V zimním období a hrozícím náledí je to jedno z nejběžnějších zranění chodců po pádu. Poškození vazu hlezenního kloubu patří k nejčastějším úrazům bez ohledu na věk či aktivity.

 

K vymknutí, výronu či podvrtnutí dojde tehdy, když se kotník vyskytne v nepřirozené pozici, vyvrátí se. Dochází k natahování vazů a jejich případnému natržení. Je třeba ovšem zdůraznit, že není výron jako výron.

Výron kotníku patří k nejčastějším úrazům na náledí / Depositphotos.com

Zranění můžeme rozdělit na tři stupně podle jeho intenzity.

1. stupeň (natažení) – nejlehčí typ poranění, kdy se vazy natáhnou minimálně, nedošlo k jejich natržení. Postižené místo nejspíše oteče, ale do pár dnů to splaskne. Zhruba dva dny nohu příliš nezatěžujte.

2. stupeň (natržení) – dochází už k natržení menšího počtu vláken a větší bolesti. Otok se objevuje delší dobu včetně modřiny a pociťujete jisté omezení v pohybu. Je třeba nohu odlehčovat alespoň pět dní, ale přesnější pokyny vám dá lékař. Doporučuje se i trénovat propínání a flexování špičky.

3. stupeň (přetržení) – nejtěžší typ poranění, kdy dojde z velké části k přetržení vazu. Na kotník nelze našlápnout, je zcela nestabilní. Omezení došlapování na postiženou končetinu trvá přibližně šest týdnů, rekonvalescence až měsíce.

Jak výron poznáte a co byste tedy měli dělat, jestliže na něj máte podezření?

Pokud špatně došlápnete a začne vás to bolet (především během nějaké zátěže) a zároveň se kolem vytvoří otok a podlitina, s největší pravděpodobností je kotník opravdu vymknutý. Zlomenina není tak častá, ale jestli máte obavy a nechcete nic podcenit, raději si zajděte k ortopedovi nebo na chirurgii.

„Distorze hlezna (podvrtnutý kotník) je v zimním období jedno z nejběžnějších zranění chodců po pádu na náledí a typické je také pro běžkaře či bruslaře. Při špatném došlapu nebo zkroucení nohy na kluzkém povrchu dochází k natažení či částečné ruptuře vazivových struktur z vnitřní nebo častěji z vnější strany hlezenního kloubu. Jako „těžkou“ distorzi označujeme, když jsou vazy úplně přerušené. Bolest přichází ihned, následuje otok a ztráta hybnosti kotníku. V takových chvílích je důležité nohu zejména stáhnout  elastickým obinadlem, chladit, dát ji do vyvýšené polohy (výš než srdce) a nechat ji v klidu,“ uvedla hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková.

První kroky většiny zraněných vedou do čekáren chirurgií nebo ortopedií, kde se díky rentgenovému vyšetření potvrdí či vyvrátí poškození kostí. Případně se nasadí sádra a lékař naordinuje klidový režim. Méně obvyklá, ale stejně žádoucí je při vyloučení fraktury okamžitá návštěva fyzioterapie, kde se odborníci postarají o rychlé zhojení měkkých tkání. Délka rekonvalescence, klidového režimu a chůze o berlích se tak zkrátí na minimum. Místo několika měsíců či týdnů je člověk vyřazen z aktivního života jen na pár dní. „Vyvrtnutý kotník vyžaduje znehybnění sádrou jen v nejtěžších případech, kdy jsou vazy zpřetrhané. Svaly a kosti mohou srůst relativně rychle, ale poranění vazů a kloubů se bez včasné péče hojí dlouho a komplikovaně. Proto u vyvrtnutého kotníku doporučuji včasnou návštěvu fyzioterapie,“ vysvětlila Iva Bílková.

Zdroj: Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky