Kdysi slavná značka zmizela, receptury se proměnily v popel a název pomalu upadl ve smutné zapomnění. Dnes je však zpátky a to se vší poctivostí. Ikonická Karáskova limonáda, Fénix, který vstal z popela. A muž, který stojí za takovým znovuzrozením? Jmenuje se David Prchal a rozhodně o byznysu nemluví jako o světě tabulek a čísel. Vůbec ne. Naopak hovoří o paměti, charakteru a odpovědnosti. A také o tom, že někdy je nejlepší být na všechno sám.

 

David Prchal se za statistikami nebo PR kampaněmi rozhodně nehoní. Je věcný, na slova úsporný a o věcech mluví bez příkras a narovinu. Ale když začne vyprávět o limonádách, sirupech, recepturách a tradici, zpozorníte a zjistíte, že je to člověk, který určitě nejde cestou nejmenšího odporu. Není proto divu, že příběh Karáskovy limonády není příkladem klasického návratu nějaké retro značky, která se znovu dostala na výsluní jen tak. U Davida Prchala můžeme vnímat spíše něco jako tichý vzdor, osobní výzvu a přímou reakci na svět, kde se často sází více na pozlátko než na obsah. A to se dnes bezesporu cení…

David Plchal a ikonická Karáskova limonáda / foto se svolením Davida Prchala

Kdy jste se poprvé setkal se jménem Karáskova limonáda a co vás na jejím příběhu nejvíce zaujalo? Vzpomeňte prosím.

S příběhem pana Karáska jsem se poprvé setkal, když jsem kupoval Kalabrii. Byl to úžasný příběh chlápka z Kročehlav, co začal vozit potraviny do celé Evropy. Ale jestli se ptáte na detail, který mě oslnil nejvíc, tak je to export do Švýcarska. To je opravdu vysoká laťka.

Co pro vás osobně znamená odkaz první republiky, k němuž se vaše značka hlásí?

Podle mě není nic špatného na tom si nějakou vzpomínku nebo část historie zidealizovat. Pro mě to není odkaz první republiky, ale značky výjimečné kvality, kterou já nechci urazit nebo pošpinit svými výrobky. Jen se nikdy nedozvím, jestli by měl Karásek radost. Tak se o to alespoň snažím.

Moc mě zaujalo, že pan Josef Karásek tehdy raději spálil všechny receptury, než aby pracoval ve znárodněném podniku. Může nás takový čin inspirovat i v dnešním podnikání? Inspiruje něčím vás?

No jo, někdy jsem byl podobný. Některé lidi je těžké si koupit. Asi by byl život jednodušší, ale já mám radši rovnou páteř. Jako Karásek.

Jak vypadaly vaše úplně první kroky po převzetí značky?

Já jsem nepřevzal značku. Já převzal sodovkárnu. S mizernou pověstí. A bez značky Karáskova limonáda. Ta musela teprve vzniknout nebo chcete-li, vstát z popela…

Čemu jste musel při obnově věnovat nejvíce energie?

Zajistit, aby to, co jsem koupil, aspoň trochu fungovalo a nezkrachovalo, abych mohl zároveň tvořit něco nového.

Jak dlouho trvalo, než jste cítil, že Karáskova limonáda je připravena vrátit se na trh?

Nemám na to dostatek arogance, abych do něčeho skočil ve velkém. Prostě jsem šel pomalu, krok po kroku. A hledal ty, kteří to dokonce chápou.

Co pro vás v tomto procesu bylo nejtěžší?

Že jsem na to sám. Ale někdy je to zároveň to nejlepší.

A který okamžik vám naopak dodal nejintenzivnější pocit radosti a smysluplnosti?

Když se dozvíte, jak má někdo naše limonády nebo sirupy rád. Když někomu opravdu děláte radost. To je super, ne?

Můžeme se o vás dočíst, že nechcete zůstat jen u nostalgie. Jak se vám daří propojit tradici s moderním vnímáním?

Těžko. Nemůžu vám vykecat všechno.

A teď trochu osobní otázka, jestli dovolíte. Myslíte, že se nám tradice z dnešního světa vytrácejí? Pokud ano, proč jsme si je přestali hýčkat?

To je na dlouho. Vytrácejí. Tradice je někdy těžké adaptovat na moderní dobu. Když ji budete jako dítě dodržovat, můžou se vám smát, že jste staromódní. Když vás k tomu netlačí v rodině, často se k tradicím dostanete zpětně až ve starším věku. Spousta rodičů si myslí, že potřebuje mít čas pro sebe a nedává ho tolik dětem a tradice se pak nepředává. A aby si někdo připomínal tradici nějakou činností? No to by musel odložit mobil. Hrůza!

A zpět k limonádám. Jak vznikají vaše příchutě a podle čeho je vybíráte?

Vymýšlím si je, ochutnávám, dávám ochutnávat jiným, inspiruju se u konkurence, přemýšlím o kombinacích, ale rozhodně nekopíruju. To taky není žádná zábava.

Etikety vašich limonád jsou ručně malované a nesou symboliku české historie. Kdo je jejich autorem a jak vznikají?

První řadu nakreslil Michal Bačák. Děkuju Michale, jsou boží! No a pak to nějak zůstalo na mně.

Která z příchutí je tou vaší nejoblíbenější?

Švestka se skořicí.

Máte v nabídce i nápoj, který by se dal vlastně označit za vlajkovou loď značky?

Ne. My si nehrajeme na individuality, my jsme tým.

V roce 2023 jste vyrobili přes milion lahví. Jaký pocit ve vás to číslo vyvolalo? Je to radost? Zodpovědnost? Možná příjemný šok?

Je to fajn, ale jinak jen číslo.

Máte více než 200 odběratelů z kaváren a restaurací. Čím si vás tito partneři získali?

Snažíme se mít s nimi osobní kontakt, znát je. Opravdu to zahřeje, když máte zákazníka, který vás má rád a vy jeho. Asi to zní blbě, ale je to tak. Sorry.

Limonáda s mátou a medem dokonce získala ocenění v Lysé nad Labem. Co pro vás tato cena znamenala?

Překvapení. Nevím, kdo nás přihlásil. Já se nikdy do soutěží limonád nehlásil. Ani jsem si nekupoval různé nálepky ala zelený blivajz roku.

Přemýšlíte i o zahraničních trzích, nebo se chcete držet ryze u nás doma?

Přemýšlím, sním, není to sranda.

Jak se vám daří udržet filozofii poctivých surovin při rostoucí produkci? Představuju si, že něco takového musí být snad až extrémně náročné…

Nechci se hádat, ale je to spíš výzva při nízké produkci.

Kde hledáte inspiraci pro nové kombinace chutí?

Nosím to pořád někde v hlavě, abych nepropásl tu chvíli, když na inspiraci narazím.

Kolik práce při výrobě je stále ruční a kolik už přebírají moderní technologie?

Nejsem si jistý, co znamená moderní. Ale sirupy jsou z velké části ruční práce. Vaření sirupů je ruční práce. Nenecháváme si vařit sirupy jinde.

Pojďme závěrem k vám osobně. Co pro vás znamená poctivá práce?

Že si to oddřete a uděláte to, jak nejlépe umíte, od začátku do konce. A neberete zkratky.

Jak vás podnikání se značkou Karáskovy limonády změnilo jako člověka? Stalo se vůbec něco takového a došlo k nějakým změnám?

Už mi nevadí telefonovat. Jinak se musíte ptát jiných, jestli jsem se změnil.

Máte v podnikání vzory nebo osobnosti, které vás inspirují?

Inspirují ano, vzory asi těžko. Líbí se mi příběhy, kde si lidé šli za svým bez vedlejších berliček.

Když se ohlédnete zpátky, co vám vaše podnikatelská cesta zatím nejvíce dala?

Přesvědčení, že to jde, ale taky jistotu, že některé předpisy nejsou normální.

A vzala vám něco?

No hodně času.

Jaké reakce od zákazníků vás v poslední době nejvíce potěšily?

Když jsem za závoz dostal domácí vajíčka. A když mi kamarád říkal, jak mu paní z pekárny vyprávěla, jak mají jednotlivé druhy naší limonády své stálé zákazníky z nejrůznějších společenských vrstev.

A jako tečka: Kdybyste měl čtenáře pozvat k jediné chvíli, která vystihuje kouzlo Karáskovy limonády, jaká by to byla?

Vaše oblíbená hudba, křeslo nebo gauč, žádná obrazovka, žádné vyzvánění a pípání, otvírák, pssst a napít se. A jenom poslouchat a relaxovat, dokud ji v klidu celou nevypijete.

 

Rozhovor s Davidem Prchalem připravila Bára Klímová

zdroj: autorský text redakce Babinet.cz