V době, kdy všechno běží rychleji než naše vlastní myšlenky, může být zpomalení tím největším darem. Ne umělým trendem, ale přirozenou cestou, jak se znovu potkat sami se sebou. Možná není nutné měnit celý život, možná stačit změnit pouze jeho rytmus a zatnout tipec zběsilému tempu, které nás může připravit o všechnu radost, aniž bychom to vůbec zpozorovali. Mnoho z nás totiž funguje na autopilota a každý den uplyne tak rychle, aniž by v nás zanechal jakoukoliv hlubší stopu. A takové žití dlouhodobě radostné určitě není. Jak z toho ale ven, ptáte se sami sebe? My pro vás pár užitečných a pomalých tipů máme.
Stále častěji máme pocit, že bychom měli být výkonnější, pohotovější, dostupnější a efektivnější. Technologie, které nám měly ulehčit život, nás nakonec zahlcují. Sociální sítě podněcují k rychlejšímu srovnávání, pracovní rytmus jede těžce na výkon a dokonce i takový volný čas se měří tím, jak moc smysluplně jsme jej využili. Vše, co není jakkoliv produktivní, začíná být vnímáno jako ztráta. A tak se často dostáváme do vnitřního tlaku, že nestačíme, že nejsme dost. Ne pro druhé. Hůř. Sobě. Pomalé tempo je nám samotným podezřelé. Kdo zpomalí, riskuje přeci, že vypadne ze hry.
Slow living (pomalý život) je životní styl, který zdůrazňuje pomalé tempo a vědomé prožívání každodenních chvil / Depositphotos.com
Přitom pomalejší tempo a zvolnění nejsou tím, co nás ze života vyřadí, ale naopak nás do něj vrátí. Když příliš kvapíme, nic neprožijeme. Nejde o to přestat například pracovat, vůbec ne. Jde o to přestat se honit. Není náhoda, že některé zdravotní i psychické potíže nejsou nemocí těla, ale nemocí tempa. Tělo nestíhá, hlava nestíhá, emoce nemají prostor. A když se konečně zastavíme, činíme tak proto, že za nás rozhodlo tělo. Zkrátka vyhlásilo potřebnou pauzu a vyřadilo nás z onoho zběsilého provozu. Často nemocí, kolapsem, vyhořením. Pomalý život je tak dnes téměř revoluční postoj. Znamená vědomě ubrat, i když svět okolo zrychluje. Znamená rozhodnout se vnímat, ne jen fungovat. A právě tam, v pomalosti, se začíná probouzet radost. Ne ta okamžitá a povrchní, ale hluboká a trvalá.
Co vlastně znamená žít pomaleji
Pomalý život (slow living) není o lenosti nebo neochotě. Nejde o to nedělat nic, ale dělat věci jinak. Vědomě, soustředěně, klidněji. Znamená to mít čas se zastavit a hlavně chuť mít v sobě prostor to udělat. Pomalost není o tempu jako takovém, je o přítomnosti. Můžete být v jednom dni produktivní, a přesto pomalí. Rozdíl je v tom, jestli v tom dni i jste, nebo se jím pouze ženete. Pomalý život znamená rozhodnout se, že všechno nemusí být hned. Že nemusíme odpovídat na e-maily v minutě, že se nemusíme srovnávat s tempem ostatních. Je to umění říct teď ne, i když víme, že bychom odpovědět mohli.
Pomalejší žití znamená rovněž vnímat vlastní rytmus. Co je pomalé pro jednoho, může být přirozené pro druhého. Jde o návrat k sobě. K pocitu, že teď je mi dobře přesně tak, jak jsem. Takové zvolnění a zpomalení často začíná malými změnami. V tom, jak snídáme, jak se oblékáme, jak kráčíme po ulici. Místo podcastu v uších ticho. Místo multitaskingu jedno malé soustředění. Místo výkonu zážitek. Pomalost je jakýmsi návratem k tělu, k dechu, k čichu, dotyku i chuti. Mnoho z nás žije víc v hlavě než ve svém těle a přesně tohle pomalejší tempo mění.
Varovné signály
Jak poznáte, že potřebujete zpomalit? Poměrně jednoduše. Tělo je dokonalý stroj a tak signály dává dřív než smysl, dalo by se říct. Bolesti zad, problémy se spánkem, zažívací potíže nebo únava bez zjevného důvodu, například. To všechno může být tichým voláním po změně rytmu. Stejně tak podrážděnost, ztráta chuti dělat věci, které jsme dřív milovali, nebo pocit, že nám je vše spíše na obtíž. Když přestaneme mít radost z maličkostí, když zapomeneme, co nám dělá dobře, když jen fungujeme a vůbec netušíme, co se dělo včera. I to jsou ukazatele.
Dalším signálem je pak zahlcenost. Když máme pocit, že nevíme, kde začít, a všechno je moc. Když se vytratí soustředění, jsme věčně v běhu, ale nikam to nevede. Není těžké vytušit, že i na tuhle nepříjemně hučivou přehlcenou je zpomalení tou nejlepší odpovědí. Je to prostor, ve kterém se ke slovu znovu dostane ztracený smysl. Když se například přistihneme, že víkendy bereme jen jako regeneraci před dalším náporem, nebo že ani dovolená už nám k dobití baterek nestačí, měli bychom se vážně a poctivě zamyslet nad tím, zda nežijeme nad své energetické možnosti.
Jak na to
Každý si svou cestu ke zvolnění a zpomalení hledá jinak, pochopitelně. Ale existují i věci, které fungují téměř univerzálně.
- Je jednoznačně prokázáno, že léčí například ticho. I kdyby mělo nastat jen na pár minut denně.
- Dech, samozřejmě. Dýchejte pomalu, vědomě.
- Začít den bez telefonu je také účinnou pomocí. O snídani bez mobilu ani nemluvě.
- Vedete si zápisník vděčnosti? Ne? Možná byste to měli vyzkoušet. Budete překvapeni tím, co už máte a za co všechno jste vděční, aniž byste v běžné dny tušili.
- Jídlo bez rozptýlení, rozhodně.
- Když je toho na vás moc, řekněte prostě ne.
- Vzpomínáte na dobu svého dětství? Tehdy bylo ohromně jednoduché zaseknout se na něčem pohledem a pár minut zvídavě okukovat. Vraťte se k tomu a naučte se pár minut denně jen tak dívat z okna. Uvidíte, že vědomý pohled vás ukotví v okamžiku.
- Všímejte si drobností. Jak co voní? Chutná? Zní? Co cítíte?
- Nechtějte efektivně využít každou minutu efektivně. Jednak to nejde, ale hlavně budete permanentně zklamáni.
- Přijměte, že bytí v přítomnosti je trénovatelné. A čím víc si jej dovolujeme, tím víc se v nás usazuje.
napsala Bára Klímová
Zdroje:
https://blog.audiolibrix.cz/zivotni-styl/zpomalte-5-praktickych-tipu-jak-na-slow-living/
https://simplelionheartlife.com/how-to-slow-down/
https://www.psychologytoday.com/us/blog/click-here-for-happiness/202302/how-to-slow-down-in-life
https://www.ramseysolutions.com/personal-growth/the-beauty-of-slowing-down
https://bemorewithless.com/how-to-slow-down-in-life/
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.