Ke svátečnímu 6. lednu se vztahuje legenda o třech králích - mudrcích z východu, kteří se přišli poklonit malému Ježíši do Betléma a přinesli dary - zlato, kadidlo a myrhu. Tento svátek, Zjevení Páně (Epifanie), připomínající Ježíšův křest, se slavil už ve 3. století, zatímco datum Vánoc na 25. prosince bylo ustáleno mnohem později (v Římě kolem 4. stol.).

 

Známou podobu s Kašparem, Melicharem a Baltazarem dostala legenda až ve středověku a předváděla se na jejich památku v kostelech jako vánoční hra. Byla tak oblíbená, že zlidověla a rozšířila se mimo kostel na ulici a do domů, kde ji začali předvádět v rámci koledy kantoři se svými žáky. V muzejních sbírkách se dochovalymalé tištěné lístky s tříkrálovým obrázkem, které při tom rozdávali.

Svátek svatých Tří králů  / Depositphotos.com

V kostelech se ten den při bohoslužbách žehnala voda a křída. Požehnanou křídou pak psávali faráři na dveře písmena K+M+B, začáteční písmena Christus mansionem benedicat, což v překladu znamená Kristus ať požehná tomuto příbytku. Podle lidové víry se ale jedná o zkratku začátečních písmen Tří králů, což však mělo stejný význam - požehnání domu i jeho obyvatelům. 

Tradice tříkrálové koledy se udržovala ve městech i na vesnicích ještě dlouho ve dvacátém století. Pokud koledovaly samy děti, oblékly se do dlouhých košilí a na hlavách měli papírové koruny. Ten vzadu měl vždy začerněnou tvář. Jeden z chlapců držel dlouhou hůl s velkou žlutou papírovou hvězdou, druhý nesl ve dnu proděravělou plechovku jako kaditelnici a třetí nosil pytel nebo koš na koledu a jako žezlo kužel s přeslice. Koledníci zazpívali známou koledu. Pak jako kadidlem vykouřili a vodou z kropítka postříkali světnici.

Starobylý a velmi pěkný zvyk chození na Tři krále přetrval dodnes. A zde je text staročeské tříkrálové koledy, kterou by děti měly znát, dříve než se převlečou za Tři krále a vydají se na koledu:

My Tři králové jdeme k Vám, štěstí, zdraví přejeme Vám. 

 Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k Vám přišli zdaleka.

 Daleko-li cesta vaše? Do Betléma mysl naše.

 Copak ty tam černej vzadu, vystrkuješ na nás bradu?

 Aj, já nejsem černej, jsem jen od slunce opálenej.

 Slunce je toho příčina, že je má tvář opálena. 

 Kdybys na slunce nechodil, nebyl by ses tak opálil.

 Slunce je drahé kamení a to od Kristova narození.  

Zajímavostí je, že někde ale hned po odchodu koledníků lidé utíkali smazat Kašpara aneb písmeno K: věřili totiž, že když to neudělají, slepice nebudou snášet dost vajec.

 Tři králové v lidové pranostice:

• Na Tři krále mrzne ve dne i v noci stále.
• Na Tři krále – zima stále.
• Třpytí-li se tříkrálové hvězdy, budou se hojně rodit bílé ovečky.
• Je-li v tříkrálové noci mnoho hvězd, urodí se hojně brambory.
• Na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o krok dále.
• Je-li na Tři krále jasno, zdaří se pšenice.

Na Tři krále se zpravidla odstrojovaly vánoční stromky, ukládaly ozdoby a jesličky, dojídaly vánoční dobroty. Končila tak všechna vánoční poezie. Hospodář udělal z kmínku vánočního stromku kvedlačky a osekané větvičky hodil do kamen.

V té době se už nenápadně prodloužil den...

zdroje:

Jiří Glet: Ten vánoční čas, probouzí lásku v nás / kknihy.cz, jiriglet.cz

Publikace: Zima na polabské vesnici