Na první pohled se nezmění nic. Do práce chodíte úplně stejně jako dřív, plníte vše, co máte, výkazy odesíláte včas a ani e-maily se vám nijak nehromadí. Když ale někdo z kolegů navrhne víkendový brainstorming, raději se na něco vymluvíte. Nějaká pracovně nepracovní, či nepracovně pracovní akce ve vašem osobním volnu? S díky odmítnete. Stejně tak přebírání úkolů po druhých, záchrana hořících termínů a večerní dohánění za ostatní. Už ne, už nic z toho. Stáhli jste se. A přesně to je quiet quitting neboli tichý odchod. Je to situace, kdy tělo sice zůstává, ale duše se stáhla do ústraní. Nenápadně, bez výpovědi, ale dostatečně citelně.

 

Quiet quitting se dá volně přeložit jako tiché odchýlení. Nejde o to, že by člověk reálně dal výpověď. Právě naopak. Zůstává, ale odmítá už dělat věci, které mu nenáleží. Věci, které jsou nad rámec a jsou důsledkem neochoty či šlendriánstvím někoho jiného. Takový člověk rovněž odmítá nadmíru přesčasů, neúčastní se zbytečných porad a úkoly, které nedávají smysl, s klidným svědomím nesplní.  Dotyčný v módu quiet quitting zkrátka odmítá, aby se práce stala jeho identitou. Plní jen to, co je napsáno ve smlouvě. Nic víc.

Quiet quitting se dá volně přeložit jako tiché odchýlení / Depositphotos.com

V očích některých lidí jde samozřejmě o lenost či rebelii. Takto na quiet quitting pohlížejí, zcela logicky, obzvláště lidé, kteří se kvůli práci hodlají přetrhnout. Většinou jsou to lidé, kteří skrze práci poměřují svou hodnotu a žijí v přesvědčení, že dřít od nevidím do nevidím je v pořádku. Ale v očích lidí, kteří si svého času a dovedností váží, je to volání o pomoc, obranný mechanismus nebo pokus zachránit sám sebe. Takoví lidé cíleně pečují o své psychické zdraví a touží odvádět kvalitní práci. Jejich odmítavý postoj k plnění nesmyslných úkolů tak rozhodně bojkotem není. Je to přesně opačně. Takový člověk vždy zvedne ruku pro kvalitní pracovní výsledek, pro jehož splnění je ochoten učinit mnohé. Ale nesmyslné potácení se ode zdi ke zdi, jen aby vyplnil pracovní dobu, už od něj nečekejte.

Možné příčiny

Když někdo zabředne do módu quiet quitting, nebývá to obvykle ze dne na den.  Tohle rozhodnutí se v člověku vaří dlouho. Něčemu takovému často předchází pocity marnosti, nedocenění, přepracovanost nebo ztráta smyslu. Člověk, který něco takového zažívá je jen krůček od vyhoření, ano, ale ne nutně. Ono rozcestí může mít různé podoby a jedním z nich je právě quiet quiting. Ne každý má totiž možnost nebo odvahu dát výpověď, samozřejmě. Proto mnozí v práci zůstávají. Ale? Už s novým nastavením. Emočně se odpojí a snižují očekávání. Od sebe i od okolí a paradoxně právě tímto často nachází alespoň základní rovnováhu. Příčin pro mód quiet quitting tak může být vícero:

• dlouhodobé přetěžování bez uznání
• kultura a nastavení BÝT NEUSTÁLE DOSTUPNÝ
• nulová perspektiva růstu
• špatný manažer, lídr nebo nějaká forma šikany
• osobní vyhoření, které se promítá právě v práci
• nelogická posloupnost a zadávání úkolů, které nedávají smysl
• přemrštěné cíle, o kterých se předem ví, že je nemožné je splnit

Quiet quitting a vliv na psychiku

Na první pohled se může zdát, že quiet quitting člověku uleví. Přestane se honit, odevzdává jen to nejnutnější a večery má konečně pro sebe. Jenže tento typ vnitřního odstupu a odpojení může časem vykrystalizovat i v jiné následky. Pokud se dlouhodobě nacházíme v prostředí, které v nás vyvolává frustraci, tlak nebo odcizení, ani v režimu tichého přežívání se nebudeme dlouhodobě cítit dobře. Člověk poté může začít ztrácet motivaci i v jiných oblastech života. Přestává se těšit, přestává tvořit, jen plní a vyčkává. Objevuje se únava, podrážděnost, ztráta veškerého zájmu a v některých případech se objeví i příznaky úzkosti nebo deprese. Quiet quitting se pak stává neviditelnou pastí, ve které člověk zůstává, protože to domněle přece není tak zlé, ale zároveň to reálně už dávno není dobré.

Z dlouhodobého hlediska může tichý odchod ze vztahu k práci vést k hlubšímu pocitu prázdna. Lidé ztrácí chuť růst, přestávají mít pocit naplnění a často si odnáší dojem, že to tak bude všude. Psychická nepohoda se pak může přenášet i do osobního života, kde se odráží v nedostatku energie, zvýšené pasivitě nebo nedůvěře v budoucnost. Člověk je podrážděný vůči všemu, přestává vyhledávat lidi, nevěří pořádně nikomu a ničemu, vše zpochybňuje a na všem hledá chyby. A takové žití se dlouhodobě snášet nedá.

Možná prevence

Než se člověk do režimu quiet quitting vůbec dostane, obvykle vysílá jasné signály. Jen je ne vždy sám umí nebo může pojmenovat. Důležitou roli zde hraje jak samotný zaměstnanec, tak prostředí, ve kterém pracuje. Základem je tedy včas rozpoznat, že něco není v pořádku. Prvním krokem může být otevřenost vůči sobě samému. Pokuste si tak bezostyšně odpovědět na to, kde ztrácíte nejvíce energie, které části práce vám ještě dávají smysl a které už vůbec ne?  Co vás ničí nejvíce? Prevence často spočívá v dovednosti nastavovat si zdravé hranice a zároveň o svých potřebách komunikovat.  Ne každý má samozřejmě tu možnost a možné podpory se mu vůbec nemusí dostávat, ale čím více o tom alespoň budeme zkoušet mluvit, tím lépe.

Své může udělat i vedení a to vytvořením bezpečného prostředí, kde lidé mohou sdílet, co je trápí. Dnes často nesmíte říct nikde nic, protože otevřenost se nenosí. Práce je orientovaná na výkon a stížnosti podložené skutečnými reáliemi se s odezvou povětšinou nesetkají. Naopak. Je zvykem, že se zametou pod koberec. Pak se má ale bohužel za to, že loajalita rovná se tichý souhlas. Jenže právě ten může vést k vyhoření.

Pomoci nám rovněž může i vědomá péče o duševní hygienu. Například krátké přestávky, možnost zklidnit hlavu, mít práci, kde se sice na výkon dbá, ale ne za cenu vlastního zdraví. A obrovskou roli hraje také smysluplnost. Pokud víme, proč něco děláme, má to pro nás úplně jiný náboj než práce bez cíle.

napsala Bára Klímová

Zdroje: 

https://www.investopedia.com/what-is-quiet-quitting-6743910

https://www.forbes.com/sites/bryanrobinson/2022/08/19/6-signs-that-a-quiet-quitter-is-among-your-employees-and-what-to-do-about-it/

https://www.npr.org/sections/money/2022/09/13/1122059402/the-economics-behind-quiet-quitting-and-what-we-should-call-it-instead

https://hbr.org/2022/09/when-quiet-quitting-is-worse-than-the-real-thing