Až 40 % žen nad 65 let trpí artrózou, každá sedmá žena se potýká s inkontinencí a syndrom karpálních tunelů postihuje ženy třikrát častěji než muže.

 

Ženské tělo: Unikátní anatomie s rizikovými faktory

Proč jsou na tom někdy zdravotně ženy hůře? Odpověď tkví v hormonech a anatomii. Ženské tělo má přirozeně vyšší laxicitu vaziva, což zvyšuje riziko řady onemocnění. „Často se ve své praxi setkávám s diagnózami, jako je hypermobilita, poranění předního křížového vazu či syndrom karpálních tunelů, který postihuje ženy až třikrát častěji než muže," říká Bc. Eliška Kabelková, která se dlouhodobě věnuje možnosti prevence a léčby prostřednictvím moderní fyzioterapie.

Fyzioterapeutka Bc. Eliška Kabelková / se svolením Nemocnice AGEL Říčany

Statistiky jsou neúprosné: artróza postihuje 12–20 % české populace, u seniorů nad 65 let však číslo raketově stoupá až na 40 %. Revmatoidní artritida zasahuje 0,5–1 % populace, přičemž ženy jsou opět ve vyšším riziku.

Inkontinence: Tabu, o kterém se (ne)mluví

Možná nejskrývanějším problémem zůstává inkontinence. S únikem moči se potýká 13–14 % populace, přičemž ženy nad 65 let patří do nejvyšší rizikové skupiny. Přesto se o tomto tématu příliš nemluví, ačkoli řešení existuje.

„Pravidelné posilování, a to ideálně 3krát denně kombinací pomalých stahů (5 až 10 s, 10 opakování) a rychlých stahů (10 opakování), zlepšuje nejen kontinenci, ale i stabilitu trupu, držení těla a kvalitu sexuálního života. Cviky lze provádět kdykoli a kdekoli, podporu nabízejí i například biofeedbackové pomůcky. Posilovat by měly ženy po porodu, v menopauze, ale také i muži například po operaci prostaty," doplňuje vedoucí fyzioterapeutka Nemocnice AGEL Říčany Lenka Ulom.

Kegelovy cviky, které Dr. Arnold Kegel navrhl již ve 40. letech 20. století, přitom neslouží jen seniorkám – měly by je provádět všechny ženy po porodu, v menopauze i preventivně v mladším věku.

Fyzioterapie jako záchrana: Nefarmakologická cesta ke zdraví

Dobrou zprávou je, že mnoho těchto potíží lze zmírnit nebo dokonce předejít pomocí cílené fyzioterapie. Nefarmakologická léčba zahrnující cvičení, manuální terapii a další techniky tvoří základ terapie pohybového aparátu – teprve při nedostatečné úlevě se přidává farmakoterapie nebo chirurgický zákrok.

„Při dobře nastavené fyzioterapii se mohou obtíže zmírnit, což zvyšuje soběstačnost, kvalitu života a délku života ve zdraví," dodává Kabelková. Ideální je kombinovaný přístup zahrnující spolupráci revmatologa, ortopeda, fyzioterapeuta a nutričního poradce.

Zdroj: Bc. Eliška Kabelková a Lenka Ulom, fyzioterapeutky z Nemocnice AGEL Říčany