Laskavost často není jen o milém slově nebo úsměvu. Někdy znamená všimnout si, že se někdo ve vašem okolí stahuje do sebe a neotočit se zády. Laskavost v podobě všímavosti může být prvním krokem k záchraně.

 

Co dělat, když máte pocit, že se vaši blízcí potýkají s domácím násilím

Domácí násilí často nepřichází s modřinami, ale tiše jako kontrola nad každým krokem, nenápadná izolace od přátel nebo manipulace, která člověka znejistí i v maličkostech. Lidé, kteří se do takové situace dostanou, se postupně mění. Stahují se do sebe a vyhýbají se kontaktu. Právě v těchto drobných změnách může okolí rozpoznat, že se něco děje. A blízký člověk má často mnohem větší vliv, než si myslí. Jenže komunikace v případě takového podezření je náročná a vyžaduje velmi citlivý přístup.

psychoterapeutka Lucie Horníková / se svolením Hedepy

„Komunikace s osobou, zažívající domácí nebo partnerské násilí je velmi těžká, protože sebemenší tlak či pocit, že se tyto informace, které mi oběť sdělí, dostanou k násilníkovi nebo na veřejnost je paralyzující. Oběti velmi často mají pocit, že se jim vlastně neděje nic tak strašného, že si takové chování vlastně možná zasloužili, a proto násilníka omlouvají,“ vysvětluje psychoterapeutka Lucie Horníková. Dodává, že v těchto situacích se často objevuje tzv. syndrom vařené žáby, kdy si člověk postupným zhoršováním své situace drobné, postupné změny a eskalaci už ani neuvědomuje.

Někdy pomůže obyčejné objetí, být nablízku a ujišťovat

Když blízký člověk odmítá pomoc a svou situaci neřeší, i přestože máte vážné obavy o jeho bezpečí, může to být frustrující a bolestivé. Podle terapeutky je klíčové mu dávat jasně najevo, že jste tu pro něj za všech okolností. Někdy je dobrým začátkem obyčejné objetí, naopak nátlak se obvykle míjí účinkem. „Určitě nejsou vhodné věty typu: proč s tím proboha nic neděláš, tohle není normální. Člověk v roli oběti totiž často dlouhou dobu prožívá vše sám ve svém nitru a jeho vnímání reality může být pokřivené. Obvykle také trpí strachem ze zostuzení před kolegy, známými nebo rodinou,“ říká Lucie Horníková. Důležitá je vždy respektující a empatická komunikace v podobě ujištění „Jsem tady pro tebe v každé situaci, nejsi na to sám/ sama. Není to tvoje vina ani chyba, prostě to tak je a existuje cesta ven. Týká se to často i lidí úspěšných a slušných rodin, není to ostuda,“ radí terapeutka.

Konkrétními možnostmi řešení mohou být konzultace s psychoterapeutem, kontaktování sociálních pracovníků organizací jako je Bílý kruh bezpečí nebo Intervenčních center pro osoby ohrožené domácím násilím. Od roku 2007 obětem pomáhá i zákon o vykázání a zákona na ochranu obětí, který zlepšuje postavení oběti ve správních a přestupkových řízeních. Zároveň lze využít utajených bydlení a azylových domů, které nabízejí okamžitou a diskrétní pomoc. Pokud se člověk rozhodne pomoc využít, je potřeba jednat rychle a efektivně. Odhodlání k úniku z násilného prostředí totiž bývá křehké a může se rychle vytratit. I pokud dotyčný vaši nabídku odmítne, neznamená to, že byla zbytečná. Pomoc může být proces a mnohdy trvá týdny, měsíce i roky, než se oběť rozhodne ji přijmout. Důležité je nerezignovat, ale udržovat spojení, připomínat svou podporu a dávat najevo, že tu budete, až přijde čas.

Pokud jste svědkem násilí, naplňuje se oznamovací povinnost

Jsou ale i situace, kdy už nestačí čekat. Když je ohrožen život, zdraví nebo jsou přítomné děti, může být namístě obrátit se na odbornou pomoc. Nejde o zradu, ale o ochranu života. „V určitých situacích se naplňuje i tzv. oznamovací povinnost, jste-li přímo svědky nějaké události, evidujete-li omezení kontaktu a často i neustálou kontrolu telefonické i osobní komunikace. Bohužel i zde jste velmi svázáni výpovědí, potvrzením událostí ze strany oběti. Vyplatí se kontaktovat například pracovníky Bílého kruhu bezpečí, Intervenčního centra, které sídlí v každém kraji a jehož pracovníci jsou proškoleni na komunikaci s oběťmi i na správné vyhodnocení situace,“ radí terapeutka Lucie Horníková. s tím, že hlášeními se samozřejmě zabývá také Policie České republiky na lince 158. Při výjezdech ale bohužel často dochází k popírání.

Pomoc v krizových situacích je o trpělivosti, všímavosti, nehodnocení a ochotě být tu. A právě to může být největší laskavost, jakou někomu nabídnete. Domácí násilí nemá jednoho viníka ani jednu oběť. Týká se žen i mužů, seniorů, vysokoškoláků, lidí z měst i vesnic, heterosexuálních i homosexuálních párů. Nezáleží na vzdělání, věku ani společenském postavení. Od roku 2007 navíc existuje v České republice právní nástroj, který obětem dává možnost alespoň dočasně uniknout z bezprostředního nebezpečí: institut vykázání násilné osoby ze společné domácnosti, který může realizovat Policie ČR nebo soud prostřednictvím předběžného opatření. Je to důležitý krok, ale jen jeden z mnoha, které vedou k bezpečnějšímu domovu.

 

Zdroj: Lucie Horníková, psychoterapeutka, Hedepy