Navenek vše působí v pořádku. Na monitoru rozkliknuté tabulky, v ruce káva, kalendář přeplněný schůzkami. Jenže uvnitř? Prázdno. Ztráta zájmu, motivace, smyslu. Žádný hluk, žádný stres, jen ticho. O boreout syndromu se příliš nemluví, protože nevypadá nebezpečně. Opak je ale pravdou.

 

Mezi jeho hlavní příčiny patří stereotypní činnost, absence růstu, nejasný smysl práce nebo nedostatek kontaktu s lidmi. „Boreout syndrom, tedy chronická nuda, není v českém prostředí novým jevem, byť studií na toto téma je stále málo. Už před začátkem devadesátých let, než vznikly úřady práce a oficiální registrovaná nezaměstnanost, byli zejména mladí absolventi často postaveni do situace, kdy jejich hlavním úkolem bylo pouze vydržet směnu bez skutečné pracovní náplně,“ popisuje Monika Kohoutková, psychoterapeutka.

Nudí vás práce? Možná trpíte boreout syndromem / Depositphotos.com

Jde o stav, který vede k frustraci, stagnaci a pocitu nepotřebnosti. V českém prostředí má dle psychoterapeutky tento jev hluboké kořeny právě v dobách, kdy lidé měli jen minimální možnost volby, jestli a jakou práci chtějí vykonávat. Syndrom však dostal jméno až ve 21. století, a to díky švýcarským autorům Philippu Rothlinovi a Peteru R. Werderovi, kteří ho popsali v roce 2007 v knize Diagnose Boreout.

Boreout není lenost

„Ten stav přichází nenápadně. Jako pomalé vypínání systému. Klienti popisují únavu, ztrátu chuti mluvit o práci, vnitřní odpojení,“ říká Monika Kohoutková z Hedepy. Typickým znakem je předstírání zaměstnanosti. Namísto produktivity přichází nenápadné strategie jako přehnané tříštění úkolů, schůzky bez jasného obsahu, simulace vytížení. Ne kvůli pohodlí nebo lenosti, ale ze strachu z odhalení. Z potřeby zachovat iluzi, že člověk někam patří. „Nejde o to, že by člověk nechtěl pracovat. Naopak – často má chuť a hlavně schopnosti, jen není vyzván,“ upozorňuje Monika Kohoutková. Frustrace z nevyužitého potenciálu pak přerůstá v apatii, psychosomatické potíže, ztrátu identity. Chronická nuda nevzniká intenzitou a přehlcením. Vzniká v prostředí, kde se nic neděje. Kde nejsou výzvy, zpětná vazba a smysl. Ticho tu nahrazuje důvěru a je jedním z prvních varovných signálů.

Boreout syndrom se vyskytuje napříč profesemi i věkovými skupinami, od administrativních pozic po vysoce kvalifikované odborníky. Nuda a nedostatek smysluplné práce rozhodně nejsou doménou pouze „nižších“ pozic. Zasahují i manažery a experty. „Jedním z klíčových rizikových faktorů je, pokud člověk staví svou identitu a naplnění primárně na pracovním životě – v takovém případě je ztráta podnětů a smyslu v práci zvláště devastující,“ říká psychoterapeutka z Hedepy a popisuje typické projevy boreoutu, se kterými se mezi svými klienty setkává nejčastěji:

• pocity mentálního úpadku, stagnace, nepotřebnost a odcizení;
• snížená angažovanost, apatie, vyhýbavé strategie („zabíjení času“), prokrastinace;
• nízké sebevědomí, pocity viny a studu, krize profesní identity;
• z dlouhodobého hlediska i psychosomatické potíže a riziko rozvoje úzkostných či depresivních stavů.

Některé projevy syndromu znudění jsou podobné těm, které lidé zažívají při opačné diagnóze, tedy syndromu vyhoření. Ten má naopak příčinu v přehnaném vypětí a vyčerpání z psychicky nebo sociálně náročných činností. Závažnost obou syndromů je však srovnatelná.

 „S mírou nadsázky a velmi zjednodušeně přirovnávám syndrom znudění ke stavu dítěte, které je ještě výrazně závislé na rodičích. Pokud má minimum podnětů, často zlobí, pláče nebo je naopak netečné. Jakýkoliv tento projev chování z dlouhodobého hlediska nepřináší smysluplný čas v životě,“ vysvětluje psychoterapeutka Monika Kohoutková z Hedepy.

 

Zdroj: Monika Kohoutková, psychoterapeutka z online psychoterapeutické platformy Hedepy