Vaření je jedním z nejběžnějších rituálů, který známe. Většinou nás ale obtěžuje a tuhle nutnou kratochvíli toužíme mít co nejrychleji za sebou. Vaření pro nás mnohdy představuje jen další povinnost, další nějaké MUSÍM, další úkol na seznamu. Ale co když se na něj podíváme jinak? Co když se z protivné povinnosti stane příležitost k zastavení, uzemnění a pohlazení duše? Ač se to na první dobrou nezdá, ve světě, kde se po nás neustále něco chce, kde jsme v jednom kuse zahlceni, přetíženi a roztříštěni, se kuchyně může stát místem laskavým a odpočinkovým. Musíme ale sami alespoň trošku chtít. Budeme li brát vaření jen jako úkornou lopotu, chvíle, kdy se vaření stane terapií, nás dál budou míjet.

 

Když vezmete do ruky nůž, nakrájíte cibuli a následně cítíte i slyšíte, jak se restuje na rozehřátém másle, jste plně v přítomném okamžiku. Najednou neexistuje pracovní porada, která vás zítra čeká, zapomenete na nákupní seznam, který ještě musíte sepsat a třídní schůzky, na které musíte vyrazit zrovna v den, kdy má nejvíc pršet, ve vaší mysli teď také nedostávají žádný prostor. Proto se vaření může stát tichou meditací i způsobem, jak se propojit se sebou samými. Nemusíte být gastro špička, o perfektní výsledek tady vůbec nejde. Stačí, když se necháte unášet procesem. Tím, že pracujete rukama, dotýkáte se surovin a vnímáte vůně, zpomalujete i myšlenky. A právě v tomto zpomalení často najdete klid, který jinde chybí.

Vaření je voňavá forma terapie / Depositphotos.com

Hnětení těsta může mít uklidňující účinek

Hnětení, míchání, tvarování. To všechno nás dokáže naladit na fyzickou přítomnost, aniž bychom si toho kdykoliv předtím všimli. Těsto reaguje na vaše ruce, na vaši teplotu, na vás celkově a dokáže ledasco zrcadlit. Je měkké, ale zároveň vyžaduje pevnost. Pokud jsme v křeči, na jeho struktuře to ucítíme. Když se ale uvolníme, zpravidla povolí i těsto.  

Když těsto kyne, jako by společně s ním rostla i naděje. U každého pak samozřejmě půjde o naději zcela jiné povahy. Čerstvý chleba, který následně po hodinách naší péče konečně vytáhneme z trouby, jako by měl sílu obejmout i ty části duše, které se už dlouho nedostaly ke slovu, protože byly unavené až příliš. A pokud se vám něco nepodaří? Nevadí. Nikdo vás přeci nehodnotí. Tohle není kulinářská soutěž. Je to prostor, kde si smíte dovolit pokazit všechno a přesto se nic hrozného nestane.

Vaření a zpomalení mysli

Dnešní životní tempo nás žene neustále kupředu. Sotva se probudíme, už máme hlavu plnou úkolů, plánů, obav. Během dne se skoro nezastavíme a v jednom kuse něco řešíme. Ale takové vaření? To se nedá uspěchat. Cibule se nesmí spálit, maso potřebuje svůj čas a obyčejná rýže rovněž vyžaduje nějakou pozornost. A právě v tom je krásná a mocná síla kuchyně. Donutí vás zpomalit.

Zatímco krájíte zeleninu, nemůžete se naplno věnovat přemýšlení o všem, co během týdne ještě musíte udělat. Najednou se soustředíte jen na jeden pohyb. A to je to, co vaši mysl zpomaluje a nenásilně čistí. Jste jen vy, poklidné dýchání, vyhovující rytmus práce a v hlavě konečně ticho. Ta “čtyřproudovka“, která vám v mysli permanentně jede na plné obrátky, utichá. Můžete si tak být jisti, že i tyto krátké chvíle, kdy jste napojeni pouze sami na sebe, dělají s lidskou psychikou divy.

Vařte s láskou

Vaření je tichý způsob, jak lásku projevovat. Když připravujete jídlo pro děti, partnera, přátele nebo širokou rodinu, říkáte tím beze slov, že vám na dotyčných záleží. Ale co když jste to momentálně vy, kdo lásku potřebuje nejvíce? Nezapomněli jste na sebe tak trošku? Často pro ostatní vaříme s péčí a snažíme se o co nejlepší výsledek, pak ale také mnohdy jdeme a svůj talíř si nevzhledně obložíme tím, co zbylo.  

Avšak i vy si zasloužíte kvalitní a vizuálně krásný oběd. Víte přeci, že se jí i očima. Rychle ohřátý a ve stoje snězený kus něčeho rozhodně tím pravým ořechovým není. Když se tak rozhodnete vařit pro sebe se stejnou láskou, s jakou vyváříte pro hosty, už tehdy se děje něco velmi důležitého. Uznáváte svou vlastní hodnotu, což je pro vnitřní klid klíčové. Jídlo má energetický rozměr a ten se pochopitelně vrací.

Vaření jako návrat k sobě

Mnoho žen se v určité fázi života začne ztrácet sobě samé. V každodenním shonu, ve starostech o děti, partnera, v práci, v péči domácnost. Jako by se jejich vlastní identita nepozorovaně rozpustila. Zůstává zkrátka jen mód: jsem tu pro ostatní. Ale kdo jsem já, když zrovna nikdo nic nepotřebuje? Vaření je úžasný způsob, jak si tuto otázku začít znovu klást. Především je ale o tom, jak na ni konečně začít odpovídat.

Při vaření se neustále rozhodujete. Jakou kombinaci zvolit? Jakou chuť jak zvýraznit? Jak jídlo zjemnit, nebo naopak zintenzivnit? Každé takové rozhodnutí vás učí znovu důvěřovat vlastní intuici, když si to dovolíte. V kuchyni znovu slyšíte svůj vnitřní hlas, který jinde přehlušuje všechen ten balík povinností. A když se na něj znovu naučíte naladit v kuchyni, začnete mu věřit i jinde. Najednou už nejste jen matka, partnerka, dcera nebo kolegyně. Jste to opět vy. Celistvá a vnímavá bytost. Terapeutický účinek vaření je tak v tomto směru asi ten vůbec nejpříjemnější.

Bezpečný prostor

Bezpečí je základní lidská potřeba, ale mnohdy se nám ho nedostává. Nejde vyloženě o nebezpečí jako takové, ale o pocit. Pocit bezpečí se nám nemusí dostávat ve vztazích, v práci, v úsudcích a někdy jde přímo o nás samotné. Kuchyně se ale může stát místem, kde se bezpečí zhmotňuje. Ve vůni vývaru, v teple trouby, ve známých pohybech, v naplánované strategii i v důvěrně známých zvucích. Tohle prostředí zkrátka znáte a je předvídatelné. Nepřekvapí vás nepříjemně a můžete mu zcela bezostyšně důvěřovat.

A právě tahle důvěra se přelévá i do vás, aniž byste si to, opět, plně uvědomovali. Při vaření není nutné mít se na pozoru co do emocí, není potřeba obhajoby nebo napětí. V kuchyni se můžete uvolnit, protože prostor i procesy dobře znáte. Nejde o značku, na které vás vždy najde někdo, kdo potřebuje nakrmit, jde o zázemí. A to je víc, než byste možná tipovali. Až se tak hned příště postavíte k plotně, snažte se v kuchyni vědomě vytvářet prostor, který se stává vaší kotvou. Ne však tou, která by vás stahovala ke dnu, ale tou, která vám v rozbouřeném moři všedních dní nabízí oporu a útočiště.

napsala Bára Klímová

zdroje:

https://www.cooking-therapy.com/

https://www.psychologytoday.com/us/blog/minding-the-body/201505/kitchen-therapy-cooking-mental-well-being

https://draxe.com/health/cooking-therapy/

https://www.bbc.co.uk/food/articles/cooking_therapy

https://www.patricca.cz/blog/vareni-jako-relaxace/