Čtvrtá adventní neděle, zvaná zlatá, je chvílí, kdy se v domech rozhoří poslední svíčka a atmosféra očekávání naplní pokoj. Blíží se završení času adventu a přechod do vánočních svátků. Advent má představovat především čas naděje. Je obdobím vzpomínání a také očekávání.

 

Když se rozsvítí andělská svíčka

Čtvrtá adventní neděle, nazývaná zlatá, má ze všech adventních nedělí nejjemnější a nejhlubší atmosféru. Stojí na prahu Vánoc, jako by už držela za kliku u dveří. V ten den zapalujeme poslední svíčku, andělskou, která má tradičně fialovou barvu a která nese poselství míru, pokoje, lásky a tiché radosti. Podle dávných zvyků ji zapaloval otec rodiny jako symbol ochrany, jistoty a pevnosti, aby domovu požehnal a přivolal do něj klid.

Čtvrtá adventní neděle, zvaná zlatá / Depositphotos.com

Chvíle posledních příprav a tradic

Celý čtvrtý adventní týden býval v minulosti mimořádně naléhavý. Lidé intenzivně dokončovali přípravy, ale zároveň si uvědomovali, že už brzo všechna práce ztichne. Domy se uklízely naposledy před svátky, chystaly se zásoby potravin, maso, mouka a ovoce. V každé chalupě vonělo kynuté těsto, protože se pekla vánočka, symbol hojnosti, ochrany a naděje.

V mnoha rodinách se stavěly jesličky, jak se říkalo betlémům. Tradice betlémů sahá až do 13. století, kdy podle legendy nechal František z Assisi postavit první živé jesle. Od té doby se betlém stal symbolem Vánoc v celé Evropě, u nás pak krásným doplňkem ke zdobenému stromku. V každém betlému má své místo Svatá rodina, pastýři, zvířata i Tři králové. A nad nimi anděl, který přináší pokoj lidem dobré vůle. Andělé se v adventu objevují už od Mikuláše, ale v posledním týdnu jejich symbolika ještě sílí, připomínají čistotu, dobro a lásku, která má provázet celé Vánoce.

Vánočka byla jedním z nejdůležitějších pokrmů. Její tvar připomínal Ježíška v povijanu, zato její spletené prameny měly chránit domácnost před zlými silami. Než se začala péct doma, směli ji dělat jen pekaři, teprve když se dostala na domácí stoly, obestřela ji řada  magických zvyků. První hotovou měl dostat hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Do těsta se také zapékala mince, a kdo ji našel, měl jistotu, že bude zdravý a šťastný po celý další rok. Na chudších stolech zastoupily penízek šípek nebo česnek. Zato připálená, sražená či natržená vánočka věštila do příštích časů velkou smůlu.

Opomenout nelze ani mísu s ovocem, která se chystala na vánoční stůl. Symbolizovala tichou modlitbu za dobrou úrodu a víru, že nadcházející rok přinese stejný blahobyt jako ten minulý.. V míse byla jablka, hrušky, ořechy, později i citrusy. Ty se však staly dostupnými až ve 20. století.

Čtvrtý týden byl prostoupen zvláštním očekáváním. Temné dny mezi 12. a 21. prosincem, které je třeba chránit vůněmi bylin, už byly u konce. Lucky už do domácností nechodily. O to více se lidé obraceli k útulnosti, přívětivosti a lásce. 

Domácnost v posledním adventním týdnu

V domácnostech to v posledním adventním týdnu vždy žilo. Na stolech byly rozpracované dobroty, vánočka, poslední várky cukroví, někde i tradiční povidlový odvárek, který hospodyně vařily několik dní. Umyté ovoce se skládalo do misky, aby zdobilo štědrovečerní stůl a přinášelo požehnání.

Stromeček se dříve zdobil až 24. prosince dopoledne, celé rodiny byly u toho. Dnes už ho mají lidé často připravený dřív, ale tradice společného zdobení stále přežívá. Je to krásný rituál. Zavěsit poslední ozdobu, špičku na vrchol stromečku, by podle zvyků měla hlava rodiny.

Domovy také začínaly vonět purpurou, františkem nebo vonnými bylinami. Okna byla umytá, podlahy připravené, prádlo vyžehlené. Ale už se nespěchalo tak jako na začátku adventu. Teď už šlo víc o atmosféru než o výkon. Všude panovalo tiché očekávání. A především, vše, co se v domácnosti dělalo, se dělalo proto, aby byla krásná pro rodinu, ne aby byla bezchybná. Když se něco nepovedlo, nikdo si s tím nelámal hlavu. Adventní čas byl o klidu, laskavosti a společném zážitku.

Čas, který dozrál k lásce

Když zapálíme čtvrtou svíčku, jako by se celý adventní příběh uzavřel. Naděje první neděle, mír druhé, radost třetí, všechny se sbíhají v té poslední, nejtišší ze svíček, která nese jméno Láska. Je to světlo, které připomíná Svatou rodinu v betlémské stáji i všechny rodiny, které se těší na společné svátky.

Čtvrtá adventní neděle je plná citu a tichého dojetí. Je to chvíle, kdy konečně přestaneme spěchat. Kdy si uvědomíme, že dárky nejsou všechno. Kdy se obejmeme s těmi, se kterými chceme být. A kdy světlo andělské svíčky říká, teď už je čas zpomalit, nadechnout se a těšit se.

 

Zdroj: redakce, https://news.samsung.com