Tyto dny jsou sice součástí vánočního období, ale žádné církevní ani lidové oslavy se při nich dříve nekonaly. Až totiž v roce 1582 zavedl tento předěl gregoriánský kalendář a jen shodou náhod připadl právě na svátek svatého Silvestra, papeže, který žil ve 4. století a ve známost vešel vydáním četných liturgických předpisů.

 

Proto ani veselé loučení se starým a vítání nového roku nemá tak hluboké kořeny. Do cyklu lidových oslav se dostalo až v pozdním středověku. 

Silvestr a Nový rok jsou spojeny s mnoha pověrami / Renáta Řeháková

Lidé si zvykli chodit do kostela poděkovat za vše dobré, co je v minulém roce potkalo a poprosit o požehnání i pro příští rok. V některých domácnostech býval zvykem pořádat velký úklid, při kterém se spálilo všechno, co se nemělo přenášet do nového roku. Večer pak bývala jen společná večeře podobná té štědrovečerní. Silvestrovská oslava neměla skončit před půlnocí, aby lidé mohli přivítat Nový rok hned v jeho prvních minutách. Původně vážné očekávání příštího roku se až časem měnilo v bujné veselí s připíjením a přenášelo se do hospody.

Pověry: Jak na Nový rok, tak po celý rok

Nový rok začal být posuzován jako osudový den pro příští rok také až mnohem později. I jeho magický začátek provázela hojnost jídla, obdarovávání, přání štěstí a zdraví. Do domácností chodily takzvané ometačky, které ometly plotnu a kamna, aby celý rok pěkně hořela a přály všeho dobrého, za což obdržely almužnu.

Hlavní novoroční pověrou bylo, že co se ten den dělá, bude mít vliv na budoucí celoroční konání. Lidé by se neměli hádat a mít dobrou náladu. Kdo má při sobě peníze, bude je mít celý rok. Každý by měl mít u sebe ten den něco nového, aby byl po celý rok jako nový. Běda, kdyby hospodyně rozbila nějaké nádobí. Také se ten den nemělo z domu nic vynášet. Co by se ze stavení vyneslo, v příštím roce by chybělo. Hospodyňka přes silvestrovskou noc nesměla nechat sušit prádlo, to věstilo smrt někoho blízkého. Pokud do domu jako první host vstoupila stará žena, mělo to přinášet smůlu, naopak za předobré znamení bylo považováno, byl-li prvním hostem vstupujícím do domu dítě, mladá dívka nebo muž. 

Co se jedlo?

Někde mívali na Nový ro čočku a věřili, že jim přinese peníze. Zvyk jíst o půlnoci ovar a křen s jablky pro štěstí pochází z 19. století. Nejedla se drůbež, aby štěstí nemohlo "uletět" a ryby, aby štěstí  "neuplavalo".

Nový rok v lidové pranostice: 

• Svítí-li na Nový rok jasně slunce, bude hojná úroda.
• Je-li na Nový rok hezky, budou pěkné žně.
• Na Nový rok déšť, o Velikonocích sníh.

 

zdroje:

Jiří Glet: Ten vánoční čas, probouzí lásku v nás / kknihy.cz, jiriglet.cz

Publikace: Zima na polabské vesnici