Zlaté prasátko je typicky českou vánoční pověrou, která vznikla už ve středověku. Podle pověry každý, kdo celý den až do štědrovečerní večeře nebude jíst maso, uvidí zlaté prasátko. 

 

Vidina přislíbená za neporušený předvánoční půst

Zlato bylo hlavně symbolem pro vidinu hojnosti a prosperity do dalšího roku. Tradice zlatého prasátka má kořeny ve středověku a spojuje keltské pohanské symboly slunce a kance (znaky hojnosti, které měly přinést blahobyt v zimě) s křesťanskými Vánocemi.

Zlaté prasátko je českou vánoční pověrou / Depositphotos.com

Adventní půst končil na Štědrý večer s východem první hvězdy a tehdy zasedla rodina ke slavnostní večeři. Večeře měla několik chodů a tradiční česká jídla byla jiná, než jak je známe dnes. Proto se během dne podávají obvykle bezmasá jídla, jako je např. staročeský kuba. Mimochodem, doba adventní měla v dávnějších časech dokonce sedm týdnů. Začala někdy na svatého Martina. To znamenalo půst 40 dní před Vánocemi, tedy podobně jako na Velikonoce.

Půst na Štědrý den:

Nesmí se jíst: Maso (často se jí jen ryba na večeři), sladkosti, chlebíčky. Někteří lidé dodržují úplný půst a nejedí nic až do štědrovečerní večeře.

Co se jí: Lehčí bezmasá jídla jako kuba, zelňačka nebo jiná polévka.

Kdy: Od půlnoci nebo rána až do západu slunce či večeře.

Ač se odnepaměti postili v době adventu zejména věřící, dnes je půst na Štědrý den tradičním českým vánočním zvykem bez ohledu na náboženskou příslušnost. Valburga Vavřinová ve své Malé encyklopedii Vánoc zmiňuje, že dříve se v českých zemích nevěřilo jen na prasátko. V určitých obdobích jej suploval třeba kohout, beránek nebo telátko. Podstatná byla právě zlatá barva.

Tato tradice je zážitkem hlavně pro děti, podle rodinných zvyků rodiče postícímu se dítěti zlaté prasátko často předvedou, třeba v podobě odrazu zrcátka na zdi. Dodržování tradic prostě k Vánocům patří, spolu s nimi totiž získávají svátky své kouzlo.

napsala Renáta Řeháková

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlate_prasatko

VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 1. vyd.. vyd. Praha: Libri, 2000. 286 s.