Pravidelné cvičení má na člověka minimálně srovnatelný, ne-li lepší, vliv jako psychofarmaka. To dokázala nedávná britská studie^[1], dle které jsou pohybové aktivity účinným prostředkem ke zlepšení deprese či úzkostí. Rčení, že tělo a duše jsou spojená nádoba, je v dnešní době podložené i řadou odborných publikací. Čím je to způsobeno a jak můžeme pohybem preventivně předcházet duševním problémům, vysvětluje fyziolog Radim Šlachta.

 

Často slýcháme, jak fyzická aktivita pozitivně ovlivňuje náš kardiovaskulární systém, kapacitu plic, nebo také snižuje riziko vzniku civilizačních onemocnění typu cukrovka či vysoký krevní tlak. Zatím poměrně zřídka se však setkáváme s tím, že je pohyb doporučován jako lék nejen na fyzické neduhy, ale také na ty psychické. V českém prostředí se o osvětu v této oblasti snažil např. prof. Radim Ptáček, a jeho pojetí potvrzuje i fyziolog Radim Šlachta. „Pohybová aktivita stimuluje produkci látek, které pozitivně ovlivňují náladu i kognitivní funkce. Vliv má ale i na spánek nebo sebevědomí,” říká.

Pohybová aktivita stimuluje produkci látek, které pozitivně ovlivňují náladu i kognitivní funkce / Depositphotos.com

V hlavní roli endorfiny, dopamin i serotonin

Nejspíš každý z nás někdy zažil situaci, kdy si dal po těžkém dnu místo skleničky vína svižnější procházku nebo si zašel na hodinu zacvičit. A po návratu domů zjistil, že se cítí lépe nejen fyzicky, ale také psychicky. Na “vině” jsou primárně “hormony štěstí” neboli endorfiny, jejichž produkce se zvyšuje právě během fyzické aktivity - tyto látky nám zároveň prokazatelně pomáhají zmírňovat stres, úzkost či negativní pocity spojené s depresivními stavy. Podobně je to s hormonem serotoninem, který je klíčový pro regulaci nálady a spánku. Jeho nízká hladina tak přispívá i ke vzniku deprese, přičemž mnoho antidepresiv je založeno právě na zvyšování jeho množství mezi mozkovými neurony. 

„Do hry pak vstupuje také dopamin, neurotransmiter spojený s pocitem odměny a motivace. I ten se ve větším množství uvolňuje během pohybu, dnes však bývá jeho častějším zdrojem například neustálá přítomnost na sociálních sítích nebo hraní videoher, čímž vzniká i tzv. dopaminová závislost. Lidé tak bohužel absencí fyzické aktivity přichází i o řadu dalších benefitů jako je, mimo jiné, zlepšení schopnosti soustředění, paměti či učení. Výzkumy zároveň ukazují, že pohyb může snížit i riziko neurodegenerativních onemocnění jako je například Alzheimerova choroba,” přibližuje Šlachta. Právě toto nevyléčitelné onemocnění se přitom v Česku dotýká minimálně 160 tisíc pacientů.

Nejen dobrá nálada, ale také vyšší sebedůvěra či prevence sociální izolace

Pohyb se přitom pozitivně propisuje i do oblastí, se kterými bychom jej na první pohled nespojovali. Zejména aerobní aktivita výrazně zlepšuje kvalitu spánku, pravidelný pohyb přispívá k pozitivnímu vnímání vlastního těla a zlepšení sebevědomí, aktivity prováděné v širších sociálních skupinách navíc mohou zvyšovat i pocit sounáležitosti a snižovat tak sociální izolaci. Zároveň však platí, že i pohybové aktivity je třeba vykonávat s chutí a dobrovolně se pro ně rozhodnout. Z výzkumů totiž vyplývá, že nedobrovolný pohyb nemusí mít na psychickou pohodu ani zdaleka tak pozitivní dopad jako ten, pro který se vědomě rozhodneme.

„Někdy je velmi těžké posoudit, zda jsme po náročném pracovním dni skutečně tak fyzicky unavení, že by nám jakákoliv další aktivita uškodila, nebo jde spíše o vyčerpání mentální. V takovém případě nám může vedle snahy o objektivní zhodnocení vlastních pocitů pomoci i měření variability srdeční frekvence. Jejím prostřednictvím totiž dokážeme změřit skutečný stav našeho organismu bez ohledu na psychické rozpoložení. Jsou to jednoduše čistá data, která mentální únavou neoklameme,” uzavírá Šlachta.

Závěrem je však třeba zdůraznit, že ačkoliv má pohyb prokazatelně výrazné pozitivní účinky i na naši mysl, nelze jím při závažnějších duševních onemocněních nahrazovat odborné lékařské intervence jako je například psychoterapie či nasazení psychofarmak. Fyzickou aktivitu je nutno chápat ve vztahu k mentálnímu zdraví jako podpůrný léčebný prostředek a zároveň jako ten nejsnazší nástroj preventivní péče.

 

Zdroj: článek vznikl ve spolupráci a fyziologem Radimem Šlachtou ze společnosti Elonga

^[1] https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1755296624000723