vzpomněla se, že má ve spíži odloženo několik vajíček, která chtěla následující den prodat ve městě a zakoupit si trochu mouky. Vajíčka uvařila a nabídla je hostům. Ti pojedli, pěkně za jídlo poděkovali a odešli. Jaké však bylo překvapení chudé chalupnice, když zbylé skořápky od vajíček se pondělí dávají mužům i chlapcům malovaná vajíčka na důkaz dobré vůle, lásky a přátelství.

Pondělí velikonoční - červené v lidové pranostice

• Je-li deštivé Červené pondělí, neurodí se obilí.
• Na Červené pondělí má hospodář vyšlehat všechnu čeládku, aby zůstala po celý rok pilná a zdravá.
• Vítr, který vane od Velikonoc do svatého Ducha, se prý drží po celý rok.

Velikonoční pondělí je dnem oslav, konce půstu a hodování. Jídlo na tento den má symbolizovat plodnost, nový život a sílu po dlouhé zimě. .Co by na stole nemělo být? Podle tradic by se na Velikonoční pondělí nemělo jíst maso z králíka, aby člověk nebyl celý rok bázlivý.

 

napsali Hana Formánková a Jiří Glet

zdroje:

redakce

Česká biskupská kancelář

Velká kniha lidových obyčejů a nápadů od Martina Bestajovského, rok vydání 2019 - nakladatelství cpress

Použitá fotografie / Generováno pomocí AI / ChatGPT