Herecká dvojice, která se nesmazatelně zapsala do paměti několika generací. Jaromír Hanzlík a Daniela Kolářová spolu vytvořili celou řadu ikonických filmových i televizních rolí – od kriminálního příběhu Na kolejích čeká vrah přes komediální Léto s kovbojem až po legendární Nemocnici na kraji města.

 

Jak dnes vzpomínají na natáčení, proč si nikdy nelezli na nervy a čemu se aktuálně věnují? Společný rozhovor dvou výjimečných osobností, ve kterém nechybí humor, nadhled ani upřímnost.

Daniela Kolářová a Jaromír Hanzlík / se svolením filmové kanceláře Středočeského kraje

Paní Kolářová, co pro vás osobně znamená film Noc na Karlštejně?

Daniela Kolářová: Jsou to moc hezké vzpomínky. Natáčení mělo krásnou atmosféru, hlavně díky panu režisérovi Podskalskému. Byla to radostná práce. A musím říct, že po návratu z Karlštejna do Prahy to byl takový zvláštní střet dvou světů — tam radost, tady normalizace. O to cennější to natáčení bylo.

Pane Hanzlíku, jaké období své herecké kariéry považujete za nejzásadnější?

Jaromír Hanzlík: Určitě dobu, kdy jsem byl v Divadle na Vinohradech a pracoval pod vedením Jaroslava Dudka. Měl skvělý režijní cit a energii. A měl jsem vedle sebe výbornou partnerku — Danielu Kolářovou. My jsme tehdy opravdu byli „ten pár“. A myslím, že to bylo moje nejplodnější období.

Paní Kolářová, když jste dostala nabídku na roli Aleny, byla vám ta postava sympatická?

Daniela Kolářová: Znala jsem to jako divadelní představení z Karlových Varů, ale vždycky záleží na režii. Na tom, co tím chce režisér říct. Byla jsem zvědavá, jak se k tomu postaví pan Podskalský. A bavilo mě to.

Pane Hanzlíku, když se řekne český film sedmdesátých a osmdesátých let, co se vám vybaví?

Jaromír Hanzlík: Třeba Léto s kovbojem. Ten film má dodnes co říct. Byli jsme mladí, plní sil, snažili jsme se dělat dobré věci. A uniknout tomu, co se nám nelíbilo. Taky Noc na Karlštejně — skvělý scénář, režie Podskalského, hudba Karla Svobody, která se hraje dodnes. A to obsazení! Brodský, Brejchová, Matuška, Marvan... To byla síla. A pro mě i srdeční záležitost, protože jsem tu roli Peška hrál už předtím v divadle.

Paní Kolářová, bavilo vás hrát ženu, která vzdoruje pravidlům a vydává se na zakázané území?

Daniela Kolářová: No to víte, že jo. Právě proto mě ta role tak bavila.

Jak se vám hrálo společně?

Jaromír Hanzlík: Skvěle. To je snad jasné. A vidíte, sedíme si dodnes.

Máte mezi svými rolemi nějakou srdcovou záležitost?

Jaromír Hanzlík: Těžko vybrat. Mám moc rád všechny tři filmy, které jsem dělal s Jirkou Menzelem — Postřižiny, Slavnosti sněženek, Konec starých časů. Pak Romanci pro křídlovku s Otakarem Vávrou. A samozřejmě Léto s kovbojem — nejen kvůli Daniele, ale i kvůli režisérovi Ivo Novákovi. To byl takový noblesní gentleman, s nímž byla radost pracovat.

A ještě bych zmínil film Maratón. Hlavní roli jsem tam měl s Janou Brejchovou a Vladimírem Menšíkem. Skvělý scénář od Jana Procházky, výborná režie Iva Nováka... Jen měl smůlu, protože po roce 1968 putoval do trezoru. A z něj se vynořil až o čtyřicet let později, když už téma jaksi pominulo. Ale pořád si myslím, že to byl výborný film.

Jaké byly podmínky při natáčení Noci na Karlštejně? Točilo se přímo na hradě?

Daniela Kolářová: Ano, přímo na Karlštejně. A bylo to živé — koně, kaskadéři, štáb, všechno šlapalo. Moc hezká atmosféra.

Jaký byl pan režisér Podskalský?

Jaromír Hanzlík: Nesmírně vtipný. Záleželo mu na tom, aby se všichni cítili dobře. A myslím, že to je z toho filmu znát.

Daniela Kolářová: Byl to týmový člověk. Celý štáb táhl za jeden provaz. Krásná spolupráce.

Pane Hanzlíku, jak jste se vlastně dostal k roli Peška?

Jaromír Hanzlík: Dostal jsem nabídku. A protože to mělo být s Danielou, tak jsem to hned přijal.

Vzpomínáte si na nějaký vtipný moment z natáčení?

Jaromír Hanzlík: Jo, to byla scéna na cimbuří. Měli jsme dlouhý dialog, všechno připravené. Klapka, kamera běží, my běžíme, říkáme text… a čekáme na „stop“. Nic. Podíváme se na režiséra — a on kouká úplně jinam. Daniela se ho ptá: „Pane režisére?“ A on říká: „Děcka, podívejte se, poštolky vyvedly mladý!“ Krása.

Paní Kolářová, jak jste vnímala ty hudební části filmu?

Daniela Kolářová: Byly kvalitní, odpovídaly tématu. Nahrávali jsme to u Karla Svobody a pak se to na place pouštělo. Strefovali jsme se do playbacku, ale všechno dobře sedělo.

Film je dodnes populární. Čím to podle vás je?

Jaromír Hanzlík: Výborný text od Vrchlického, výborná režie Podskalského, hudba Svobody a herecké výkony. A co je důležité — film držel téma, nic nepřesáhlo meze. Všechno bylo na svém místě.

Vnímali jste tehdy, že vzniká něco výjimečného?

Daniela Kolářová: To nevíte nikdy. To si neřeknete: „Teď točíme výjimečný film.“ A navíc — často jsme se s těmi slavnými kolegy ani nepotkali. Natáčí se na přeskáčku.

Pane Hanzlíku, jaká byla atmosféra při natáčení Slavností sněženek?

Jaromír Hanzlík: Improvizace tam moc nebyla. Hrabalův jazyk se musí říkat přesně. Ale Menzel byl specifický režisér. Měl smysl pro humor, byl herec, takže nám uměl dobře vysvětlit, co chce. A co hlavně — on dělal film pro diváka.

Paní Kolářová, sledujete ještě někdy Noc na Karlštejně?

Daniela Kolářová: Dlouho jsem ho neviděla. Ale kdyby byla příležitost, určitě bych se ráda podívala. Vždycky si vzpomenu na tu skvělou atmosféru.

Co vám ten film dal jako herečce? A co jako ženě?

Daniela Kolářová (s úsměvem): Jako herečce honorář. (smích) Ne, vážně — ne každá role vám přináší radost, ale tahle ano.

Jaromír Hanzlík: A jako ženě ti to dalo zážitek z hraní muže. A možná sis pak řekla, že je lepší zůstat ženou.

Kdybyste si měla vybrat jednu scénu, která vystihuje ducha filmu, která by to byla?

Daniela Kolářová: Asi ta slavná scéna se zbrojnoši, kde zpívám a vydávám se za muže. Anebo jak jsme běhali s Jaromírem po cimbuří. To mělo atmosféru.

Čemu se nyní věnujete? Kde vás mohou diváci vidět?

Daniela Kolářová:

Ještě trochu hraji divadlo. Ve Studiu Dva, ve Viole a ve vršovickém Divadle Mana. Ve Studiu Dva hraji s Martou Vančurovou představení Odpočívej ve svém pokoji. Je to situované do zařízení pro starší lidi, něco jako domov důchodců v Americe, a vznikají tam zajímavé, konfliktní situace, ale zároveň to má humor. Pak tam také hraji chůvu v Šíleně smutné princezně a novější titul Pitevna od Davida Drábka, který má takový černý humor.Ve Viole účinkuji v Nejen Malý princ s Tomášem Pavelkou. A v Divadle Mana hraji s Lenkou Termerovou v představení Návod na přežití, což je inscenace s trpkým židovským humorem.

A co vy, pane Hanzlíku?

Jaromír Hanzlík:

Já vám to řeknu úplně přesně – když ráno vstanu, jdu do penze. A když se druhý den probudím, jdu do důchodu. A víte, ono to je fakt makačka. (směje se)

Tím, že už v podstatě nehraji – a když náhodou přijde nějaká nabídka, tak je často tak pitomá, že si řeknu: „Radši zůstanu doma nebo na chalupě, než dělat hovadiny.“ Tak jsem se v posledních letech pustil do psaní filmových scénářů. Jeden jsme natočili pod názvem Léto s gentlemanem – to se úplně nepovedlo, no, a teď mám v šuplíku dva nové hotové scénáře.

 

rozhovor připravila Zuzana Janetzká

Zdroj: Filmová kancelář Středočeského kraje